Battle for the Pacific - recenze
3/10
zdroj: tisková zpráva

Battle for the Pacific - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

20. 12. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Další hra od slovenského Cauldronu sice vypadá jako Soldier of Fortune 3 zasazený do prostředí Pacifiku za druhé světové a obohacený o týmové parťáky, ale hraje se ještě mnohem hůře. Je to vůbec možné?

Autor: Martin Havlíček
Publikováno: 20.prosince 2007
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze: PC/anglická/finální
Doba recenzování: 12 dnů


Je to ještě horší, než se věštilo. Další nová hra od slovenského Cauldronu sice vypadá jako Soldier of Fortune 3 zasazený do prostředí Pacifiku za druhé světové a obohacený o týmové parťáky, ale hraje se mnohem Obrázek zdroj: tisková zpráva hůře. Utrpení trvá naštěstí pouze krátce…

„Battle for the Pacific“ je jeden z nejtuctovějších názvů, jaký hra může dostat a hra se značkou „History Channel“ ještě nikdy díru do světa neudělala. Jenže takhle nazvaný titul není určen hardcore pařanům, nýbrž americkým taťuldům či dědoušům, kteří sledují na tamní kabelovce válečné dokumenty a vzpomínají, jaké to bylo dobrodružství tenkrát na vojně. Jen tito příležitostní hráči jsou dost tolerantní na to, aby hře odpustili krátkou trvanlivost, svazující linearitu a přehnanou jednoduchost.

Že vám to něco připomíná? Podobně by se dala specifikovat i nedávno recenzovaná střílečka Soldier of Fortune: Payback. Není to náhoda, Battle for the Pacific s ní má společného mnoho. V první řadě vývojáře, slovenský tým Cauldron, vydavatele (Activision Value) a z toho pak vyplývají další podobnosti…

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Z Wake Islandu na Iwo Jimu
Příběh napsaly samy dějiny. Hra je situována do období druhé světové války, naštěstí však těží z méně vyčerpaného námětu bitev v Pacifiku. Zúčastníte se jich samozřejmě jakožto řadový americký voják a v podstatě je i rozhodnete. Válčit začnete na Wake Islandu, pak se vrhnete na Japonce okupující Filipíny, zavítáte na Guadalcanal a svou kariéru završíte na ostrově Iwo Jima, kde se stanete svědky památného momentu vztyčení americké vlajky na vrcholku hory Suribači. To je látka, ze které by se dalo ušít hned několik plnohodnotných válečných her. Autorům Battle for the Pacific však námět nevystačil sotva na tříhodinovou singleplayerovou kampaň. Pouť za ovládnutím Pacifiku autoři rozkouskovali na deset dílů, přičemž jeden se dá pokořit zhruba za 15 minut. Musím se ale přiznat, že tentokrát jsem to spíše ocenil.

Průběh je totiž po všech stránkách nudný. Opět zavítáte do džungle, ale tentokrát v ní strávíte více času, než v SoF3. Když už konečně přijde změna, tak k horšímu - hustý porost vystřídá sterilní jeskyně, anebo stísněné zákopy. Jako by to ke spuštění klaustrofobického záchvatu nestačilo, svazující je i hratelnost.

 Chytni se mě za sukni a nepouštěj se!
Battle for the Pacific je střílečkou týmovou, alespoň tedy na oko. Po celou dobu jste obklopeni nevelkou partou vojáků a té se musíte držet, ať se děje cokoli. Jakmile se vzdálíte byť jen na pár desítek metrů, tak vás hra ztrestá nápisem Mission Failed. Co naplat, párkrát dostanete přes prsty a pak už se úmyslně ztrácet nebudete. Co ale dělat, když vám vaše jednotka uteče anebo naopak když se nechce pohnout z místa? I to vás může potkat. První scénář nastává zřídkakdy; vojáci mi několikrát utekli, když jsem obíral mrtvoly o zbraně, anebo když jsem se snažil zlikvidovat zapomenuté nepřátele a nevšiml jsem si, že mí kolegové už mají jiné zájmy.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

S opačným extrémem (velitel se nechce hnout z místa) jsem se setkával skoro pravidelně v každé misi. Je to zoufalá situace – hra nabádá k následování velitele, ale ten stojí na místě a osahává se, ale jakmile se pokusíte vzdálit, zakřičí na vás, že neposloucháte rozkazy. Nejednou jsem kvůli tomu musel restartovat misi od posledního checkpointu.

Čas od času vám pronásledování zadnice nadřízeného zpestří nějaký ten úkol, většinou jde o zadání ve stylu SoF3, tedy „jdi tam a zmáčkni akční klávesu“. Jednou její stihnutí znamená deaktivaci miny, jindy naopak umístění nálože. Z povahy některých zadání však vyplývá, že jsou tam zakomponovány jen proto, „aby se neřeklo“. Například jsem nepochopil, proč jsem musel umístit nálože do třech prázdných bambusových chatrčí a příliš přesvědčivé nebylo ani čištění minového pole, neboť to se před vámi objeví teprve poté, co vám nadřízený zadá úkol (snad nebudete mít takovou smůlu jako autor článku, který jsem zrovna stál na místě, kde se miny měly zjevit :)

 One-man show?
Uměle působí i účinkování spolubojovníků. Ti sice občas skolí nějakého toho nepřítele, ale jakmile se rozhodnete ponechat na jejich bedrech veškerou práci, tak selžou. V určitém okamžiku totiž začnou nápor ignorovat a přestanou střílet – i když stojí protivník třeba metr opodál. Mohou si to dovolit, jsou totiž nesmrtelní a co víc, nepřátelští vojáci si jich také mnohdy nevšímají.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Systém umělé inteligence je así stejný jako v Soldier of Fortune 3, což znamená, že postavy dokážou pouze dojít na předem určené místo a střílet. Rozdíl je v tom, že tady jste svázáni s týmem, takže většinou nemůžete naběhnout AI panákům v ústrety, abyste si vychutnali jejich debilitu plnými doušky. Většinou na vás nepřátelé již čekají na svých místech. Amputovat jim části těla ale narozdíl od brutálního SoF3 nelze.

 Základní arzenál
V této omezenosti jistě velmi oceníte přesnost a účinnost všech zbraní. Není nutné pokleknout a pečlivě zaměřovat cíl, stačí jen tak zbůhdarma přesunout kříž na nepřítele a kliknout – trefíte se vždy, se vším a téměř na jakoukoli vzdálenost. V situaci, kdy jste odkázáni pouze na samopal, protože do ostatních zbraní nemáte náboje a nesmíte se přiblížit nepříteli, neboť byste „neuposlechli rozkaz“, je tento nedostatek v podstatě vítaný.

A čím že to budete nepřátele vlastně kosit? Nabídka zbraní nepřekvapí: k dispozici dostanete M1 Garand, dále jeho japonskou obdobu Type 38, revolver, avšak nejvíce zábavy si užijete s Thompsonem, BARem a s japonským samopalem Type 100. Pokud se budete pozorně rozhlížet po zemi, narazíte i na brokovnici a na Type 96 LMG. S těmi si ale zablbnete opravdu jen na pár minut, protože nebudete mít dost munice.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Vděčný engine znova zachraňuje
Již několikrát jsem konfrontoval hru s nedávno vydaným Soldier of Fortune 3, protože se nedalo jinak. Pocit déjŕ vu jsem totiž zažíval na každém virtuálním kroku. Je sice přirozené, že se hry poháněné stejným enginem vždy do jisté míry podobají, ale v případě této dvojice je to až do očí bijící, že byste je od sebe skoro nerozeznali. Pokud jste hráli SoF3, bude na vás prostředí džungle působit v této hře už poněkud recyklovaně. Vizuální zpracování je každopádně velmi nadprůměrné a jen díky tomu si hra vyslouží alespoň nějakou chválu.

Vše ostatní je odbyté. Modelů postav je jen pár a škála jejich animací je neuvěřitelně chudá. Je docela zábavné (a smutné zároveň) sledovat, jak si trojice vojáků synchronizovaně upravuje límec uniformy – to je to jediné, co postava umí, když zrovna neválčí, anebo neinstruuje kolegy (paradoxně přitom občas mluví do zdi). V kritice animací bychom mohli pokračovat dál a povzdechnout si nad absencí zpětného rázu zbraní nebo nad divnými přechody mezi činnostmi, ale to je u hry, která se průsery jen hemží, snad zbytečné.

Přejděme raději k hardwarové náročnosti. Ta je opět poměrně vysoká, což je dáno také tím, že PC hráč nemůže v tomto ohledu nic nastavit (pouze rozlišení) a je tedy odsouzen k tomu hrát Battle for the Pacific s defaultním nastavením všech parametrů na maximální hodnoty. V komorních zákopových misích, jež jsou skoupé na detaily, jede hra bez problémů se 40 FPS, ovšem v husté džungli je situace mnohem horší – FPS se většinou drží těsně pod hodnotou 30 a často sklouzne i pod dvacítku. Podotýkám, že jsem hru testoval na PC s procesorem Core 2 Quad 2.4 GHz, 4GB DDR2, GeForce 8800 GTS a s OS Windows Vista 64bit v rozlišení 1440x900.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

 Multiplayer netestován
Ačkoliv je součástí hry i online multiplayer, neměl jsem možnost jej vyzkoušet. Žádné servery totiž nejsou k dispozici a to ani ty dočasné, hráčské. Sám jsem se pokoušel několikrát založit hru, ale na spoluhráče jsem čekal marně. A jelikož nelze započít souboj bez protihráčů, nemohu vám ani popsat mapy. Z nabídky pouze vím, že jich je ve hře pět a že stejně tolik je k dispozici i módů (DM, TDM, CTF, Elimination a Team Elimination).

Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Lhal bych, kdybych prohlásil, že jsem od History Channel: Battle for the Pacific něco čekal. Vlastně jsem dlouho nevěděl, že se nějaká taková hra vůbec chystá. Vývojářům nic vyčítat nebudu – na objednávku a za svěřené peníze vydavatele vytvořili budgetový titul určený pro občasné hráče. Kdybych si ale býval hru – řekněme omylem – koupil, asi bych ji šel reklamovat, protože by měla být prodávana spíš za budgetovou cenu, než za stejnou částku, jakou stojí Call of Duty 4 nebo Crysis.

zdroj: Archiv


Battle for the Pacific trailer - stažitelná verze (12 MB, high-res)

Stáhněte si: Trailer

Související články: Novinky, Soldier of Fortune Payback recenze, Medal of Honor Pacific Assault recenze

Připravujeme: Video-ZOOM

Martin Havlíček
autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayUp a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas



 
 
Martin Havlíček

Verdikt:

Za čtyřicet až padesát dolarů dostanete necelé tři hodinky nudy. Hratelnost stagnuje, náplň misí je nezajímavá, umělou inteligenci supluje umělá demence a kvůli chybám jste čas od času nuceni restartovat misi. Jediným kladem je nadprůměrné vizuální zpracování, stejné jako v Soldier of Fortune: Payback. To je panečku investice!

Nejnovější články