Recenze

Picross 3D Round 2 - recenze

Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.

Blazing Angels 2 - recenze & videa

Než dostal arkádový letecký simulátor pokračování, vyrostla mu slušná konkurence, která se rovněž může chlubit povedenou grafikou či prototypy válečných strojů. Co bude oním pomyslným jazýčkem na vahách?

Piráti z Karibiku: Legenda J.Sparrowa rec.

Nešikovný a neustále opilý pirát, jehož při životě drží jen neuvěřitelná dávka štěstí, dostává druhou šanci odkrýt roušku tajemství halící jeho dobrodružství v Karibiku. Jak ve filmu, který má premiéru v kinech, tak v herní rubačce.

Jedi Knight II: Jedi Outcast - recenze

Lucas Arts se po letech konečně vrací k populární sérii akčních her s tématikou Hvězdných válek a stejně jako s Dark Forces posunují žánr opět o kus dál díky efektnímu využití světelného meče a Síly.

Spider-Man 2 – recenze PC verze

Fajn hra, port z horoucích pekel

Marvel Ultimate Alliance 2 - recenze

Do komiksu v rubačce, v níž se kvarteto superhrdinů probíjí k cíli svého poslání skrze pozoruhodně interaktivní lokace a za pomoci mimořádných schopností.

James Bond: 007 Nightfire - recenze

Tajný agent jejího veličenstva James Bond se přes knihy, filmy a konzole konečně dostal i na osobní počítače v akčním Nightfire. Jak dopadla plná verze a jak si stojí ve srovnání s No One Lives Forever 2?

The Darkness - mega-recenze

Je inspirována komiksem z 90. let a zpracována tvůrci Riddicka. Tím nej je ale démon dřímající v těle hrdiny, který dovede zhmotnit služebníky se schopnostmi, jaké jen dokáže jeho zvrácená násilnická mysl stvořit.

Warlords IV - recenze

Může i v době, která prahne po co nejhezčí grafice, uspět hra, která se věnuje v první řadě hratelnosti a zbytek nechává jaksi stranou? Dnes vycházející fantasy strategie Warlords 4 přesvědčila, že rozhodně ano!

Wizardry 8 - recenze

Série RPG Wizardry bezpochyby patří ke zlatému fondu počítačových her. Její historie trvá dlouhých dvacet let a nyní jsme se konečně dočkali osmého dílu, který u nás vychází kompletně v češtině.

Super Mario 3D Land - recenze

Mario by si tu svou princeznu měl už konečně uvázat někam na řetěz, pěkně si s ní sednout a hlídat ji, nejlíp s pořádným hasákem v ruce a kapsami plnými fireballů. Jinak se ten želvoidní dacan Bowser bude neustále vracet a unášet ji – podobně jako už Xkrát předtím a aktuálně i v Super Mario 3D Land.

Mass Effect 2: Arrival DLC - recenze

Arrival je poslední DLC a zároveň epilog Mass Effect 2. Je to však i prolog, či možná jen ryzí intermezzo, před příchodem Mass Effect 3. Teoreticky je to poslední šance zahrát si se svými bojovými soudruhy (žádné rudé konotace). Jenže... Recenzovat DLC je věc nevděčná, protože jen těžko odhadnete míru informací jakou do článku zařadit a určitě se najde někdo, pro něhož to bude málo. Nu, tak tebe (ano, na tebe mluvím) musím obětovat pro dobro většiny, která si nechce nechat vyzradit těch pár dějových zvratů v Arrival. (+5 Paragon)

Vampire: The Masquerade – Swansong – recenze

Upírům to zase jednou nevyšlo

Galactic Civilizations IV – recenze zmatené vesmírné tahovky

Do vesmírného baru vejde křeček, terminátor a oživlý strom...

Foreclosed – recenze

Kyberpunkový hrůzoděs k nedoporučení

Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce

Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu

Pokémon Sword & Shield – recenze

Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…

Crusader Kings II: Jade Dragon - recenze

Jedna z nejdéle aktivních a neustále přiživovaných herních ság dostala do vínku zbrusu novou a řádně sytou náplň. Virtuální středověk Crusader Kings II se totiž konečně dočkal přídavku v podobě samotné Říše středu. Tedy ne úplně. Samotná geografická reprezentace vnitřní říše se na herní mapě nevyskytuje. Čínu navenek reprezentuje Západní protektorát a speciální interface sloužící k diplomatickým interakcím s jeho císařskou milostí. A věřte mi, že i když se to nezdá, jde o plnohodnotný a propracovaný politický nástroj, který svou důmyslností pumpuje hře do žil novou krev.

Metroid: Samus Returns - recenze

Fez. Dust. Axiom Verge. VVVVVV. Ori and the Blind Forest. A mnohé další perly… Co mají společného? Patří do jednoho menšího subžánru, jemuž říkáme metroidvania. Slovo je to jak z jiné planety, ale to, co za sebou skrývá, zřejmě již znáte z vlastní zkušenosti. Základem je vždy rozsáhlý 2D svět propojený spoustou chodbiček, které díky novým schopnostem postupně odemykáte, přičemž kdykoli se můžete kamkoli vrátit. Za poslední roky se díky nezávislé scéně staly metroidvanie velmi populárními, což je ovšem poměrně paradoxní. Samotný zakladatel tohoto žánru, série Metroid, je totiž už pěkných pár let u ledu (dělejme, že neslavná odbočka Federation Force radši ani neexistuje). To se teď konečně mění. A stojí to za to.

Walden, a game - recenze simulátoru filozofova života

Studio Game Innovation Lab se zhostilo vznešeného úkolu představit životní dílo amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua, knihu Walden aneb Život v lesích, pomocí interaktivního vyprávění v survival adventuře Walden. Malý tým vývojářů se do tohoto projektu pustil již před deseti lety a na hře je to dobře vidět. Bohužel, ne v dobrém slova smyslu.

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze

Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.

The Great Whale Road - recenze

Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).

Slain! - recenze metalové plošinovky

Tohle je trochu k pláči, zvlášť když člověk vidí, jak dopadla Salt and Sanctuary, a tedy ví, že to opravdu jde. Slain! je nicméně v zásadě další z velmi průměrných plošinovek od malého studia, tentokrát nazvaného Wolf Brew Games, které je evidentně tvořeno partou lidí, co mají blízko jak k metalové muzice, tak k temné fantastice a gotické estetice jako vystřižené z původních dílů série Castlevania. Ačkoli jde o svého způsobu estéty, jejich hra jednoduše není zdaleka tak zábavná, aby šla doporučit. Ale pojďme se na to podívat podrobněji.

Spellforce II: Shadow Wars - recenze

Po dvou letech od otevření magických portálů do světa Eo si v pokračování této fantasy RTS můžete udělat další názor na fungování organismů tohoto podivného světa - tentokrát ale v žilách bojovníků koluje dračí krev.

Spec Ops: The Line - recenze

Nemohl jsem se udržet smíchy. Američtí vojáci na Blízkém východě, záchrana ztracené jednotky, kalašnikovy. S touhle hrou jsem byl hotový dřív, než jsem ji vlastně dostal do rukou. Viděl jsem před sebou další blábol současné standardizované válečné střílečky, v níž jeden hrdina postřílí třetinu zemské populace, protože mu to řekli nadřízení, protože ti druzí jsou prostě ti zlí, a protože válka je přece cool. To my všichni víme. Zabíjí se v ní, lidé trpí, ale dokud jste na správné straně, máte dost nábojů a sem tam nějakého toho vedlejšího hrdinu, za jehož smrt se mstíte, válka je prostě cool.

Apache Air Assault - recenze

Dnešní doba hardcore leteckým simulátorům moc nepřeje. Kde jsou ty časy, kdy existovala hra věrohodně simulující prakticky libovolné moderní letadlo. Realistické simulátory jsou pro menšinové hráče a dnes se prakticky přestaly vyrábět, protože by se to nevyplatilo. Všichni fanoušci létání by proto měli zbystřit. Apache: Air Assault je totiž plnokrevným simulátorem vrtulníku jako za starých časů.

Destruction Simulator - recenze

Asi nejsme jediní, koho baví v hrách ničit a bořit. Přesně na takovou notu hraje simulátor demolice. Domrcasíte se k hnusné zdi zralé na zboření, spustí se sbíječka a kus odpadne. Jak dlouho to zabaví?