| Autor: Michal Jonáš Publikováno: 17. srpna 2010 | Verze: PC/anglická/prodávaná Doba recenzování: bohužel 2 dny |
Nuže, zacpal jsem si nozdry, navlékl protichemický štít a hygienickou tyčí prošťouchnul zatuchlé kobky útrob hry. Ve zkratce tu máte půltucet neznačkových stavebních strojů smyšlených proporcí, kterými máte za úkol vždy totálně zbořit určitou stavbu nebo objekt. Nabízí se tak klasický bagr se sbíječkou místo lžíce, buldozer, kolový i pásový nakladač a nákladní auto. Nejatraktivněji působí známý jeřáb s bourací koulí, u něhož jsem si hned vzpomněl na takřka identický stroj z večerníčku Jen počkej zajíci!. Snad se tvůrci u vlka inspirovali, protože extrémní klácení stroje ve hře je stejné jako v té pohádce a ukrutný vzhled jakbysmet. A jako doplněk se občas dostanete i k dynamitu, kdy musíte trochu popřemýšlet a strategicky myší umístit nálože tak, aby budova spadla na určené místo. 
Nejdříve jsem jako nezkušený bourák vlezl do tutoriálu, jenž vás provede ovládáním všech strojů. Tak jako první jsem si zkusil sbíječku. Koukám, všehovšudy tři kamery a z toho ani jeden pohled skrze nějakou pěknou palubní desku, i když jakýsi flák patlanice na jejím místě je. Neva, alespoň díky za volnou kameru, takže na nástroj dobře vidím. Motor automaticky nastartoval a spustil dosti monotónní „kadle kadle kadle kadle“, načež jsem mohl manuálně ovládat pojezd, tak i rameno se sbíječkou skrze klávesy, joypad, nebo jednoduše pouze myší ukazovat kde se má demolovat a stroj už si sám provrtal dírku. Dvojité rameno nelze řídit najednou, skrze jednu klávesu se musíte přepínat mezi jeho dolním a horním kloubem, což je docela zdlouhavé a zboření i malého baráčku vám bude trvat věčnost. To naklikání myší je pohotovější, ale pohříchu ještě mnohem nudnější, nicméně jsem zase ušetřil nějaký čas, protože v pozdějších misích už musíte ještě všechnu suť sami shrabat buldokem a naložit nakladačem na korbu náklaďáku, s nímž ji dovezete na skládku. Uf, to byla nebetyčná dřina, která snad nezabaví ani malé kotě! Přitom všechny stroje se řídí úplně stejně, tedy přepínáte si mezi jízdou a ovládáním nástroje, v čemž ať mžourám sebevíc, nic simulačního opravdu nevidím. 
• Bourání za trest Vezměte si to tak: šipkou se domrcasíte k hnusné zdi zralé na zboření, přepnete na rameno, a to přiblížíte šipkami nebo myší ke zdi, načež se spustí sbíječka a kus odpadne. A teď si tu větu zkopírujte a tisíckrát ji vložte za sebe. Tím dostanete ve zkratce celou zdejší náplň, jež i tu demolici dokáže již po pár minutách dokonale zprotivit. Ať už se seznamujete se stroji ve zmíněném tutoriálu, jen tak si boříte ve volné hře, nebo plníte tucet samostatných misí, stejně děláte furt to samé. Drtíte jen šipky, ukazujete myší a stereotypně rozebíráte hnusné budovy na prvočinitele. Sice si můžete navolit tři rychlosti pohybu strojů i hbitost pohybu hydrauliky, jenže na tu nejvyšší už se stroje hýbají jak v grotesce. No, však si říkám, že to je přesně to, co na monitoru uvidíte. • Půl kila mletého Hře chybí naprosto jakákoli i drobounká fyzika, takže se stroje zastaví cukem na pětníku, kouř i při pomalém pohybu fučí jako by ho bral orkán, zdi padají vždy stále stejným způsobem přímo k zemi a kouli můžete rozhoupat lépe než hopík vhozený do kadibudky. Suť pak na zemi udělá…, no takovou variaci na prošlé mleté maso v rosolu, načež prach při bourání zase vypadá, jako by zeď někdo posypal pálivou papričkou a do toho ještě kýchnul. 
Nejvíc jsem se ale pobavil u kabin strojů, zvláště u náklaďáku. V něm trůní strašně malinký řidič, který se samozřejmě jako všechno v kabině ani nehne. Navíc tvůrci evidentně zapomněli na dětskou sedačku, protože opěradlo za ním má vskutku obří rozměry! Alespoň, že ty modré montérky jsou poznat… • Rezignace a stereotyp Při těch příšernostech na každém kroku už jsem ani nevnímal rozplizlé a procházející textury všude kolem, časté záseky sbíječky, jež vytrvale brněla v místě dávno zbořené zdi a nechtěla se pohnout, nebo strojníka v nakladači vzhledu bodrého klučíka, který s rukama v klíně na pohodlném gauči uvnitř budky asi zrovna kouká na televizi. A radím vám dobře, rozhodně nedoporučuji koukat po kabině náklaďáku, leda s Kinedrilem! Trochu rozmanitosti se snaží do největšího herního stereotypu všech dob vnést čtvero různých lokací. Jenže anonymní náměstí, stará továrna, panelákové centrum a dosloužilá elektrárna vypadá nejen jak první Tetris na GameBoy, ale stejně boříte stále jen zdi, zdi a zase zdi, takže vám už je pak jedno, z čeho ten rosol a mleté vlastně naděláte. A když pak v rádiu k tomu slyšíte The Wall od Pink Floyd, to byste v tu ránu vraždili! Nic chutného z toho prostě neuvaříte. To platí i pro později odemčený editor staveb na destrukci. 
To už Němci musejí být opravdu magoři, aby po stém zboření různobarevných kostiček si začali vytvářet další různobarevné kostičky a na nich se pak sbíječkou a dynamitem ukájeli do aleluja. No, asi u mě zrovna narazili, protože tentokrát na destrukci v tomto podání ale nevidím ani jediné světélko něčeho povedeného. Však v necelém půl giga rozbalených souborů se nic hodnotného skrývat nemůže, protože pár ohyzdných strojů s ovládáním pro mateřské školky, nabírajících mleté v rosolu, se prostě ojí už u prvního chodu. Související články: Tow Truck Simulator recenze, City Bus Simulator recenze, World of Subways recenze, Z Prahy do Bratislavy v Train Simulatoru a další články o něm, Rail Simulator recenze a Expansion Pack, Bus Driver recenze, Trainz Simulator 2009 recenze, 10 Wheels of Steel Extreme Trucker recenze, Traktor Zetor Simulátor 2009 recenze, Popeláři recenze |
| Michal Jonáš | |
| autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |
