Dragonshard - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Dragonshard - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

28. 9. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Současné strategie trpí nedostatkem svěžích nápadů, a i proto jsme se se zájmem zúčastnili bitvy lidského rodu s domorodými ještěry v první RTS na motivy Dračího doupěte, která slibovala tuto nemilou situaci změnit.

Autor: Levis
Publikováno: 28.září 2005
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny
Obrázek zdroj: Archiv
Asi nejsem sám, kdo si myslí, že současné real-time strategie dost trpí nedostatkem nových nápadů. Dnes recenzovaný fantasy titul Dragonshard koncepčně spadá mezi směs RTS a RPG, takže přímo konkuruje Warcraftu III nebo Spellforce. Vývojářský tým Liquid Entertainment se v minulosti prosadil s Battle Realms a i tentokrát dokazuje, že hry dělat opravdu umí, což naznačilo už demo (viz srpnové dojmy od Warlocka).

Hlavním tahákem je bezesporu licence stolní hry Dungeons & Dragons (dále jen D&D) Pokud byste se o ní něco chtěli dozvědět, vřele doporučuji si přečíst například loňskou sérii článků na Gamespy. Ale jestli vám D&D nic neříká, nezoufejte, protože Dragonshard v praxi funguje stejně jako všechny ostatní RTS a narozdíl od her na motivy např. Hvězdných válek se neznalost souvislostí žádným způsobem nepodepíše na konečném dojmu ze hry. Dragonshard se navíc odehrává ve světě Eberronu, který je novinkou i v samotném D&D.

 Kampaně
Před první misí se hráči naskytne pohled na pěkně zpracovanou mapu herního světa. Obě soupeřící frakce začínají na okraji a pomalu postupují doprostřed mapy, kde dojde k finální bitvě. Právě tam se totiž nachází starodávný magický artefakt Heart of Siberys, který je předmětem sporu a který se za žádnou cenu nesmí dostat do rukou nepříteli. Nejdříve se zhostíte role invazního lidského rodu Order of the Flame a následně (lze to i v opačném pořadí) absolvujete kampaň za domorodý ještěří lid Lizzardfolk. Čeká vás pouze sedm misí za obě z nabízených stran, z nichž každá obvykle trvá zhruba hodinu. Do konfliktu je zapleten ještě třetí národ, zmutovaní elfové, co si říkají Umbragen, za které ale hrát prozatím nelze.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Jednotlivé kapitoly mi připadaly nezáživné, ať už pro nedostatek nápadů anebo nepříliš promyšlenou zápletku. Mise se skládají z klasických úkolů (znič město, znič jednotku, osvoboď jednotku, získej předmět) a nakonec stejně všechny končí masakrem protivníkovy armády. Nepovinné questy jsou sice příjemným zpestřením hry, ale k samotnému ději se nevztahují a většinou jde pouze o záležitost na několik minut.

Pokud bych si měl vybavit nejnapínavější situaci, bylo to náhlé zmizení jedné z lidských hrdinek, kterou ještěř unesli přímo před nosem celé armádě a zavřeli do klece na druhém konci mapy. Příběh neobsahuje zajímavé zvraty, propracované charaktery nebo vztahy mezi postavami, zkrátka nic, co bych od hry podobného rázu očekával. Dialogy mezi jednotlivými postavami jsou strohé, herní animace krátké a celkově mám pocit, že jakkoliv si D&D zakládá na silném příběhu, v Dragonshardu nebyl ani z půlky využit tak, jak mohl. Kvůli tomu neexistoval důvod, proč si ke kterékoliv postavě získat sympatie, a tak mi bylo během hraní naprosto lhostejné, koho jsem zrovna zastupoval.

 Výběr hrdinů a správa základny
Zvětšit zdroj: Archiv Oba národy mají čtyři hlavní postavy, přičemž pro každý level se vaše volba hrdiny může lišit. Ať už si zvolíte vždy někoho jiného nebo se loajálně budete držet svého favorita, hra probíhá nachlup stejně. V případě Order of the Flame je na výběr vousatý čaroděj Amathor, bývalý zloděj Kael, ohromný golem Bastion anebo vůdkyně skupiny, Lady Marryn. Každý ovládá pár speciálních triků, mezi které patří pasivní bonusy a různé v bitvě použitelné fígle - například Bastion se umí rozmáchnout a plnou silou udeřit do země, což všechny nepřátelské jednotky poblíž odhodí do stran. Na průběhu bitev se však tyto dovednosti výrazně nepodepisují, narozdíl od Warcraftu III.

Všechny mise mají povětšinou stejný cíl: zničit protivníkovu bázi a jeho armádu, někdy pod záminkou hledání různých předmětů, jindy v rámci přesunu na druhý konec mapy. Co nejdříve je potřeba postavit základnu, pro níž jsou (podobně jako v LOTR: Battle for Middle-Earth) na mapě pevně vyznačena možná místa. Užitečným nástrojem pro správu báze je King’s Screen, která přehledně zobrazuje, jaké budovy a jednotky lze stavět, popřípadě na jaké jsou úrovni. Kolem hradu se nachází volné stavební bloky po čtyřech, na které se dá umístit maximálně šestnáct budov. Problém je ale v tom, že mít od každého typu kasáren jeden exemplář v Dragonshardu nestačí...

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Složitý postup na vyšší úroveň
Jednotky za zabité protivníky sbírají zkušenosti, jenže ty nejsou individuální pro každého válečníka, ale naopak pro všechny společné. Postup na vyšší level se provádí pro každý typ jednotek samostatně v budově, ve které byly vycvičeny. Upgrade lze ale provést jenom poté, co se na stejném stavebním bloku postaví další budova stejného druhu. Je tedy velice těžké se rozhodnout, které z omezených stavebních bloků zaplácat stejnými kasárnami.

Zvětšit zdroj: Archiv Rovněž je nutné počítat s tím, že každá postavená budova dovolí vytrénovat pouze jednu jednotku navíc, což i při zaplněné základně pořád dovoluje mít maximálně šestnáct jednotek na bitevním poli naráz. Nicméně pokud vaše jezdce vylepšíte na vyšší úroveň, automaticky tím pod sebe přiberou jednu jednotku, která s nimi bude bojovat. Sice ji nebudete moct ovládat, ale i tak její přítomnost v bitvě pocítíte. A doprovod, který stoupá s každým novým level-upem, se nepočítá do populačního limitu. Při tvoření armád a skupin se tak dá nepřeberně taktizovat a vymýšlet stále nové kombinace i vzhledem k faktu, že se tu nachází spousta zajímavých jednotek - od lučištníků po létající nestvůry, mechanické roboty, jezdce, ještěry atd.

 Podzemí
Bitvy se zdaleka neodehrávají pouze na zemi. Zatímco na povrchu se dá stavět základna a válčit velké bitvy, každá mise v Dragonshardu má i svoje podzemí. Do něj chtě nechtě musíte pokaždé zavítat, ať už kvůli hlavnímu úkolu nebo proto, že cesta do protějšího rohu mapy je přes povrch neprostupná. Příjemné je, že přechod mezi povrchem a podzemním světem je plynulý a nevyžaduje žádné čekání kvůli nahrávání. Funguje to tak, že vaše skupinka vejde do sluje, věže či jiné budovy a okamžitě se ocitne v nižším patře, kde hra ihned pokračuje.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Neovladatelné jednotky, které se nastřádaly zvyšováním levelů, nemohou vlézt pod zem. Jakmile se skupinka znovu vynoří z podzemí, byť třeba i v jiné části mapy, doprovodní válečníci se stejně jako vzdušné jednotky k ostatním sami přidají, což je trochu zvláštní. Pod povrch ale nemohou, kvůli čemuž si tam i nejsilnější armády musí dávat velký pozor. Trochu mě ale zklamalo, že v podzemní části se více nevyužívají hrdinové, kteří i zde fungují víceméně jako řádoví pěšáci. Každý z nich umí sbírat předměty, ale těch je ve hře minimum a většinou představují jednorázové bonusy nebo vylepšení zbroje či útočného čísla hrdinů. Změny se navíc nepřenáší do dalších misí, takže pokud předměty necháte ležet na zemi, o nic extra nepřijdete.

 Zlato, pasti a zloději
V podzemí je nutné trávit čas proto, že pouze zde se nalézá nejdůležitější surovina - zlato. Zatímco stavební materiál v podobě krystalů během bouří padá sám z nebe a tudíž není problém ho na povrchu kdykoliv nalézt, zlata je ve hře málo. Každých pár vteřin ho trochu přibude z daní, ale hlavním zdrojem jsou v podzemí ukryté hromádky a bedničky se zlaťáky. Často se stane, že truhly se zlatem jsou zamčené anebo schované za nejrůznějšími pastmi.

Zvětšit zdroj: Archiv V takovém případě na scénu nastupuje speciální jednotka - zloděj - který nejen, že má paklíč od každé bedny, ale také umí zpozorovat a zničit nebezpečné pasti. Ještě se mi třesou ruce, když si vzpomenu, jak jsem si na konci mise nevšimnul, že mi nepřítel zabil mého posledního zloděje, a jak jsem ve sladkém domnění, že mi nic nehrozí, stoupl na jednu obyčejnou dlaždičku.. Všechny jednotky mi pak zmrzly v jakémsi magnetickém poli a za boha jsem je nemohl dostat ven. Zároveň zabíraly veškerý populační limit a nešlo je zabít, takže jsem s klením musel celou mapu odehrát znovu.

Při důkladném probíhání všech chodeb a místností lze také narazit na několik NPC, které zadávají triviální úkoly jako v RPG - dojdi na druhý konec mapy, zabij to či ono a přines mi meč nebo svitek, který po někom zůstane. U některých questů jsem objevil dvě možná řešení, což hře přidává na atraktivitě. Veškerá interakce s NPC postavami je jednostranná, quest je přijmut automaticky a je pouze na hráči, zdali ho splní anebo ne. Při vynechávání nepovinných úkolů je ale hra velice krátká a člověk by se připravil o spoustu zábavy.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

V pozdějších úrovních jsem se pod zem vyloženě netěšil. Člověk si pečlivě vybuduje základnu a cvičí armádu, už se chystá vtrhnout na nepřítele.. a ouvej, zase jít dolů, v chodbách přijít o všechny jednotky a celý proces opakovat znovu. Jediné, co mě čas od času zvedlo ze židle, byly ohromné nestvůry, které na mě několikrát během hraní vybafly. Až na vás z na pohled mělkého jezírka taky vyskočí příšera desetkrát větší, než jsou vaše jednotky, budete jako já rádi za kterékoli nejbližší dveře zpátky na povrch.

 Resumé
Zvětšit zdroj: Archiv Kladem Dragonshardu je to, že většinu času rychle odsýpá a nenutí hráče bez přičinění pozorovat, jak probíhá sběr surovin nebo trénovaní desítek vojáků. Pestrá grafika možná není technologicky tak vyspělá, jak by současná doba dovolovala, ale ani neurazí a v podzemí někdy přímo exceluje. Klasický hudební doprovod hře také sedne, takže po této stránce k Dragonshardu nemám žádné výtky. Během hraní jsem neměl žádné problémy se zasekáváním postav či nesplnitelnými úkoly.

Stáhněte si: Demo, Video, Trailery...

Související články: Dojmy z dema, Novinky

Levis
autorovi je 17 let, studuje v Praze a specializuje se na strategie/akce/adventury a cokoliv s tématikou Star Wars





 
 
Levis

Verdikt:

Jakkoliv je Dragonshard zábavnou hrou a ze stereotypu vybočuje přítomností podzemí i pár dalšími prvky, jinak se ve všech ohledech, od grafiky po umělou inteligenci, drží standardu, přičemž místy by určitě mohl být nápaditější.

Nejnovější články