Třetí díl známé značky od studia Tripwire rozhodně neměl lehký start. Při první betě dostala hra tak špatnou zpětnou vazbu, že byla odložena na neurčito. Teď konečně vyšla a je vidět, že si vývojáři vzali některé výtky k srdci a hru rozhodně vylepšili. Rozhodně ale nevyslyšeli všechny. Je třetí Killing Floor důstojným nástupcem prvních dvou dílů, nebo cílí na úplně jiné publikum než předchozí hry?
Budeme moderní
První novinkou, která vás bezesporu zaujme, pokud jste předchozí Killing Floor hráli, je pevné provázání postav s perky. Zatím neuděláte z ikonického Fostera nic jiného než commando, Obi bude vždycky medic a tak dále. Tvůrci v rámci zveřejněné roadmapy slíbili, že postavy a schopnosti oddělí, ale budeme si muset počkat. Tenhle posun k hrdinským střílečkám rozhodně nemusí sednout každému. Třída je totiž spojená s dovedností, typem granátu i pasivními schopnostmi. Většina postav hodně mluví a některé tím působí docela otravně.
Vaši volbu postavy ale pravděpodobně ovlivní i příslušné stromy vylepšování. Jednou za dvě úrovně třídy dostanete možnost upravit fungování oné schopnosti, granátu, nebo pasivek. Vylepšení mají vliv na hratelnost a je zábavné z nich vybírat. Na stranu druhou jsem měl často pocit, že samotné vylepšování u některých postav trvá poměrně dlouho, především co se týká sbírání dovedností, abyste za ně mohli konečně začít hrát zábavně.
zdroj: Tripwire Interactive
Nechybí ani battle pass. Naštěstí jen kosmetický a vlastně docela dobře vymyšlený. Vedle perků dostáváte zvlášť zkušenosti i do něj a za jednotlivé body odemykáte virtuální odměny. Nepřekvapivě jsou některé zdarma a jiné za platební bránou. Nicméně hra následuje model nastavený v Helldivers a nechá vás jednotlivé passy nakupovat dle libosti. Nemusíte se ani bát, že o ně přijdete kvůli časovým omezením. Dokonce si můžete v základu odemykat i placené odměny, které se vám zpětně zpřístupní, pokud se někdy rozhodnete zakoupit si prémiovou verzi.
V Killing Floor 3 pochopitelně najdete i klasický obchod, kde si můžete další kosmetiky kupovat za peníze, ale naštěstí se pořád bavíme o čistě vizuálních upgradech, ostatně tohle není novinka a paklíky skinů pro všechno možné byly už ve druhém dílu.
Bohužel nechybí ani vaše základna, která je úplně zbytečná. Ano, každá záložka z menu tu má fyzický terminál, ale jinak v ní nic zajímavého neuděláte. Naštěstí po ní většinu času pobíhat nemusíte a zvládnete záležitosti vyřešit přes menu přímo ve hře.
Jen perky bude potřeba přehazovat u speciálního terminálu a jako bonus, matchmaking nezačne dřív, než doběhnete ke svému letounu, což je obojí tak trochu otrava. Hlavně v momentu, kdy chcete hrát misi za misí a jen hlasovat o další mapě, vás hra nutí se pro odemykání, přehazování postav a další činnosti vracet „domů“, a pak si užít kolečko s novým matchmakingem a běháním na rampu pro odpočet.
zdroj:
Tripwire Interactive
Stačí pořádná hromada masa ke štěstí hráče?
Pokud jste hráli betu, hned při prvním zápasu poznáte, že tvůrci na celkovém pocitu z akce v uplynulých měsících navíc doopravdy zapracovali. Zbraně mají větší umpf, pohyb je o něco plynulejší a celkově masakr došel o krok dál. Základem je mnohem rychlejší pohyb, čemuž dopomůžou i skuzy, které se navíc dají různě řetězit a využívat ke skokům a dalším parádičkám.
Třešničkou na dortu jsou pak úhyby. Celkově je akce zatraceně uspokojivá. Zbraně trhají Zedy na kusy, když se dostanete do úzkých, pomůže i rána pažbou a celé to pěkně čvachtá. Hlavně na vyšších obtížnostech se budete muset pořádně ohánět a taktizovat.
Trochu ironické mi přijde, že jedna z technologií, kterou se Tripwire nejvíc chlubí, je jejich systém M.E.A.T. 2. Tedy simulace fyziky a anatomie zombíků, které můžete rozebrat na prvočinitele a kochat se kostmi, vyhřezlými vnitřnostmi a dalšími nechuťárnami. Ve videích se můžete podívat, jak hezky funguje.
Ve hře ale bohužel někdo chytře otočil knoflíkem množství krve na level osmdesátkový slasher, a tak jediné, co uvidíte, jsou cákance krve, až se občas musíte podívat, jestli za vámi nestojí komparz s hasičskou hadicí napojenou na cisternu s kečupem. Je to zatracená škoda, protože když pak vidíte kousky Zedů na zemi, dojde vám, že propracovaný systém vážně funguje a mohlo by to vypadat zatraceně stylově, kdyby vám výhled nezakrývala samá rudá.
zdroj: Tripwire Interactive
Ve finále má akce v Killing Floor 3 spíše drobné nedostatky. Občas nedokáže působit svěžeji než vaši vyhřezlí nepřátelé. Design samotných úrovní je generický a časem se začnete ztrácet v tom, která mapa je vlastně která. Temné interiéry střídá venek, který je ale v noci podobně temný, a navíc nedesignovaný tak, že jeho koridory omezují stejně jako ty vnitřní, takže je vlastně jedno, jestli se hordě bráníte na náměstíčku, v hlavní místnosti laboratoře nebo na jiném větším plácku na jiné mapě.
Na mapě je pak vždy rozeseto několik interaktivních prvků. Zipliny, střílny a bedny se zbrojí můžete odemknout pomocí multitoolu, který nosíte s sebou místo lékárničky navíc nebo třeba výbušného zámku na dveře. Jdou jím i aktivovat třeba větráky, které pak chvíli rozsekávají přítomné Zedy za vás. Celkově ale stylu chybí jistá špinavost a ujetost předchozích dílů, což přičítám místní cyberpunkové stylizaci.
Osobně bych se taky nebránil víc než devíti typům nepřátel a nevadilo by mi ani reaktivnější prostředí, kde je maximální míra interakce ta, když velký Zed rozrazí dveře včetně kusu stěny. Přesto ale musím konstatovat, že akce samotná umí tak pohltit, že na nedostatky zapomenete a budete si prostě užívat masakr všeho, co se pohne. Vlna za vlnou bude padat pod vaším arzenálem a budete doufat, že prostě přežijete. Navíc Killing Floor 3 umí dobře pracovat s úpravou obtížnosti i pro menší skupiny hráčů. Takže se nemusíte bát, že byste hned museli shánět pět kamarádů.
zdroj:
Tripwire Interactive
Nakonec přijde samozřejmě boss. Momentálně jsou ve hře tři. I když každý používá trochu jiné triky, má dvě fáze a další vychytávky, nemohl jsem se zbavit pocitu, že se mechanicky vlastně tolik neliší. Je nakonec jedno, jestli bojujete proti impalerům, kteří chodí ve třech a střídají agresivní útoky na blízko se salvami raket, nebo s Queen Crawler, která umí potrápit hlavně kladením vajíček, ze kterých se líhnou otravné malé verze.
Vyrob, kup, zabij
Každopádně, jedna z nejlepších inovací v rámci série se týká výbavy. Pořád budete mezi koly nakupovat nové hračky, munici nebo třeba lékárničky. Každá třída má teď jenom tři, čtyři zbraně do hlavního slotu, jedinou sekundární a nůž. Je to málo? Relativně ano, až na to, že vlastně ne. Ve hře totiž budete sbírat suroviny a za ty si svůj arzenál modifikovat.
zdroj:
Tripwire Interactive
Trik celého systému tkví v tom, že každá optika, zásobník nebo třeba speciální munice mění fungování zbraně, ale taky zvedá její cenu. Vylepšíte si sniperův railgun vším, co jde a vytvoříte ultimátní monstrum, které prostřelí sto Zedů, a to, co nezabije, alespoň zapálí? Dobře, jenže si ho možná budete moct dovolit leda tak v poslední vlně a do té doby musíte šetřit každou bankovku.
Nad modifikacemi se tedy vyplatí přemýšlet. Doopravdy potřebujete zaměřovač, který zlepší přesnost? Nestačí ledová munice? Možná bude lepší přilepit optiku, která je levnější, míří se s ní přeci jen o něco lépe a ty dvě stovky na finální ceně pušky se prostě podepíšou.
Třeba za snipera jsem si vyrobil univerzální automatickou pušku s ledovou municí, která je tak levná, aby se dala koupit během prvních dvou vln, a v zásobě čekal právě railgun na poslední kola hry. Naopak za ninju jsem vsadil na ultimátní dvojici katan, které sežraly většinu rozpočtu, a nakonec couvnul k levnější verzi. Celkově tenhle zábavný systém hodně oživuje hratelnost a je sranda si ladit svoji výbavu. Se zvyšující úrovní se navíc zvyšuje i váš počáteční rozpočet, a tak můžete vyrobit lepší začáteční zbraň nebo raději investovat do lepší zbroje.
zdroj:
Tripwire Interactive
Díky systému zůstávají vydělané peníze celý zápas relevantní a kolikrát jsem se přistihl, že přemýšlím, zda vůbec hodit granát, protože jeho doplnění něco stojí, stejně jako náboje nebo obnova zbroje. Navíc kromě kosmetických úprav si svou zbraň můžete i sami pojmenovat, což je sice drobnost, která ale neskutečně potěší, takže cítíte, že pak zmrzlé nepřátele tříštíte na střepy něčím, co je doopravdy vaše.
Časem začnete přemýšlet i nad zbraněmi jiných tříd. Třeba Firebug se specializuje na oheň, a tak jsou jeho plamenomety a další jiskřivé hračky jasná volba. Zápalnou munici si můžete pořídit do většiny zbraní nebo si nechat přidělat ohnivé ostří i na ninjovy meče a vrhací nože. Experimentovat pak s tím, která hračka vám nejvíc sedne, je prostě zábava.
zdroj:
Tripwire Interactive
Správným směrem, ale rozhodně ne v cíli
Tripwire od katastrofické bety zvládl celou hru podstatně vylepšit, ale přejde mi, že rozhodně ne dodělat do stavu, v jakém by mohla být třeba až tak za rok. Už teď víme, že se chystají nové třídy postav, mapy a zbraně. Zlepšování věcí, kterých si komunita bude žádat, a to všechno zdarma. Ostatně se stačí podívat na plán vývoje, který je rozepsaný až do konce příštího roku.
Mě ale hlavně nakonec překvapilo, že se jim z nijakého polotovaru povedlo vykřesat zábavnou hru. Je jiná než její předchůdci. Má hromadu nedostatků, ale zkrátka a dobře se spousta z nich ztratí v bezhlavém masakrování Zedů. Nakonec dobře funguje i modernizace v podobě stromů dovedností a modifikace zbraní. Což jsou vlastně pilíře, které by vás u Killing Floor 3 mohly udržet, i když se omrzí mapy a typy nepřátel. Pokud budete chtít třeba vylepšit na maximum všech šest tříd, máte co dělat na vyšší desítky hodin, a hlavně s přáteli je tohle večerní vyvražďování vlastně velice příjemným zpestřením.
