Výsledky hledání pro: prince of persia

Might & Magic X: Legacy - recenze

3. 2. 2014 | Lukáš Grygar

Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.

The Swapper - recenze

25. 9. 2013 | Ondřej Švára

Tolikrát v životě si člověk přeje být na více místech zároveň! Třeba matka, které při vaření křičí na dítě. Nebo penzista mezi slevovými koši. A co třeba Jirka Luňák v zápase o postup do kraje? Zajímavé je, že stejná touha se projevuje i ve hrách. Především v těch, které jsou založeny na pohybové logice.

Ratchet & Clank Future - recenze

22. 10. 2007 | Redakce Games.cz

Nesourodá dvojice veskrze sympatických hrdinů, ušatého Ratcheta a plechového robota Clanka se představuje ve hře Vánoc pro PlayStation 3. A v sázce není nic menšího, než záchrana galaxie před novým krutovládcem.

Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry

30. 11. 2020 | Pavel Makal

Nejlepší letošní hra Ubisoftu?

Ninja Gaiden Master Collection – recenze líného remasteru

28. 6. 2021 | Pavel Makal

Ryu Hayabusa se vrátil. Ale nemusel

Draugen – recenze

8. 6. 2019 | Mars Vertigo

Graavik je fiktivní malebná vesnička rozprostírající se kdesi na odlehlém norském fjordu. Draugen je zase hrozivý nemrtvý přízrak severského folklóru. A právě prolnutí těchto dvou konstant je základní stavební kámen příběhu adventury Draugen. Tajemství se objeví rychle, protože hned v samotném úvodu v pramici připlují naši dva neobvyklí hrdinové a najdou vísku podezřele vylidněnou.

Re-Legion – recenze kyberpunkové strategie

20. 2. 2019 | Mars Vertigo

Ellion je mladý charismatický rebel s příčinou. Nemůže už totiž déle snášet utrpení svých systémem vykořisťovaných a zombifikovaných spoluobčanů. Jako samozvaný pastýř proto s boží pomocí vystupuje z davu, aby se pokusil osvobodit své neonové město budoucnosti z područí zhýralého megakorporátu. A vy mu ve strategii Re-Legion samozřejmě pomůžete.

Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou

7. 7. 2021 | Pavel Makal

Nezahrávejte si s cibulí!

Puppeteer - recenze

21. 11. 2013 | Jiří Pavlovský

Není důležité, jací jste. Důležité je, jak vypadáte. Můžete si klidně říkat, co chcete o tom, jak důležité je to, co má člověk uvnitř, co v nás skutečně je. Jenže, zeptejte se jakéhokoliv patologa - to, co v nás je, není nic extra. Ať se před ženou vytahujete krásou svých hebkých, růžových a něžně pulzujících střev jak chcete, pokud jste nádory pokrytý plešatý trpaslík, máte smůlu.

The Dark Pictures: Little Hope – recenze hororové jednohubky

3. 11. 2020 | Pavel Makal

Vítejte v Silent... tedy v Little Hope

Destiny: The Taken King - recenze

30. 9. 2015 | Daniel Kremser

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

Wolves on the Westwind – recenze poutavého fantasy dobrodružství

22. 2. 2023 | Václav Pecháček

Máte chuť na pořádnou vikinskou ságu?

Rise and Fall: Civilizations at War recenze

3. 7. 2006 | Redakce Games.cz

Alexandr Veliký a královna Kleopatra táhnou do boje, aby zajistili nesmrtelnost svým starověkým říším v dosud nevídaném mixu strategického a akčního žánru. Funguje ale takový hybrid v praxi? Verdikt + videa pouze u nás.

Tomb Raider I-III Remastered – recenze

23. 2. 2024 | Pavel Makal

Když byla Lara ještě hranatá

Quake II – recenze remasteru legendární střílečky

28. 8. 2023 | Zbyněk Povolný

Pochoutka pro nostalgiky... Ale co nováčci?

Trepang2 – recenze krvavé střílečky ve stylu FEAR

26. 6. 2023 | Pavel Makal

Symfonie krve a radosti

Blacktail – recenze dechberoucí slovanské pohádky

5. 1. 2023 | Jakub Malchárek

Nezlob, nebo si tě odnese klekánice

Resident Evil Village: The Winters' Expansion – recenze

31. 10. 2022 | Pavel Makal

Návrat do vesnice

Tony Hawk's Pro Skater 3 + 4 – recenze návratu, kterému skřípou kolečka

15. 7. 2025 | Ondřej Partl

Návrat nejlepšího skejťáka s háčkem

Mind Over Magic – recenze manažerského simulátoru magické školy

28. 3. 2025 | Michal Krupička

Čáry, kouzla, management

Observer - recenze

14. 8. 2017 | Mars Vertigo

Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.

The Splatters - recenze

26. 4. 2012 | Lucie Jiříková

Zatímco mainstream logické hry ze svého portfolia až na výjimky (čest Portalům) vytěsnil, na nezávislé scéně se s podobnými hrami doslova roztrhl pytel. Další zástupce této početné skupiny se objevil na Xbox Live pod názvem The Splatters. Jde o prvotinu izraelského vývojářského studia Spiky Snail a nutno dodat, že vcelku podařenou.

Total War: Three Kingdoms – recenze rozšíření Fates Divided

16. 3. 2021 | Václav Pecháček

Konečně opravdová totální válka

MotoGP 20 – recenze

24. 4. 2020 | Patrik Hajda

Italské studio Milestone zvládá najednou vyvíjet dvě série offroadových motorek, MXGP a Monster Energy Supercross, a dvě série silničních motorek, Ride a MotoGP. Většinu z nich dodává každý rok v lehce obměněném stavu a dá se říct, že se s každým dalším dílem zlepšují. Platí to i o letošním MotoGP 20, ale evoluce je natolik střídmá, že by se tvůrci měli zamyslet nad kadencí vydávání svých her.

Krev, pot a pixely – recenze knižního hitu

6. 7. 2019 | Alladjex

Zatímco o retro osmdesátkách a jejich videoherním vývoji máme nepřebernou zásobu veselých a někdy i šílených historek, současná tvorba her je zakryta hávem korporátních tajemství, mlčením a svěrací kazajkou podepsaných smluv vyplněných frontami „endéáček“. Jedno je ovšem jisté: Historii si přibarvujeme na růžovo. V odlišném světle vnímáme jednu a tu samou situaci, pokud se odehrává v současnosti, nebo naopak před třiceti, čtyřiceti lety. Nejvýraznějším příkladem je tzv. „crunch“, nezřízené pracovní nasazení objevující se zejména při dokončování titulů před jejich uvedením na trh.

Downward Spiral: Horus Station – recenze

29. 6. 2018 | Lucie Jiříková

Virtuální realita navzdory dřívějším optimistickým předpovědím spíše skomírá. Poměrně slibně vypadal Fallout VR nebo Resident Evil 7 VR, žádná z těchto her však nepřekročila svůj stín. To znamená, že takový ten klíčový titul, který by ke koupi VR vybavení přiměl i docela obyčejné lidi, nejen technické nerdy, stále ještě chybí. Downward Spiral: Horus Station je další z her, která by to mohla změnit. I ona však od začátku nabízí dva módy – s VR brýlemi a bez VR brýlí. A tak na sebe v podstatě hned vysype, že ambicemi změnit situaci nehýří.

Steel Division: Normandy 44 - recenze

28. 7. 2017 | Václav Pecháček

Hrozně rád bych se někdy podíval do Normandie. Procházel bych se půvabnými severofrancouzskými městečky, zíral přes kanál na břehy Albionu, schovával se před bouřlivým počasím, představoval si, kam bych umístil těžký kulomet, do kterého lesíka bych uschoval jednotku parašutistů a jakou silničku bych zvolil tepnou své ofenzivní operace. Tohle trošku znepokojivé fantazírováni mi do hlavy nasadila Steel Divison: Normandy 44. Tahle výborná real-time strategie z druhé světové války před vás totiž (jakmile proniknete její tvrdou, špatně poživatelnou slupkou) postaví takovou iluzi generálského řemesla, až vám jedna ruka automaticky vklouzne do kabátu.

Recenze