Recenze
Kim - recenze
22. 11. 2016
|
Jan Slavík
Román Kim od Rudyarda Kiplinga, který byl původně vydáván po částech během let 1900 a 1901, je mnohými kritiky považován za nejlepší spisovatelovo dílo. Věnuje se osudu sirotka Kimballa O'Hary, který vyrůstá v ulicích indického města Lahora, aby se následně vydal na pouť s tibetským lámou. Herních adaptací klasické literatury nicméně moc nenajdete, což se nelíbilo tvůrcům z britského studia The Secret Games Company, kteří se rozhodli situaci napravit.
Assassin's Creed Chronicles: India - recenze
22. 1. 2016
|
Jan Slavík
Po herně neslané nemastné Číně zavítal plošinovkový spin-off série Assassin's Creed do exotické Indie léta páně 1841. Není ale potřeba chodit kolem horké kaše, neotřelé prostředí je na Assassin's Creed Chronicles: India jediným opravdu zajímavým prvkem. Zbytek hry zvučí a drnčí přesně podle not, které roztřesenou rukou zapsalo do osnovy již předchozí čínské dobrodružství.
Forgive Me Father – recenze komiksové Cthulhu střílečky
26. 4. 2022
|
Jakub Malchárek
Doom + Lovecraft + Darkest Dungeon
Vigor – recenze české střílečky na Nintendo Switch
30. 7. 2020
|
Pavel Makal
Postapo Norsko po česku
Pagan Online – recenze
3. 10. 2019
|
Jan Hanáček
Akční online RPG Pagan Online vzniklo v srbském studiu Mad Head Games, které si pod svá křídla vzala společnost Wargaming.net. Tu znáte jako provozovatele World of Tanks a jeho všemožných derivací. Vývojáři nejsou nováčci a jejich portfolio je nezvykle rozsáhlé na to, že studio bylo založeno teprve před osmi lety. Jen na Steamu najdete pod jejich hlavičkou kolem pětadvaceti her... Jenže většinou jde o hidden object adventury.
Borderlands 3 – recenze
24. 9. 2019
|
Vincent Olejník
Letos je to deset let od vydání prvního dílu ujetého vesmírného looter shooteru. Borderlands si za ty roky vybudovaly slušnou fanouškovskou základu, vznikla z nich adventura od Telltale i jeden samostatný díl vyvíjený jiným studiem. Kromě svérázného humoru vynikají i specifickou komiksovou stylizací, takže spousta hráčů, mě nevyjímaje, Borderlands 3 vyhlížela s velkým očekáváním. Vždyť dvojka platila za jednu z nejlepších kooperativních stříleček vůbec!
Krev, pot a pixely – recenze knižního hitu
6. 7. 2019
|
Alladjex
Zatímco o retro osmdesátkách a jejich videoherním vývoji máme nepřebernou zásobu veselých a někdy i šílených historek, současná tvorba her je zakryta hávem korporátních tajemství, mlčením a svěrací kazajkou podepsaných smluv vyplněných frontami „endéáček“. Jedno je ovšem jisté: Historii si přibarvujeme na růžovo. V odlišném světle vnímáme jednu a tu samou situaci, pokud se odehrává v současnosti, nebo naopak před třiceti, čtyřiceti lety. Nejvýraznějším příkladem je tzv. „crunch“, nezřízené pracovní nasazení objevující se zejména při dokončování titulů před jejich uvedením na trh.
Forza Horizon 3 - recenze
20. 9. 2016
|
Jan Olejník
Brány hudebně-závodního festivalu Horizon se otevírají potřetí a lákají virtuální závodníky na kontinent, kde klokani dávají dobrou noc. Arkádová odnož série Forza se tentokrát přesouvá do Austrálie, a přestože se na první pohled může zdát stejná jako vynikající druhý díl, zdání klame. Vývojáři se vynasnažili, aby ze hry odstranili poslední zbytky skřípajících součástek, a servírují naprosto nekompromisní arkádové závody. Takže popadněte letenku do země Šíleného Maxe, sejdeme se na startu!
Pollen - recenze
12. 5. 2016
|
Ondřej Švára
Snad každý milovník noční oblohy občas v duchu kráčí po cizích planetách. Myšlenka života daleko od matičky Země zaujala i autory z Mindfield Games, kteří z ní vytvořili průzkumnou adventuru Pollen. Pokus o atmosférické sci-fi se však nevyvedl. Fiktivní střet lidských kolonizátorů s cizokrajným nebezpečím v sousedství Saturnu postrádá potřebné napětí, délku a někdy i smysl.
Wreckfest – recenze
4. 7. 2018
|
Patrik Hajda
Na poli arkád vyjde každý rok spousta závodních titulů, ale vesměs se podaří zaujmout jen zavedeným AAA značkám. Hry ze série Dirt a Forza Horizon za sebou zanechávají v prachu kousky jako Gravel, WRC nebo třeba novodobý FlatOut. Wreckfest je ale důkazem, že i menší tým plný vášně s mořem času na vývoj dokáže vytvořit něco, co zaplní obrovskou díru na trhu a bez výčitek se nazve duchovním nástupcem starých dobrých FlatOutů.
Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie
27. 12. 2017
|
Mars Vertigo
Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.
Assassin’s Creed Origins - recenze
1. 11. 2017
|
Šárka Tmějová
Snad u žádné herní série jsem nevydržela tolik dílů, jako u Assassin’s Creed. Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací totiž žádná jiná značka, pokud vím, nenabízí. I tak mě ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád.
Mario Kart 8 Deluxe – recenze
29. 4. 2017
|
Adam Homola
Nepsaným králem subžánru arkádových motokárových závodů je a vždycky byla, i přes leckdy zajímavou konkurenci, série Mario Kart. A její zatím poslední díl Mario Kart 8 se v Deluxe verzi vrací tři roky po vydání Wii U verze na (pořád ještě nové) konzoli Switch. Druhá velká hra Nintenda, kterou chcete na nové konzoli hrát, je stejně jako Switch plná kontrastů. Instantní a přístupná zábava umí prozářit vousatý koncept hratelnosti i v roce 2017, nicméně v ostatních věcech nedokáže držet s dobou krok. Nad hrou každopádně pořád žasnete. Během samotných závodů nad vytříbenou hratelností, zatímco v menu nad řadou těžko pochopitelných rozhodnutí.
TopSpin 2K25 – recenze návratu krále tenisových simulací
10. 5. 2024
|
Patrik Hajda
Eso s mírným klopýtnutím
Xenoblade Chronicles 3 - recenze rozmáchlého JRPG
27. 7. 2022
|
Pavel Skoták
Třikrát pořád není dost
Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze
29. 1. 2018
|
Václav Pecháček
Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.
DiRT 4 - recenze
18. 6. 2017
|
Václav Rybář
Protože tuhle recenzi budou číst závodníci, kterým jde s gamepadem nebo volantem v ruce o desetinky, a navíc už ve verdiktu hledají odpověď na jednu jedinou otázku, vezmeme to trochu zkratkou. Ne, DiRT 4 rozhodně není DiRT Rally 2. A pokud z něj zkusíte něco takového udělat, bude se vám vzpírat, a nakonec to bude mrzet obě strany. Zkráceně lze říct, že v Codemasters vyhodili kritizované kousky z DiRT 3 a postavili základ hry na tom, co publikum chválilo v DiRT Rally. Zní to jako recept na „jezdili spolu bokem šťastně až do smrti“, ale všem hráčům se zavděčit nelze. Já osobně po minutce štelování nastavení považuju jízdní model DiRT 4 za jeden z nejlepších vůbec, pokud jde o oslovení široké hráčské obce. Rozhodně není bez chyby, rozhodně vyvolá spoustu plamenných debat, ovšem motto samotných vývojářů „Hlavně se nebojte a užívejte“ naplňuje takřka beze zbytku.
Slain! - recenze metalové plošinovky
10. 4. 2016
|
Jan Vrobel
Tohle je trochu k pláči, zvlášť když člověk vidí, jak dopadla Salt and Sanctuary, a tedy ví, že to opravdu jde. Slain! je nicméně v zásadě další z velmi průměrných plošinovek od malého studia, tentokrát nazvaného Wolf Brew Games, které je evidentně tvořeno partou lidí, co mají blízko jak k metalové muzice, tak k temné fantastice a gotické estetice jako vystřižené z původních dílů série Castlevania. Ačkoli jde o svého způsobu estéty, jejich hra jednoduše není zdaleka tak zábavná, aby šla doporučit. Ale pojďme se na to podívat podrobněji.
Warhammer 40,000: Speed Freeks – recenze šílených orčích závodů
29. 5. 2025
|
Aleš Smutný
Speedwaaagh v úsporném balení
Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii – recenze šílené pirátské akce
21. 2. 2025
|
Aleš Smutný
Žraloci, šimpanzi, tygříci a kočičky
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
Herald: Book I and II - recenze
14. 3. 2017
|
Ondřej Švára
Herald je mořeplavecká adventura s duší, kterou stojí za to objevit. Hra o dvou epizodách (další díly se chystají) balancuje mezi kostýmním dramatem a mikropovídkou. Asi jako kdyby Nezkrotnou Angeliku políbil Hercule Poirot. Mimořádně elegantní dílo nicméně přináší více emocí než poctivého hraní a místy se proměňuje v trochu ospalý interaktivní film.
The Witness - recenze
2. 2. 2016
|
Ondřej Švára
Každý problém má své řešení a v The Witness si to mnohokrát vyzkoušíte. V říši rébusů a hádanek ani nebudete vědět, čím mozek potrápit dřív. Pakliže milujete IQ testy a rádi bloudíte labyrinty, The Witness se vám určitě zalíbí. Ovšem tato logická hra opravdu nepřináší nic jiného než jen puzzly a zase puzzly. Schází jí atmosféra, přehlednost i jednotící myšlenka. Ne každý si s ní užije opravdovou zábavu.
Trine 3: The Artifacts of Power - recenze
7. 9. 2015
|
Jan Vrobel
Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.
