Recenze

NHL 15 - recenze

Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.

Strike Suit Infinity - recenze

Vesmírná střílečka Strike Suit Zero měla mnoho potenciálu, který však tvůrci nevyužili. V podstatě by se dalo říct, že hra působila, jako by si její vývojáři ukrojili příliš velký krajíc vesmírné akční arkády, který se jim nepovedlo dost dobře sežvýkat. V případě Strike Suit Infinity proto zvolili jiný přístup. Hru zbavili veškerého zbytečného pozlátka, osekali z ní, co mohli a nechali prakticky jen základní hratelnost. Pomohlo to?

Mortal Kombat Vita - recenze

Pamatuji si, že to bylo těsně po revoluci, snad rovnou v roce 1992, kdy jsme na školním výletě do Itálie poprvé navštívili jednu z místních heren, u nás tehdy prakticky neznámou věc. Okouzleni miliardou tlačítek a úžasných her jsme se rozptýlili po herně, aby se po čase vytvořily dvě skupinky. Jedna byla u bojovky, kde si všichni oblíbili „Yhomastua“ (ano, byl to Yoshimitsu) a druhá, nepřekvapivě, stála také u bojovky, kde se trhaly páteře, krev cákala proudem a pro mrtvolu jste nešli daleko. Tak jsem poznal Mortal Kombat.

F1 25 – recenze zase o něco lepších formulí

V ředitelském křesle vlastního týmu 

Pokémon Sword & Shield – recenze

Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…

Shadowgun Legends – recenze

Jako Destiny do kapsy. Škatulka, do níž Shadowgun Legends vklouzl přesně ve chvíli, kdy jej brněnští Madfinger Games takřka před dvěma lety představili světu mobilních her. A jedná se o označení oprávněné, jemuž se nelze vyhnout. České online střílečce pro dotykové displeje skutečně nechybí ani technická vyspělost, ani úctyhodný rozsah obsahu ne nepodobný právě megalomanské zábavě od Bungie. Ale jakkoliv se k hráčům nakonec dostala vydařená hra, s nejnovějším Shadowgunem se rovněž táhne pár nedostatků autorům dlouhodobě vlastních.

Call of Duty: Ghosts – recenze

Jedno arabské přísloví říká, že člověk se bojí času a čas se bojí pyramid. A podobně, jako pyramidy vzdorují času, vzdoruje i Call of Duty veškeré kritice žurnalistů i samotných hráčů. Slavná herní série je, stejně jako hroby dávných faraónů, na první pohled neměnná, ale při bližším zkoumání odhalí trhliny způsobené zubem času.

The Getaway (PS2) - recenze

O hře The Getaway pro Playstation 2 se mluví jako o největším sokovi Vice City a oba tituly mají mnoho společného. Jenže zatímco u GTA jste se mohli od srdce zasmát, zde vám prasknou nervy napětím.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

V8 Challenge - recenze

Podobně jako jsou v Americe populární závody Nascar, v Austrálii letí série V8 s okruhovými závody osmiválcových vozů Ford a Holden, které si vzala za námět hra V8 Challenge od tamní divize EA Sports.

Pro Evolution Soccer 2008 - recenze

Navzdory novému systému umělé inteligence a jiným avizovaným vylepšením nemá letošní fotbal od Konami dostatek síly na to, aby konkurenční FIFU zašlapal do trávníku a v některých oblastech odchází poražen.

New Star Manager – recenze

To se může stát každému, že se ve hře, která ho většinu času trápila, něco přehodí na jinou kolej a všechny mechanismy nakonec vyústí v moc pěkný, zábavný zážitek. Když jsem přebíral vládu nad New Star United, věci nevyhlížely vůbec povzbudivě. Klub živořil na samém existenčním dně a nezdálo se, že si na lavičce posedím bůhvíjak dlouho. Procesem drobných kroků jsem si však své odkroutil. O pár sezón později jsem už porážel v senzačních duelech nejlepší celky světa, penězi nešetřil a nemám v úmyslu v tom i přes několik rozmrzelých ušklíbnutí ustat.

Ruiner - recenze

Svět roku 2091 se v podání rudě podsvícené kyberpunkové střílečky Ruiner drží striktně svých žánrových klišé. Dystopická společnost v područí technokratických mega korporací, lstiví hackeři schopní se augmentovaným jedincům nabourat do hlav, špinavé slumy a ghetta megapolí se svými zaplivanými techno bary a nevěstinci, hemžící se kyborgy a pochybnými existencemi. To vše je zasazeno do neonem protkané orientální estetiky Neo-Tokya či některé z jihoasijských metropolí, zde reprezentované fiktivním Rengkok City, respektive jeho chudou čtvrtí Rengkok South.

NBA 2K17 - recenze

Pohled na všechny hlavní sportovní hry uplynulých dvou, tří let naznačuje, že se vývojáři postupným vylepšováním svých titulů dostali do fáze, kde už toho opravdu výrazně moc změnit nemohou. Přidávají nové pohybové animace, nové zvukové i grafické efekty, laborují s herními módy, snaží se zaujmout hráče vyprávěním příběhu, úpravami komentáře, posílením atmosféry atp. FIFA 17 se snažila letošní ročník vyšperkovat přechodem na nový engine, docela povedeným. NHL 17 se hráče pokusila přesvědčit zakomponováním Světového poháru. A NBA 2K17? Tvůrci z Visual Concepts vsadili na posílení audiovizuální prezentace, úpravy MyGM, MyLeague i MyCareer módů (a obsazení Michaela B. Jordana do jedné z hlavních rolí), poměrně znatelné vylepšení obranné fáze a sjednocené zpracování střelby. Výsledkem je opět výborný, i když ne převratný, virtuální basket.

Halo 5: Guardians - recenze

Další rok, další Halo? Kdepak, tohle pravidlo neplatí, protože Bungie a po nich 343 Industries nechrlí nové díly vlajkové série Xbox konzole každý rok, čili mají dost času, aby přišli s něčím novým. Ne vždy tento pokus vyjde a často vyzní do ztracena – například Spartan Ops v Halo 4 nebyl špatný nápad, ale nakonec nešlo o žádný tahák. Halo 5: Guardians zkouší nové věci v kampani i v multiplayeru a opět platí – něco vyšlo, něco ne. A váš výsledný dojem ze hry bude záviset na tom, co přesně od Halo 5 čekáte.

FIFA Street 3 - recenze

Trochu jiný počet hráčů na každé straně, trochu jiná pravidla. Arkádového pouličního fotbálku se účastní karikatury těch nejzářivějších hvězd. Chce se někdo nechat vyškolit od Ronaldinha?

Dino Crisis 2 - recenze

Žánr hororových akčních adventur kdysi definovaly série Alone in the Dark nebo Resident Evil, ale druhý díl Dino Crisis převedený na PC z konzolí přichází s pozměněným konceptem a také hordami dinosaurů.

Alien Rage - recenze

Mnohé budgetové hry se tváří navenek stejně. Skoro byste řekli, že nejde snadno poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou budgetovkou. Ale ono to jde. Řekněme, že sympatičtější projekt vypadá amatérsky jenom proto, že na víc nebylo a spousta nápadů se prostě nedočkala jemného dopilovávání (Afterfall: Insanity). A ten druhý? Ten smrdí amatéřinou, protože sami autoři byli amatéři. Projekt jim přerostl přes hlavu a vykolejil, jedna hlava nevěděla, co dělá druhá (zvlášť když se "týmuje" přes Skype). To se pak na svět velice snadno dostane paskvil, ze kterého na obrazovku létají problémy jako hrášky z lusky. Alien Rage má bohužel blíže k tomu druhému typu her. Těch, které dobývají mainstream motykou a poslepu.

Rock of Ages - recenze

Občas se na herním trhu objeví anomálie. Hra, která sice na první pohled nevypadá jako nic, co jste kdy viděli, ale přesto působí dostatečně soudržně na to, aby vás přesvědčila, že tam uvnitř jede podle vlastní logiky a tudíž není ani z daleka tolik šílená, jen vy ji prostě nechápete.

Grand Theft Auto IV - multiplayer

Online hraní zde není jen dodatkem k singlu, naopak nabízí solidní povyražení ve velkému množství rozmanitých herních režimů. Z nich jsme si nejvíce oblíbili bitvy zlodějů s policisty a eskortní kooperativní mise.

Ford Street Racing - recenze

V pokračování arkádových závodů se vozy s modrým oválem ve znaku přesunuly do Los Angeles. Tentokrát se však jedná o týmové závody, s možností přesedat během jízdy mezi auty a vydávat příkazy svým kolegům.

The Dark Pictures: Little Hope – recenze hororové jednohubky

Vítejte v Silent... tedy v Little Hope