Recenze
The Walking Dead: 400 Days - recenze
5. 7. 2013
|
Miloš Bohoněk
Pane Carmacku, jak že to bylo s tím srovnáním příběhu ve hrách a v porno filmech? Může být příběh natolik důležitý, až pomalu vytlačí samotné hraní? Že ne? V případě adventurní série The Walking Dead rozhodně ano. Komiksově zabarvená adventura od Telltale Games loni vypálila rybník nejednomu vysokorozpočtovému titulu a ukázala, že když je hra dobře napsaná a osazená, hráči ji odpustí i takové věci, jako že si v ní vlastně moc nezahrají.
The Finals – recenze multiplayerové střílečky, která vás nechá zničit téměř vše
17. 1. 2024
|
Michal Krupička
Vyhodit dům do vzduchu je hračka
Wonderbook: Book of Spells - recenze
4. 1. 2013
|
Martin Bach
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.
Crysis - recenze konzolové verze
15. 11. 2011
|
Pavel Válek
Pokud jste ještě nikdy neslyšeli o Crysis, zřejmě jste poslední čtyři roky žili v jeskyni, nebo jsou vám hry úplně cizí. Jak jinak si vysvětlit, že by vám unikla hra, která se od svého původního vydání v roce 2007 stala hlavním benchmarkovacím nástrojem a při testech hardwaru se používá i dnes. Ne, to prostě není možné!
Hard Reset - recenze
27. 9. 2011
|
Karel Drda
Pojem střílečka je z dnešního pohledu zprofanovaný. Udělat akční hru, kde se kymácí uprostřed monitoru nějaká bambitka, vůbec neznamená, že v daném titulu půjde hlavně o střelbu. Každý rozumný vývojář vám totiž řekne, že když už začne něco takového vytvářet, musí přinést něco svého, jiného a zvláštního, co hru žánrově „odliší“ od původních stříleček, i kdyby to objektivně nemělo mít na hratelnost žádný vliv. Tvůrci polské akční řežby Hard Reset si však s tímto postojem vůbec hlavu nelámali a ono to kupodivu zafungovalo.
Wargame: Red Dragon - recenze
7. 5. 2014
|
Tomáš Jung
Třetí světová válka se v úspěšné sérii strategií Wargame šíří po světě jako mor. Začala vyhrocením studené války, kterou přeměnila v masakr střední Evropy. V druhém kole se jako rozlícená saň vrhla na sever a přesunula boje do Skandinávie. Ve třetím díle Wargame: Red Dragon konečně přestala přešlapovat po starém kontinentě, velkolepě se rozmáchla a do války zapojila nejlidnatější velmocnosti Asie včetně Japonska. A jelikož předchozí díly neobsahovaly lodě, je vám asi jasné, čím chce tichomořské válečné dobrodružství překvapit.
Transport Fever - recenze
29. 11. 2016
|
Ladislav Loukota
Odkaz Transport Tycoon je věčný - dodnes skvěle hratelný titul, doplněný v open source verzi o tunu nového obsahu, je jak vrcholem budovatelských strategií, tak i nezdolnou výzvou pro vývojáře. Dalším sdružením vývojářů, které se rozhodlo Transport Tycoon pokořit, je studio Urban Games. Před několika lety přišli se záležitostí Train Fever a její letošní nástupce Transport Fever koncept vláčkové hry rozšiřuje o autobusy, náklaďáky, lodě, tramvaje i letadla. A to celé v detailní 3D grafice. Stačí to však na překonání dosavadního krále žánru, nebo Urban Games dopadli stejně, jako řada vývojářů před nimi?
Sun Dogs - recenze
4. 4. 2016
|
Ladislav Loukota
Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.
Cradle - recenze
15. 9. 2015
|
Václav Pecháček
Když se členové čtyřčlenného ukrajinského studia Flying Cafe for Semianimals posadili kolem stolu, aby prodiskutovali podobu své nové hry, jejich debata pravděpodobně probíhala nějak takhle: “Tu hru zasadíme do Mongolska. Doprostřed nádherných nekonečných stepí, do malé jurty s vycvičeným orlem,” říká první. “Hmm, dobrý nápad, a bude se odehrávat v roce 2070, co vy na to?,” kontruje druhý. “No jasně! V té jurtě totiž bude kromě orla taky androidí dívka, co je napůl váza,” přisadil si další “Cože?” “Jo! A bude tam obří rozpadlý zábavní park, kde budou hráči kolem sebe házet spousty virtuálních barevných kostiček!” „Ehm…“ „Počkejte, ještě tam bude robotický dědeček ve vznášedle, a bude mít takové ty srandovní brýle s nosem a knírem!“ „No tak jo, jdeme na to,“ shodli se a dali se do práce, kterou nakonec dotáhli do konce.
Assassin's Creed Brotherhood - recenze
19. 11. 2010
|
Dan Vávra
Pokud Assassin's Creed Brotherhood přináší nějaké důležité poselství, dalo by se shrnout následovně: až před vámi bude na zemi ležet chlápek, který vám zabil dva bratry i otce, zničil život celé vaší rodině, připravil vás o veškerý majetek, chce ovládnout svět, myslí si, že je vyvolený prorok a shodou okolností je to papež, tak až budete nad tímhle chlápkem stát a on vám řekne, ať to s ním skoncujete, tak to s ním sakra skoncujte! Protože jinak dopadnete jako Ezio Auditore.
ArcaniA: Gothic 4 - recenze
14. 10. 2010
|
Jiří Škrampal
Série Gothic se po úspěchu prvního dílu v roce 2001 stala synonymem pro evropské hardcore RPG. Jeho vývojáři, německé studio Piranha Bytes, se drželi osvědčené receptury i ve dvou dalších dílech. Rok 2008 měl ale znamenat konec Gothicu. Vývojáři se nedohodli s distributorem (JoWood), který vlastní značku Gothic. Výsledkem byl paralelní vývoj dvou her.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 2. epizody
5. 2. 2013
|
Lucie Jiříková
V první epizodě se Cognition vyprofilovala jako klasická point-and-click adventura, která je cílená na širší hráčské publikum. Najdete v ní slušné množství filmových momentů a dobře nastavenou obtížnost. I přesto se však lidé z Phoenix Online Studios nebáli trochu zariskovat a zakomponovali do hry i několik netradičních prvků, kterými se jim povedlo daný žánr obohatit. Nevyplýtvali však tvůrci všechny dobré nápady hned na rozjezd – zbylo jim něco do dalších epizod?
Kinect Sports: Season 2 - recenze
8. 12. 2011
|
Jiří Škrampal
Studio Rare se naposledy předvedlo minulý rok se sadou miniher s názvem Kinect Sports, kterou v bundlu s Kinectem koupila drtivá většina hráčů, lačnících po nadpozemském zážitku z ovládání bez ovladače. Bez ohledu na celkový dojem ze hry se Kinect Sports nepochybně povedlo to, co od ní chtěl Microsoft především - předvést technické možnosti Kinectu. Ve hře jste dokonce hráli přímo za své avatary, které si Microsoft vypůjčil z Wii, jako by chtěl celému světu dát na srozuměnou, že Xbox je teď také ta "zázračná" krabička, u které může křepčit celá rodina.
Theatre of War - recenze & video
18. 5. 2007
|
Redakce Games.cz
Připadají vám běžné RTS příliš jednoduché? Tato dlouho vyvíjená hardcore hra bezezbytku splnila sliby o maximálně autentickém ztvárnění válečných operací na všech evropských frontách v letech 1939-45.
FIFA 14 - recenze
27. 9. 2013
|
Petr Poláček
Mytický realismus fotbalových her se zdá být navzdory mnoha pokrokům v posledních letech stejně nedosažitelný, jako pohár pro vítěze Ligy mistrů v rukách kapitána některého českých klubů. Jednou jsme mu blíže, podruhé zase dále, ale pořád se motáme daleko pod vrcholem. Abychom se dostali do vyřazovacích bojů, musela by přijít radikální změna či zásah shůry, a nejlépe boží rukou. Ne ovšem tou Maradonovskou.
Dark Planet - recenze
22. 3. 2002
|
Redakce Games.cz
Příběh real-time strategie Dark Planet se odehrává na planetě Natrolis, která je právě středem konfliktu tří ras. Čím je tato sci-fi hra vyjímečná a ohrozí-li kralování Starcraftu, se dočtete v naší recenzi.
IL-2 Sturmovik: Cliffs Of Dover - recenze
1. 10. 2011
|
Aleš Smutný
Nikdy, opravdu nikdy jsem nerecenzoval hru tak dlouho, jako IL-2 Sturmovik: Cliffs Of Dover. Poprvé jsem ji dostal do rukou skoro před půl rokem a od té doby čekám. Proč? Protože před těmi několika měsíci šlo o nehratelný a technicky totálně zdevastovaný kus softwaru, který se nějakým způsobem hlásí ke slavné a oblíbené značce. A možná je i dobrý, jenže v tom nánosu technického balastu to nebylo vidět. Takže jsme se domluvili, že hru nepopravíme, protože nešla hrát a recenze by měla tak dvě věty a verdikt - stoprocentně záporný. Rozhodli jsme se počkat na CZ verzi s tím, že už snad bude hratelná. Všechno šlo podle očekávání: jeden patch, druhý... dvanáctý...
Test Drive Unlimited Solar Crown – recenze závodní katastrofy
16. 9. 2024
|
Patrik Hajda
Aneb jak ukázkově zničit slavnou značku
Medal of Honor - recenze
11. 10. 2010
|
Dan Vávra
Série Medal of Honor letos slaví už jedenácté narozeniny. Za ta léta nás EA obdařila celkem šestnácti díly a datadisky na PC, konzole a handheldy. Nepřímo vděčíme této hře i za další válečnou mega sérii a zároveň největšího konkurenta - Call Of Duty, kterou mají na svědomí původní tvůrci MoH: Allied Assault (Vince Zampella a Jason West, dnes opět spolupracují s EA se svým novým týmem Respawn Entertainment).
Rabbids Land - recenze
21. 1. 2013
|
Jakub Kovář
Šílení králíci, kteří se poprvé představili s Raymanem, si postupně vybudovali značku sami pro sebe. A je nutno říct, že zcela zaslouženě – šílené, vtipné a hratelnostně zábavné sbírky miniher si na Wii získaly srdce mnoha hráčů a staly se esenciální složkou mnoha konzolových párty. Ostatně, poslední díl s podtitulem TV Party u mě doma pravidelně zabavoval jak děti, tak dospělé. O to víc jsem si říkal, že Rabbids Land pro Wii U je tutovka, a že pokud Nintendo Land lehce zamrzel menším počtem miniher, králíci vše hravě vynahradí. Jenže jsem se ošklivě pletl.
Scarygirl - recenze
22. 2. 2012
|
Aleš Smutný
Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.
TopSpin 2K25 – recenze návratu krále tenisových simulací
10. 5. 2024
|
Patrik Hajda
Eso s mírným klopýtnutím
Dragonshard - recenze
28. 9. 2005
|
Redakce Games.cz
Současné strategie trpí nedostatkem svěžích nápadů, a i proto jsme se se zájmem zúčastnili bitvy lidského rodu s domorodými ještěry v první RTS na motivy Dračího doupěte, která slibovala tuto nemilou situaci změnit.
Rocket League - recenze
7. 10. 2015
|
Daniel Kremser
Když jeden z diskutujících pod gamesplayem prohlásil, že Rocket League je nejlepší fotbalová hra, trošku jsem se pousmál a čekal vášnivou diskuzi. V zásadě jde ale o prohlášení pravdivé. Malá autíčka, honící se za vybuchujícím míčem totiž tuto definici splňují - navíc parádně. Pobaví nejen ty sportovněji založené, ale svou nenáročnou povahou dostanou i odpůrce sportu, kteří by jinak na fotbalovou hru nikdy nesáhli. Někteří si možná při pohledu na Rocket League vzpomenou na pořad Top Gear a fotbalový zápas s Toyotou Aygo. Ano, tohle je to samé, akorát že tady mají pomyslné Toyoty navíc v kufru rakety.
Killing Floor 3 – recenze kooperativního masakru zombíků
30. 7. 2025
|
Michal Krupička
Potřetí a zase zcela jinak
Rocksmith - recenze
17. 10. 2012
|
Martin Bach
Ta jména se mohla zapsat do světové hudební historie. Doom metalová kapela Via Mortis s kytaristou Martinem Bachem, industriální nářez Křižík Prešov s lídrem Karlem Drdou, progresivní death metalová smršť Vyndaná tříska Petra Poláčka nebo originální žánrový mix Hannibal ante portas, v němž na basketbalové míče hraje Farid Starman. Možná za to mohl nedostatek času, píle, cílevědomosti nebo (ale to spíše ne) talentu. Každopádně, žádná z uvedených kapel to nedotáhla dál, než ke zvukovým zkouškám a hospodským pitkám. Všechno se ale mohlo odehrát trochu jinak, kdyby byl v době, kdy se rozjížděly naše hudební kariéry, na světě Rocksmith.
Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze
5. 11. 2011
|
Marek Král
Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.
State of Play - recenze dokumentu o jihokorejské eSport scéně
21. 11. 2013
|
Daniel Kremser
„Strhující dokument o tajuplném světě jihokorejského elektronického sportu.“ Zhruba tohle hlásá o dokumentárním počinu State of Play Stevena Dhoedta oficiální synopse. Pravda je však trošku jiná a daleko lépe vystihuje nový belgický snímek promluva jednoho z hlavních aktérů: „Většina Korejců jen následuje cestu, kterou jim vytyčí rodiče. Základní škola, střední a pak vysoká. Všichni kráčejí po stejné cestě. Já si ale vybral něco jiného. Jmenuji se Lee Jae Dong a jsem profesionální hráč StarCraft II.“