Recenze
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Werewolf: The Apocalypse – Earthblood – recenze
5. 2. 2021
|
Patrik Hajda
Hrozná hra, která umí zabavit
The Alters – recenze netradičního manažerského survivalu s klony
16. 6. 2025
|
Michal Krupička
Jak přežít sám se sebou
Bannermen – recenze
1. 3. 2019
|
Pavel Skoták
Věděli jste, že existují hry bez módu battle royale, bez MOBA a roguelike prvků, které před dávnými časy zažívaly svůj zlatý věk? Říká se jim RTS a i dnes jich ve světě pár najdete. Bannermen se hrdě prezentuje jako klasická strategie s výstavbou základny, sběrem surovin, hrdiny i RPG prvky a dost možná chce vrátit tomuto skvělému žánru trošku slávy. Takovou vizi je třeba podpořit, takže hurá zachránit svět!
Overfall - recenze
7. 7. 2016
|
Pavel Skoták
Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.
City Bus Simulator 2010 - mega-recenze
22. 2. 2010
|
Redakce Games.cz
Po vydařených simulátorech metra se pustili do ztvárnění práce řidiče MHD na hlavní třídě Manhattanu. Jak těžké je ovládat autobus a proč otravuje štípání lístků?
PlayStation 5 Pro – recenze konzole, kterou zatím nepotřebujete, ale chcete
20. 11. 2024
|
Aleš Smutný
Můj týden s novou konzolí
Galaxy Trucker - recenze
30. 1. 2015
|
Lucie Jiříková
Galaxy Trucker je videoherní adaptace stejnojmenné deskové hry od Vládi Chvátila, jednoho z nejuznávanějších návrhářů deskových her na světě. A jelikož Vláďa Chvátil svého času hodně fušoval i do počítačových her a ve vývojářském portfoliu se mu skví tituly jako Original War nebo Fish Fillets, téhle předělávce nechybí žádný z prostředků, jimiž hráče oslovují i klasické videohry. Výsledek je natolik působivý, že jsme Galaxy Trucker ocenili i titulem nejlepší české hry za rok 2014.
Might & Magic X: Legacy - recenze
3. 2. 2014
|
Lukáš Grygar
Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.
Need for Speed - recenze PS4 verze
3. 11. 2015
|
Honza Konfršt
Po nemastných neslaných Rivals a menší pauze jsme se měli letos dočkat kýženého restartu značky (kolikátého už?) Need for Speed a obnovení tradice zábavných arkádových závodů. Švédští Ghost Games dostali těžký úkol a první hodiny strávené v ulicích města Ventura Bay (inspirovaném Los Angeles) naznačily, že se s obtížným úkolem poprali solidně. Otázkou bylo, jestli zábava z hraní po několika hodinách nevyprchá.
Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry
30. 11. 2020
|
Pavel Makal
Nejlepší letošní hra Ubisoftu?
Ninja Gaiden Master Collection – recenze líného remasteru
28. 6. 2021
|
Pavel Makal
Ryu Hayabusa se vrátil. Ale nemusel
Draugen – recenze
8. 6. 2019
|
Mars Vertigo
Graavik je fiktivní malebná vesnička rozprostírající se kdesi na odlehlém norském fjordu. Draugen je zase hrozivý nemrtvý přízrak severského folklóru. A právě prolnutí těchto dvou konstant je základní stavební kámen příběhu adventury Draugen. Tajemství se objeví rychle, protože hned v samotném úvodu v pramici připlují naši dva neobvyklí hrdinové a najdou vísku podezřele vylidněnou.
Re-Legion – recenze kyberpunkové strategie
20. 2. 2019
|
Mars Vertigo
Ellion je mladý charismatický rebel s příčinou. Nemůže už totiž déle snášet utrpení svých systémem vykořisťovaných a zombifikovaných spoluobčanů. Jako samozvaný pastýř proto s boží pomocí vystupuje z davu, aby se pokusil osvobodit své neonové město budoucnosti z područí zhýralého megakorporátu. A vy mu ve strategii Re-Legion samozřejmě pomůžete.
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
The Dark Pictures: Little Hope – recenze hororové jednohubky
3. 11. 2020
|
Pavel Makal
Vítejte v Silent... tedy v Little Hope
Destiny: The Taken King - recenze
30. 9. 2015
|
Daniel Kremser
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
Wolves on the Westwind – recenze poutavého fantasy dobrodružství
22. 2. 2023
|
Václav Pecháček
Máte chuť na pořádnou vikinskou ságu?
Quake II – recenze remasteru legendární střílečky
28. 8. 2023
|
Zbyněk Povolný
Pochoutka pro nostalgiky... Ale co nováčci?
Blacktail – recenze dechberoucí slovanské pohádky
5. 1. 2023
|
Jakub Malchárek
Nezlob, nebo si tě odnese klekánice
Resident Evil Village: The Winters' Expansion – recenze
31. 10. 2022
|
Pavel Makal
Návrat do vesnice
The Splatters - recenze
26. 4. 2012
|
Lucie Jiříková
Zatímco mainstream logické hry ze svého portfolia až na výjimky (čest Portalům) vytěsnil, na nezávislé scéně se s podobnými hrami doslova roztrhl pytel. Další zástupce této početné skupiny se objevil na Xbox Live pod názvem The Splatters. Jde o prvotinu izraelského vývojářského studia Spiky Snail a nutno dodat, že vcelku podařenou.
Observer - recenze
14. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.
Tony Hawk's Pro Skater 3 + 4 – recenze návratu, kterému skřípou kolečka
15. 7. 2025
|
Ondřej Partl
Návrat nejlepšího skejťáka s háčkem
Mind Over Magic – recenze manažerského simulátoru magické školy
28. 3. 2025
|
Michal Krupička
Čáry, kouzla, management
MotoGP 20 – recenze
24. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Italské studio Milestone zvládá najednou vyvíjet dvě série offroadových motorek, MXGP a Monster Energy Supercross, a dvě série silničních motorek, Ride a MotoGP. Většinu z nich dodává každý rok v lehce obměněném stavu a dá se říct, že se s každým dalším dílem zlepšují. Platí to i o letošním MotoGP 20, ale evoluce je natolik střídmá, že by se tvůrci měli zamyslet nad kadencí vydávání svých her.
Krev, pot a pixely – recenze knižního hitu
6. 7. 2019
|
Alladjex
Zatímco o retro osmdesátkách a jejich videoherním vývoji máme nepřebernou zásobu veselých a někdy i šílených historek, současná tvorba her je zakryta hávem korporátních tajemství, mlčením a svěrací kazajkou podepsaných smluv vyplněných frontami „endéáček“. Jedno je ovšem jisté: Historii si přibarvujeme na růžovo. V odlišném světle vnímáme jednu a tu samou situaci, pokud se odehrává v současnosti, nebo naopak před třiceti, čtyřiceti lety. Nejvýraznějším příkladem je tzv. „crunch“, nezřízené pracovní nasazení objevující se zejména při dokončování titulů před jejich uvedením na trh.