Recenze

Max Payne Mobile - recenze

S porty starých her na iOS je to těžké. Vždycky, když je oznámí, zajásám. „Hurá, XY vyjde na iOS! To jsem hrával před deseti lety!“ Chvilku si rochním v tom, že to, na co jsem před několika lety potřeboval výkonné PC, můžu hrát na mobilu. Záhy hru ale vypnu, protože se to buď nedá ovládat (Duke Nukem 3D, GTA3...), nebo se to prostě na mobil vůbec nehodí (např. Settlers). Port prvního Maxe Paynea od War Drum Studios spadá do obou kategorií a zároveň do žádné. I přesto se ale Max Payne Mobile řadí k těm lepším portům.

ReCore - recenze

Ještě několik měsíců zbývá, ale ReCore je pro mě jedním z největších překvapení roku. Až na úvodní trailer neudělaly v mých očích videa hře moc dobrou službu, a po vyloženě špatně vybrané hratelné ukázce na E3 jsem už skoro ztratil naději. Nepomohlo ani oznámení Microsoftu o nižší ceně, kde šel mezi řádky vycítit strach o kvality titulu. ReCore je naštěstí ten vzácný případ, kdy se obavy ukázaly jako liché, a pod neznámou slupkou vás čeká slušná porce zábavy.

Meridian: New World - recenze

Realtimová strategie je v posledních letech jev téměř nevídaný. Minimálně mezi takzvanou AAA produkcí. Jestliže prapor tahovek drží třeba Civilizace nebo Heroes, realtime strategie se mohou spolehnout snad jen na StarCraft II. A tak se hráči musí poohlédnout jinde, což znamená, že loví ve vodách nezávislé tvorby, kde se to bohužel hemží tituly, které trpí nedostatkem financí i ryze tendenčním pojetím. Přesně taková je i hra Meridian: New World, která je na první pohled zajímavá, protože ji má na svědomí jeden vývojář, ale hned vzápětí člověka zklame na všech frontách.

Crossroads Inn – recenze

Jak praví klasik: bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. Hostinec tajemstvími opleteného strýčka Martyna ovšem o hosty žádnou nouzi nemá, i proto, že takové malichernosti, jako je otevírací doba, obyvatele malebného světa Delcrys vůbec netíží. Ti jsou zkrátka připraveni nalévat se pořád a vaší prací, jakožto právě plnoletého Martynova svěřence, je jim toto konání zpříjemnit všemi dostupnými prostředky.

Alder’s Blood – recenze

Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.

Valkyria Chronicles 4 - recenze

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Yakuza Kiwami 2 - recenze

Takovou úrodu, jakou zažívají hráči japonské série her Yakuza, by ocenili v současné době snad všichni. Jak na běžícím pásu totiž vycházejí nové nebo předělané hry ze světa japonské mafie a jedna vedle druhé dělají sérii skvělé jméno. A tak zatímco svět čeká na novou značku tvůrců série, na níž prý pracují, je hráčům předložen alespoň remake druhého dílu - Yakuza Kiwami 2. A jde o remake s velkým R.

Inside - recenze

Šest let trvalo čekání na duchovního nástupce kultovní arkády Limbo. Prostřednictvím Inside se podruhé narodila čarokrásná směs snadno pochopitelné hratelnosti a dech beroucí atmosféry. A tentokrát je vše dozdobeno i špičkovou technologií. Inside je pastvou pro oči a zásobárnou emocí, ale musím si rýpnout, že zážitky mohly být delší, příběh určitější a design levelů dramatičtější. Inside není úplně dokonalá, ale stále je famózní.

Might and Magic Heroes VI: Odstíny temnoty - recenze

Máte fungující značku. Máte zázemí dokonale zpracovaného pokračování a máte i samostatně hratelný datadisk. Co víc si po odpočinku od klasické hry můžete přát! Vítejte opět ve světě Might and Magic Heroes VI, který skrze datadisk Odstíny temnoty dává prostor temným elfům.

Grand Theft Auto: Vice City - recenze

Grand Theft Auto: Vice City se mi před deseti lety vrylo do paměti víc, než kterákoliv hra té doby. Jistě v tom nejsem sám. Netradičně pestré barvy, roztančená osmdesátá léta, první GTA s osobitým dabingem, ve kterém se vtipem a ostrými, politicky nekorektními, dialogy nešetřilo. A samozřejmě špičkový soundtrack. Typický Rockstar. Zjevení bylo znásobeno také vydáním přesně rok po revoluční trojce. Bez číslovky v názvu to mohlo vypadat jako prostý datadisk. Pod neonovou slupkou se ale skrývalo víc, než jen obyčejné pokračování.

Sanity

Sanity: Aiken's Artifact - recenzeAutor:MBPublikováno: 28.října 2000• Psionický ...

LEGO Jurassic World - recenze

Kvalitativní křivka LEGO her v posledních cca 2 letech měla spíše sestupnou tendenci. Spousta hráčů věřila, že princip těchto her je „vyždímaný“, ale LEGO Jurassic World ukazuje, že problém vězí jinde. TT Games v poslední době zkrátka sekali LEGO hry jako Baťa cvičky a neměli dost času je před vydáním pořádně odladit, vložit do nich své tvůrčí srdce nebo větší množství invence. To, co jsme v posledních LEGO hrách postrádali, je však nyní zpět v celé své parádě.

Tyranny - recenze

Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“

PES 2015 - recenze

Je pro kvalitní fotbalovou hru podstatný počet licencovaných týmu? Nebo je důležitější fyzika míče či animace hráčů? Záleží víc na vzhledu hráčů a nabídce herních módů? Má se na základní nastavení střílet kolečkem nebo čtverečkem? Tyto a mnoho dalších otázek řeší už skoro patnáct let dvě skupiny hráčů: jedna stojí na straně EA Sports a série FIFA, druhá zase doslova kope za Konami a sérii Pro Evolution Soccer. Hádek už bylo nespočet a argumenty jsou silné na obou stranách. Když se do celé problematiky pustíte hlouběji, zjistíte, že kvalitní fotbalová hra je taková, která člověka baví i ve chvílích, kdy prohrává jeden zápas za druhým. Otázka tedy zní: umí něco podobného PES 2015?

Destruction Simulator - recenze

Asi nejsme jediní, koho baví v hrách ničit a bořit. Přesně na takovou notu hraje simulátor demolice. Domrcasíte se k hnusné zdi zralé na zboření, spustí se sbíječka a kus odpadne. Jak dlouho to zabaví?

Scorn – recenze

O oceli, masu a bolesti

DmC - Devil May Cry - recenze

Bojovky jsou velmi křehký žánr. Stačí málo a po půlce hry zjistíte, že už se nebavíte. Stačí více a ještě dříve zjistíte, že hra nenabízí dostatečnou výzvu, uspokojení z dobře poskládaného komba, nic co by vás táhlo dál. Jinými slovy, udělat opravdu dobrou bojovku, která obstojí po celou herní dobu, není zrovna snadná věc a už jsme se párkrát přesvědčili, že může být hodně povolaných, ale málo vyvolených. Jak nakonec dopadla DmC -Devil May Cry? Nu, pokud už jste otevřeli článek, víte to - vy ostatní se zatím uspokojte s konstatováním „skvěle“.

From Dust - recenze (včetně hodnocení PC verze)

Původní recenzi (z 1. srpna 2011), kde jsme hodnotili X360 verzi hry, jsme nyní doplnili zhodnocením PC konverze, které naleznete ve spodní části článku.

Team Sonic Racing – recenze

S žánrem motokárových arkádových závodů je to jednoduché. Na Switchi máte prozatím definitivního krále žánru Mario Kart 8 Deluxe, tím to začíná a v podstatě i končí. Tu a tam vystrčí růžky někdo jiný, ale na kvality jedné z nejprodávanějších sérií nedosáhne. Dosáhnout se na ni nedaří ani Team Sonic Racing, byť hra zvládá spoustu věcí, včetně té nejdůležitější: zabavení hráče.

Californium - recenze

Šedesátá léta v Americe nebyla zrovna to období, kde byste chtěli žít. Válčení v Evropě vystřídalo válčení ve Vietnamu. Každý, kdo se jen špatně podíval na nesprávného člověka, byl označen za komunistu. Hrozba jaderné války visela nad celou zemí (i Zemí) a k tomu stále přetrvávající rasismus. Na druhé straně se začala rozmáhat rebelie mezi mladší generací a s tím spojené užívání psychedelických drog a alkoholu, ze kterého těžilo i beatnické hnutí.

Hotel Giant - recenze

Záviděli jste někdy korporaci Hilton, že má hotely po celém světě? Nevadí, s budovatelskou strategií Hotel Giant je můžete snadno trumfnout a stát se magnátem s vlastním pětihvězdičkovým impériem.

Kaiju-A-GoGo - recenze

Stalo se vám někdy, že jste v Transport Tycoon strávili hodiny plánováním a budováním megalomanské magistrály, jenom aby vám pak bezvýznamný starosta Horní Dolní, vzdálené pět světelných let od cílové elektrárny, zakázal postavit nádraží, protože jste mu před sto lety zbourali zahradního trpaslíka? Taky jste v tu chvíli měli chuť srovnat mu tu jeho vesničku se zemí napalmem? Kaiju-A-GoGo vám to umožní!

Blitzkrieg II: Liberation - recenze

Další zářez na pažbě hodně rozsáhlé série Blitzkrieg je tu. Váleční stratégové jistě zajásají a s chutí se vrhnou do osvobozování Evropy v roli Spojenců či naopak zkusí s Wehrmachtem ubránit svoji domovinu.

Virtua Fighter 5 - recenze

Next-gen konzole už jsou nějaký ten pátek venku, ale bojovky, rodinné stříbro joypadových platforem, pokorně čekaly ve stínu. Prsaté bojovnice teď ale získávají konkurenci, kopající výhradně za černého koně od Sony.

Marvel’s Avengers – recenze

Každý klad vykoupený záporem