Recenze

Battle for the Pacific - recenze

Další hra od slovenského Cauldronu sice vypadá jako Soldier of Fortune 3 zasazený do prostředí Pacifiku za druhé světové a obohacený o týmové parťáky, ale hraje se ještě mnohem hůře. Je to vůbec možné?

Mass Effect - mega-recenze

Vychází nejzářivější hvězda v galaxii. Rozsvítila se u planety BioWare a posouvá styl vyprávění příběhů o světelné roky kupředu při skloubení RPG a lá Knights of the Old Republic s trendy z novodobých stříleček.

KoTOR 2: The Sith Lords - recenze

Zhruba rok po veleúspěšném sci-fi RPG Star Wars: Knights of the Old Republic příchází pokračování. Povedlo se mu ale udržet vysoko položenou laťku hratelnosti a přinést nějaká vylepšení? Zjistíte v první české recenzi...

Uncharted 3: Drake's Deception - recenze

Filmovatění her je pro někoho morem, pro jiného vítanou evolucí, ale rozhodně je postupujícím trendem. Může to vést k frustraci nad tím, že v Call of Duty každé tři minuty střílíte, abyste další dvě sledovali testosteronové dialogy, případně něco, co se bortí, aby vám to uvolnilo cestu do dalšího koridoru. Ale když se to povede, otevírá to zcela nové dimenze zábavy a sepětí s herními hrdiny.

Blitzkrieg 3 - recenze

Druhá světová válka se vrací do módy, alespoň ve hrách. Zejména zavedené série se do tohoto úseku historie začínají pomalu ale jistě vracet a zřejmě největší takový návrat můžeme očekávat od Call of Duty: WWII. Pokud se ale necítíte na hrůzy války tváří v tvář, možná bude lepší na celé bojiště nahlédnout shora – v realtimové strategii. V tomto žánru se po dlouhé absenci setkávají dva odvěcí rivalové v podobě Sudden Strike 4 a Blitzkrieg 3. První jmenovaná hra však vyjde až 11. srpna, zatímco Blitzkrieg 3 se pokoušela získat přízeň hráčů celé dva roky v předběžném přístupu. Moc se jí to zrovna nedařilo a obavy z kvality výsledné hry tak byly na místě. Nakonec to ale nedopadlo vůbec špatně.

Tearaway Unfolded – recenze

Tearaway Unfolded jsem spouštěl v pevné víře, že se pouštím do recenzování snad jen krapet vylepšené verze jedné z nejlepších her pro Vitu. Těžko jsem se mohl mýlit více – Tearaway Unfolded si ze svého předchůdce sice bere základní premisu příběhu, stěžejní prvky hratelnosti a některé lokace i postavy, v zásadě se však jedná o obsahem natolik odlišný titul, že směle dokáže obhájit svoji existenci na nové platformě a nepůsobí přitom jako pouhá ždímačka na peníze. K tomu je navíc třeba dodat, že i tentokrát se jedná o hru, která má jako celek smysl pouze na konkrétní platformě, a která by těžko mohla fungovat kdekoli jinde.

Uncharted: Drake Fortune - mega-recenze

Trojlístek sympatických hrdinů pátrá po pokladu a v patách má dotěrné gangstery. Aneb Tomb Raider v pánských kalhotech schopný krýt se jako v Gears of War. Či spíš Indiana Jones v opravdové next-gen grafice...?

Gears 5 – recenze

Určitě se vám to už taky stalo. Hrajete hru, jenže vás moc nebere. A tak jdete na internet, abyste si s ostatními společně postěžovali, jak se to tentokrát nepovedlo. Místo toho se na vás ale vyvalí vlna nadšení. Vítejte v mém světě, do něhož s mohutným dupáním a neustálou střelbou vstoupily Gears 5.

Grey Goo - recenze RTS, co se zasekla v čase

Vzpomenete si alespoň na patero solidních real-time strategií, které vyšly v posledních pěti letech? No jasně, zaprvé StarCraft II, potom je tu nepříliš povedená Planetary Annihilation, a dále? Snad Company of Heroes 2, která se ale vymyká typickému sci-fi zasazení žánru, nebo Ultimate General: Gettysburg? Říct, že poslední roky byly pro fanoušky real-time strategií zklamáním, by bylo podhodnocením situace. Právě studio Petroglyph se však žánr snaží resuscitovat se svým nadějně vyhlíženým sci-fi RTS Grey Goo. 

Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze první části

Pokud vám nejsou klasické point and click adventury úplně cizí, pak jméno Charlese Cecila vykřikujete ze spaní a nejméně jednou do roka si zahrajete první Broken Sword s podtitulem Shadow of the Templars. Osobně se k prvnímu Broken Swordu vracím a pokaždé si uvědomím, jak je tahle hra nadčasová a ještě dnes i zcela bez problému hratelná. Proto jsem se na nápad udělat pokračování ve stylu jedničky díval skrz prsty. Nač dělat tutéž hru, jen s jiným příběhem a navíc skrze kickstarter? Proč se vracet tak moc dozadu a hrát pouze na nostalgickou strunu?

Dark Sector - exkluzivní recenze

Vládní agent je v ohrožení života na území zamořeném hordami zmutovaných bestií. Lidská DNA pomalu podléhá agresorovi v ponuré akci, která je i díky třem rotujícím břitům něčím víc než jen lacinou kopií Gears of War.

Guild Wars - mega-recenze

Onlinovky má řada lidí spojené s placením měsíčních poplatků, ale co když se objeví hra, která může v lecčems konkurovat velikánům jako World of Warcraft či Everquest II, ale přitom vás její hraní nebude nic stát?

Blood Omen 2 - recenze

Od pátku se u nás prodává PC verze third-person akce Blood Omen 2 z upírské ságy Legacy of Kain, která se odehrává stovky let před Soul Reaver 2 a přináší vylepšené souboje nebo ukládání pozic.

Deponia - recenze

Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.

Sine Mora - recenze

Tvůrci z Grasshopper Manufacture mají sklony k uměleckému zpracování svých her. Naposledy to předvedli v akční adventuře Shadow of the Damned a nyní v těchto tendencích pokračují i v titulu Sine Mora. Jelikož se jedná o 2D střílečku viděnou z boku, čekal by to asi jen málokdo. Přesto musím říct, že Sine Mora je prostě krásná. Chlubí se však i jinými přednostmi.

Homefront - PC recenze

Když se něčeho prodá patnáct milionů kusů, tak to by bylo, aby to všichni nechtěli zkusit taky. Homefront je další z řady titulů snažících se přiživit na úspěchu Call of Duty, tentokrát ze stáje THQ. Posledních pár pokusů o CoD killer nám ovšem ukázalo, že trumfnout Infinity Ward není žádná sranda a nedaří se to moc ani samotnému Activisionu. Jak si s tímhle úkolem poradili v relativně neznámém a mladém týmu Kaos Studios?

Breach - recenze netradiční střílečky

Rozmazlený multiplayerem v Call of Duty: Black Ops i Battlefield: Bad Company 2 jsem se pustil do téhle na první pohled bradavičnaté ošklivky. A pěkně jsem se z počátku proklínal. Obyčejná, čistě onlinová střelecká soutěž v ošklivém prostředí, zvuky připomínající starý Quake a malý počet serverů, to vše působilo depresivně i uboze.

Star Wars: Galactic Battleground - rec.

Lucas Arts po fiasku s Force Commanderem před dvěma lety sebrali odvahu a přichystali pro nás další real-time strategii ze světa Star Wars, jejíž hlavní devizou je použitý engine ze hry Age of Empires II.

50 Cent Blood on the Sand - recenze

Nezaplatit drsnému gangsta rapperovi za koncert se nevyplácí. Kdo by čekal, že jsou chlápci s rozkrokem u kolen a botami o dvě čísla většími takoví bouchači, jako ve variaci na Gears of War? JEN NA TISCALI

Diplomacy - recenze

Diplomacie je legendární desková hra, ve které se z evropských států za pomoci diplomacie a intrik formují velmocenské bloky, aby zkřížily zbraně ve Velké válce. Jak se tvůrcům Europa Universalis či Hearts of Iron podařil její převod na PC?

Total War: Three Kingdoms – recenze

Vývojáři z Creative Assembly si rok za rokem, hru za hrou připravovali půdu na opravdovou změnu. Zkoušeli nové mechaniky, testovali, jestli bude jejich strategicko-taktická, tahově-realtimová struktura fungovat ve fantastickém prostředí stejně dobře jako v tom historickém. A kulminací jejich práce je Total War: Three Kingdoms, nesmírně sebejistá hra plná vynikajících nápadů, které většinu času fungují a nikdy se úplně nesesypou. Tohle je Total War 2.0.

The Way - recenze

Ztráta milované osoby je jednou z nejhorších věcí, které kdy může člověk zažít. Tom, hrdina plošinovky The Way, má ale štěstí - pokud se to tedy tak dá vůbec říct. V jeho světě totiž existuje mizivá naděje, že se se svou zesnulou ženou ještě setká. Cesta na cizí planetu v honbě za mytickým ztraceným městem, které ukrývá tajemství nesmrtelnosti, však bude strastiplná.

Tank Mechanic Simulator – recenze simulace, která se bojí hloubky

Duše člověka, který žije druhou světovou a jejími bojovými stroji, si ve hrách musí libovat. Free-to-play hry jako World of Tanks a War Thunder mu umožňují řídit desítky ikonických i méně známých tanků, případně jich ovládá několik najednou v různých strategiích. Ještě nikdy ovšem nemohl být válečným bestiím tak blízko jako v Tank Mechanic Simulatoru. Ale zatímco obdivovatel obrněné techniky ve mně taje blahem, můj vnitřní milovník simulací se docela nudí.

Commandos II - HD Remaster: recenze jedné hereze

Ano! Sny se plní! Desetiletý kluk ve mě tak zajásal, když mu Ježíšek v lednu nadělil HD verzi už skoro dvacet let staré klasiky taktických strategií Commandos 2: Men of Courage. O to větší bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že právě kuráže těmto veteránům už moc nezbylo. Studiu Yippee se totiž podařila až neuvěřitelná věc. Vzít výbornou předlohu, na které není co zkazit, a následně zkazit prakticky všechno.

Penny Arcade Adventures - recenze

Série epizod s komiksovou grafikou balancuje na pomezí adventur s RPG prvky a polotahovými souboji. Resuscitaci starých časů však nečekejte, jedině absurdně šílený humor.

Heavenly Sword - mega-recenze

Na perex už autor nemá sílu, neboť ho tato rubačka naprosto vyčerpala, i její 20kb rozbor. Nestačilo by třeba říct "Klon God of War II s dlouhonohou rusovlasou dívkou" nebo "Třetí PS3 hra, kterou musíte mít"?

Spartan: Total Warrior (PS2) - recenze

Často se uvádí "Hra X je kombinací her Y a Z", ale málokdy je to tak hluboká pravda, jako v případě konzolové akce Spartan: Total Warrior, která se pokusila skloubit elementy God of War a série Dynasty Warriors.

Max Payne 2 - recenze

Po dvou letech se vrací detektiv newyorské policie, hrdina asi nejočekávanější akční hry letošního podzimu Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Čím vás hra chytne a nepustí, dokud ji nedohrajete - napínavým příběhem s romantickou zápletkou, efek

Dark Souls III: The Ringed City - recenze

Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.

Incredipede - recenze

Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.