| Autor: Gef Publikováno: 5.května 2006 | Verze: anglická/prodávaná Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Odklon od runových hrdinů a nekonečných řad nepřátel vyvolávaných v magických fontánách by mohl být slibným krokem vpřed, kdyby přinesl alespoň něco nového a nedržel se zuby nehty systémů, které hráče oblažují ve stovkách RTS už od doba stařičké Duny II. 
zdroj:
tisková zpráva
První Spellforce měl své specifické kouzlo, voněl novotou, do jisté míry by se dalo říct i originalitou. Druhý Spellforce nevoní ničím. Ne že by z něj nebyl cítit nedostatek invence či schopnosti pospojovat jednotlivé prvky do funkčního a hlavně zábavného celku. Jenže o zatuchlině se nedá příliš tvrdit, že voní. Jímá mě nepříjemný pocit, že se až příliš dalo na připomínky hráčů a zapomnělo se hýčkanému dílu vdechnout duši. Odpovídá tomu poděkování samotných autorů fanouškům za podporu, odpovídá tomu i styl naprosté většiny změn. Veškeré nové prvky jsou přejaté ze starších podobných her, vlastní nápad se mi potkat nepoštěstilo. Autoři se již dlouhé měsíce chlubí, že v novém díle ubude mikromagementu, aby se hráč mohl soustředit na důležité věci. Pokud těmi důležitými věcmi mysleli hledání nového vyzvánění pro mobil, nadávání nad výpisem z účtu či poklízení několikaměsíčního pracovního pořádku ze stolu, pak bychom jim měli vzdát hold. Jestli však mínili něco ze své hry, asi nám podstrčili špatný produkt. Mikromagementu (který byl v prvním díle v kampani docela zábavný) do značné míry ubylo, to zase jo. Zkrátila se produkční fáze budování základny, zmizelo hledání kouzelných svitků a vývoj postavy se značně zjednodušil. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nicméně zmíněné drobnosti nenahradilo nic víc, než zatracené vzduchoprázdno. Kampaň není o nic méně zdlouhavá, čas teď namísto budování natahují nesmyslně navržené mapy, kdy nejčastějším povoláním vašich hrdinů bývá dálková turistika. Pravda, občas proložená nehorázně snadnou genocidou nepohodlných stvoření, ale nechtějte po mně, abych tuhle charakteristiku řadila ke kladům. Od minulého týdne mám nový životní sen: zabít designéra. O zábavnosti některých map snad nejlépe vypovídá skutečnost, že se mi u jedné mise plné „náročných“ úkolů spočívajících v povídání s klíčovými postavami, obíhání klíčových míst a dloubání výzbrojí do klíčových potvor, podařilo usnout v ostudnou hodinu (půl desáté večer). 
zdroj:
tisková zpráva
Podobně nechvalně dopadl i dlouhé měsíce opěvovaný nový systém vývoje postavy. Pamatujete na Diablo? Strom schopností ve Spellforce jej trochu připomíná, přesně jak nám bylo slibováno. Jenže je odporně jednoduchý, autoři v něm poskytují tolik volnosti, že by nad ním i vězeň po 30 letech na samotce ohrnoval nos, a trochu zajímavý výběr si užijete až někdy od 20. úrovně. Co víc, vývoj postavy zcela opomíjí základní charakteristiky hrdiny, takže je i vcelku značně nesmyslný. Nikomu nebrání nic v tom, aby nařachance ohánějícího se půlmetrákovým módním doplňkem, se kterým se běžně zatloukají kůly do ohrady pro slony, zasvětil do tajů jemné magie. Žádné postihy se nekonají. Proč někdo zrušil výborný systém z minulého dílu a nahradil jej touhle nedomyšleností, je mi opravdu záhadou. • Trocha zašlého lesku Přes veškeré mé lamentování není ta hra úplně špatná, jen v porovnání s prvním dílem plným nových (tehdy) neohraných principů přinesla značné zklamání. Ale tvrdit, že jsem se u ní nebavila ani chvilku, rozhodně nemůžu. Ačkoli je většina vedlejších úkolů na jedno kopyto (dones, pobij, vyřiď) a zejména shánění zboží neomluvitelně kopíruje poslíčkovskou práci z Order of Dawn (pavoučí hedvábí pro švadlenu, bylinky na lektvar, stříbro pro trpasličího platnéře…), občas se nad problémy obyvatel Eo nelze než pobaveně culit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Občasná zábavnost se nevyhýbá ani strategickým mapám, které někdy zapomenou na nudný stereotyp klasických RTS a připraví příjemné překvapení v podobě spojenců ochotných naslouchat vašim rozkazům. Není třeba se o ně jakkoli starat, stačí zadat úkol (například dobýt jedno z nepřátelských ležení, nebo se raději soustředit na vlastní obranu), o zbytek už se samostatní vůdci postarají sami. Snad největším kladem oproti minulému dílu jsou příjemné maličkosti v ovládání. Tabulátor pro jednoduché vyčmuchání nejsilnějšího protivníka v poli je opravdu šikovná věcička a stejně tak se hodí i specializovaní pracanti, kteří na nic nečekají a sami se hrnou do těžby surovin, jen co spatří světlo světa Eo. Na druhou stranu nepochopitelná a naprosto na zabití je absence ukazatelů zdraví přímo na mapě. Cílené léčení jednotek, kterým do říše mrtvých už mnoho nezbývá, se stává neřešitelným úkolem. Neexistuje žádný způsob, jak podobné nebožáky najít. Jako by autoři počítali pouze s komorními bitvami a zapomněli, že v rámci snahy držet se moderního trendu „dělat z počítačových her co nejnepřehlednější, hlavně že frenetické mely“ vyrábějí neovladatelnou zběsilost. Proč vyjde něco podobného jen pár měsíců po výborně vyřešené BfME2, nějak nedokáží pobrat ani moje detektivní buňky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů • Mimo kampaň Mimochodem, právě BfME2 ukázala, že není problém stejným systémem vývoje postavy zábavně naplnit jak celou kampaň, tak jedinou samostatnou misi. On to sice ukázal už dávno Warcraft 3, ale nebudeme Spellforce nadbíhat s devadesátkovou legendou (hardcoroví stratégové nechť laskavě opět pozavírají své kuchyňské náčiní v kapsách, tohle se jich netýká), když mu můžeme předhodit osmdesátkovou filmovou licenci. Spellforce se s tím přesto neúspěšně potýká už dva roky. První díl dokonce neměl v singleplayeru dostupné samostatné mise vůbec, vývojáři jednoduše nevěděli, jak to smysluplně zaonačit. Teď jsme dostali na výběr. Buď můžeme v klasickém skirmishi využívat rovnou služeb hrdiny na finální 30. úrovni, nebo se pustit do jakéhosi volnějšího režimu kampaně, kde se výběr mapy odvíjí pouze od toho, na kterou úroveň už jsme si hrdinu stihli vytrénovat... 
zdroj:
tisková zpráva
Popravdě, smysl tohoto režimu asi zůstal utajen i samotným autorům. Mapy jsou známé už z „velkého“ tažení a možnost procházet si je jen tak bez účelu využije asi jen ten největší zvědavec, kterému nedá spát, že se nestihl podívat za poslední křoví v pravém dolním rohu.Multiplayer naopak příjemně překvapil možností pustit se do tažení ve společnosti dalších dvou hráčů a nechybí ani klasické rychlé bitky na jedné mapě až pro šest hráčů. Stáhněte si: Demo, Trailery, Video... Související články: Preview & rozhovor, Novinky, Spellforce recenze, Spellforce: Breath of Winter recenze, Spellforce: Shadow of Phoenix recenze |
| Gef | |
| autorce je 29 let, pracuje jako redaktorka populárně vědeckého časopisu a z her na ní mají smůlu hlavně strategie a RPG |
![Destiny 2: Renegades | Teaser Trailer [UK]](https://im.tiscali.cz/video/2025/05/07/1726029-destiny-2-renegades-teaser-trailer-uk-base_16x9.jpg.288?1746606757.0)
