Na loňském QuakeConu byl oznámen a vydán remaster prvního dílu legendární střílečkové série Quake. Tak nějak se očekávalo, že na letošním ročníku bude oznámen remaster druhého dílu, který původně vyšel na konci roku 1997. A světě div se, očekávání se změnilo ve skutečnost! Remaster Quake II je již mezi námi a nabízí opravdu hutnou porci zábavy a nostalgie.
Nejsem kdovíjaký znalec druhého dílu Quakea, přeci jenom mi v době vydání bylo teprve sedm let a k počítačovým hrám jsem se dostal až o notnou dávku zim později. V této recenzi bych chtěl především poskytnout odpověď na otázku, jestli je remasterovaný druhý Quake zajímavý i pro hráče mladších ročníků, nebo jestli je to jen nostalgický návrat do devadesátých let. A odpověď to rozhodně není jednoznačná.
Quake II lepší, ale bez RTX
Restaurátoři z Nightdive Studios již letos přivedli na obrazovky remake hitu System Shock, který si nevedl u kritiků (ani u nás) vůbec špatně. Remaster druhého Quakea je ovšem podstatně menší projekt, který určitě na první pohled neohromí předělanou grafikou. Rozhodně ale ohromí gigantickým množstvím obsahu, který dostanete přibližně za 250 korun českých. Tedy pokud již Quakea nevlastníte, v tom případě máte vylepšenou verzi zcela zdarma.
Co je tedy součástí této verze? Tím hlavním je samozřejmě vylepšený Quake II, který se oproti prvnímu dílu změnil ve sci-fi střílečku. Zajímavé je, že v době vývoje této hry autoři počítali s tím, že tvoří novou značku, jenže pak se rozhodli jít cestou jistoty, a tak vznikl druhý Quake, který ale má s prvním dílem společný opravdu jen název.
Nová verze se kromě uhlazenější grafiky chlubí například i vylepšenou umělou inteligencí. Vizuální stránka je oproti původní verzi viditelně lepší, ale buďme upřímní, stále to vypadá jako hra z devadesátých let a je to první velká překážka, která nováčkům ztěžuje naskočit na tuto klasiku. Zaskočila mě i nepřítomnost RTX, která v updatu pár let zpátky dorazila jako podpora původní verze hry. V remasteru RTX však absolutně chybí. A to je hrozná škoda, protože RTX verze vypadá ještě o něco lépe, než je tomu v této edici.
Vylepšená AI, ale k dokonalosti daleko
V roce 1997 svět ohromila umělá inteligence nepřátel, kdy se protivníci například před projektily dokázali skrčit. I ta dostala určitá vylepšení, která jsou ale cítit především v posledních dvou obtížnostních stupních, kdy se procházka růžovou zahradou mění na nečekaně tuhou záležitost.
Protivníci mi v tu chvíli začali značně zatápět a musel jsem se hodně ohánět, abych udělal alespoň nějaký progres. Ale pozor, AI je sice vylepšená, jenže i tak se nezřídka protivníci zasekávají o objekty nebo se chovají naivně, když v hordách nabíhají přímo před hlaveň. Výhodou je, že můžete vstoupit do libovolné úrovně nehledě na příběhový postup, což mi značně usnadnilo zkoušení jednotlivých obtížností.
zdroj: Bethesda Softworks
Hra samotná je hodně přímočará a krvavá. Víceméně jdete furt za nosem a střílíte hordy nepřátel širokou škálou zbraní. Je to ostatně právě Quake II, který přinesl do zbraňového arzenálu legendární Railgun. Ruku v ruce s přímočarostí se však po chvíli dostaví pocit, že vlastně děláte pořád to samé. Je to bohužel holý fakt: I přes úžasnou atmosféru a ozvučení je pohledem dnešního hráče Quake II silně repetitivní záležitost.
Kompas a zvuky
Jedno vylepšení mě ovšem opravdu nadchlo. Mám tendenci se jak ve hrách, tak v reálném životě ztrácet a bloudit. V Nightdive Studios ale přišli s něčím, co mi toulání Quakem značně usnadnilo. Do remasterované hry je totiž implementovaný kompas, který vám naznačí, kudy se máte dál ubírat. Tato modifikace se pro mě stala nedílnou součástí každé mise, protože moje prostorová orientace hraničí se slepotou.
Problém však nastal, když jsem například zapomněl aktivovat jednu nálož a nevšiml si toho. Hra mi pak tvrdohlavě ukazovala na zamčené dveře, které se ne a ne otevřít. Když se něco takového stane, nastává opět čas starého dobrého bloudění prázdným levelem, kde hledáte, co jste vlastně zapomněli sebrat či aktivovat.
Ozvučení hry je naprosto fenomenální, ať už sbíráte všemožné powerupy či štíty, nebo se zaposloucháte do frenetického soundtracku od Sonic Mayhem. Ten je opravdu famózní a jednotlivé úrovně díky němu krásně odsýpají a mají správnou atmosféru.
Nechybí ani populární multiplayer, který dostal ke klasickým mapám jednu zbrusu novou. Užít si ho můžete lokálně i online se všemi oblíbenými režimy, jako je Capture the Flag, Deathmatch či Team Deathmatch. Bohužel, do online multiplayeru jsem se nemohl z mně neznámých důvodů prokousat. Takže jsem si zaskotačil alespoň s boty, což ale nebyl úplně naplňující zážitek.
Deset kilo obsahu navíc, prosím
Kromě základní hry jsou k dispozici dvě rozšíření s názvy The Reckoning a Ground Zero. Ta ve své době nebyla kdovíjak kladně přijata, ale jedná se o celkem zajímavé dodatky přidávající drobné změny v hratelnosti, což je osvěžující. Hrátky s gravitací jsou příjemným zpestřením jinak silně repetitivní akce.
V remasterovaném balíčku najdete i druhého Quakea, který vyšel pro Nintendo 64. Možná se ptáte, proč by vás to mělo zajímat, a důvod je jednoduchý: Hra pro Nintendo totiž byla veskrze novým titulem s vlastním příběhem i levely. Jiný je také soundtrack či design úrovní. Je to prostě úplně čerstvý zážitek, což je skvělé. Ano, původní Quake II je lepší, ale ten pro Nintendo mi obecně přišel zábavnější než přídavky Ground Zero a The Reckoning.
Zlatým grálem je pak zcela nová kampaň Call of the Machine. Borci ze studia MachineGames se totiž nenechali zahanbit a přispěchali s rozšířením, které nejenže ctí druhého Quakea, ale značně vylepšuje celý prožitek. 28 levelů, ve kterých jsou protivníci agresivnější a je jich na vás mnohem více než v ostatních verzích, je něco, z čeho mi spadla brada až ke kolenům. I design jednotlivých úrovní je propracovanější než kdysi.
Je až s podivem, že dneska vyjde takové rozšíření pro tak starou hru – a že je děláno s pečlivostí a láskou. MachineGames umí, což už dokázali, když přivedli zpět k životu sérii Wolfenstein. Call of the Machine je opravdu nečekaná laskomina, která musela potěšit snad úplně všechny fanoušky Quakea.
Posledním potěšením, které remaster nabízí, je ID Vault. Pod touto položkou se skrývá něco, co nadchne především věrné a fanatické fanoušky série Quake. V ID Vault se totiž skrývají artworky s popisky od autorů. Najdete zde i bestiář či informace o zbraních. Tohle je opravdu velká poklona tvůrců celé sérii.
To ostatně platí o celém remasteru – možná že to už dneska není nejlepší střílečka na světě, možná že mladší ročníky najdou spoustu důvodů, proč je Quake II bude štvát, ale tenhle restaurátorský počin je dílem lásky a úcty. Obsahu nabízí habaděj, a pokud máte rádi střílečky ze staré školy, budete pravděpodobně nadšení.
