Autor: Martin Havlíček Publikováno: 20.prosince 2007 |
![]() ![]() ![]() Příběh napsaly samy dějiny. Hra je situována do období druhé světové války, naštěstí však těží z méně vyčerpaného námětu bitev v Pacifiku. Zúčastníte se jich samozřejmě jakožto řadový americký voják a v podstatě je i rozhodnete. Válčit začnete na Wake Islandu, pak se vrhnete na Japonce okupující Filipíny, zavítáte na Guadalcanal a svou kariéru završíte na ostrově Iwo Jima, kde se stanete svědky památného momentu vztyčení americké vlajky na vrcholku hory Suribači. To je látka, ze které by se dalo ušít hned několik plnohodnotných válečných her. Autorům Battle for the Pacific však námět nevystačil sotva na tříhodinovou singleplayerovou kampaň. Pouť za ovládnutím Pacifiku autoři rozkouskovali na deset dílů, přičemž jeden se dá pokořit zhruba za 15 minut. Musím se ale přiznat, že tentokrát jsem to spíše ocenil. Průběh je totiž po všech stránkách nudný. Opět zavítáte do džungle, ale tentokrát v ní strávíte více času, než v SoF3. Když už konečně přijde změna, tak k horšímu - hustý porost vystřídá sterilní jeskyně, anebo stísněné zákopy. Jako by to ke spuštění klaustrofobického záchvatu nestačilo, svazující je i hratelnost. Battle for the Pacific je střílečkou týmovou, alespoň tedy na oko. Po celou dobu jste obklopeni nevelkou partou vojáků a té se musíte držet, ať se děje cokoli. Jakmile se vzdálíte byť jen na pár desítek metrů, tak vás hra ztrestá nápisem Mission Failed. Co naplat, párkrát dostanete přes prsty a pak už se úmyslně ztrácet nebudete. Co ale dělat, když vám vaše jednotka uteče anebo naopak když se nechce pohnout z místa? I to vás může potkat. První scénář nastává zřídkakdy; vojáci mi několikrát utekli, když jsem obíral mrtvoly o zbraně, anebo když jsem se snažil zlikvidovat zapomenuté nepřátele a nevšiml jsem si, že mí kolegové už mají jiné zájmy. ![]() ![]() ![]() S opačným extrémem (velitel se nechce hnout z místa) jsem se setkával skoro pravidelně v každé misi. Je to zoufalá situace – hra nabádá k následování velitele, ale ten stojí na místě a osahává se, ale jakmile se pokusíte vzdálit, zakřičí na vás, že neposloucháte rozkazy. Nejednou jsem kvůli tomu musel restartovat misi od posledního checkpointu. Čas od času vám pronásledování zadnice nadřízeného zpestří nějaký ten úkol, většinou jde o zadání ve stylu SoF3, tedy „jdi tam a zmáčkni akční klávesu“. Jednou její stihnutí znamená deaktivaci miny, jindy naopak umístění nálože. Z povahy některých zadání však vyplývá, že jsou tam zakomponovány jen proto, „aby se neřeklo“. Například jsem nepochopil, proč jsem musel umístit nálože do třech prázdných bambusových chatrčí a příliš přesvědčivé nebylo ani čištění minového pole, neboť to se před vámi objeví teprve poté, co vám nadřízený zadá úkol (snad nebudete mít takovou smůlu jako autor článku, který jsem zrovna stál na místě, kde se miny měly zjevit :) Uměle působí i účinkování spolubojovníků. Ti sice občas skolí nějakého toho nepřítele, ale jakmile se rozhodnete ponechat na jejich bedrech veškerou práci, tak selžou. V určitém okamžiku totiž začnou nápor ignorovat a přestanou střílet – i když stojí protivník třeba metr opodál. Mohou si to dovolit, jsou totiž nesmrtelní a co víc, nepřátelští vojáci si jich také mnohdy nevšímají. ![]() ![]() ![]() Základní arzenál V této omezenosti jistě velmi oceníte přesnost a účinnost všech zbraní. Není nutné pokleknout a pečlivě zaměřovat cíl, stačí jen tak zbůhdarma přesunout kříž na nepřítele a kliknout – trefíte se vždy, se vším a téměř na jakoukoli vzdálenost. V situaci, kdy jste odkázáni pouze na samopal, protože do ostatních zbraní nemáte náboje a nesmíte se přiblížit nepříteli, neboť byste „neuposlechli rozkaz“, je tento nedostatek v podstatě vítaný. A čím že to budete nepřátele vlastně kosit? Nabídka zbraní nepřekvapí: k dispozici dostanete M1 Garand, dále jeho japonskou obdobu Type 38, revolver, avšak nejvíce zábavy si užijete s Thompsonem, BARem a s japonským samopalem Type 100. Pokud se budete pozorně rozhlížet po zemi, narazíte i na brokovnici a na Type 96 LMG. S těmi si ale zablbnete opravdu jen na pár minut, protože nebudete mít dost munice. ![]() ![]() ![]() Již několikrát jsem konfrontoval hru s nedávno vydaným Soldier of Fortune 3, protože se nedalo jinak. Pocit déjŕ vu jsem totiž zažíval na každém virtuálním kroku. Je sice přirozené, že se hry poháněné stejným enginem vždy do jisté míry podobají, ale v případě této dvojice je to až do očí bijící, že byste je od sebe skoro nerozeznali. Pokud jste hráli SoF3, bude na vás prostředí džungle působit v této hře už poněkud recyklovaně. Vizuální zpracování je každopádně velmi nadprůměrné a jen díky tomu si hra vyslouží alespoň nějakou chválu. Vše ostatní je odbyté. Modelů postav je jen pár a škála jejich animací je neuvěřitelně chudá. Je docela zábavné (a smutné zároveň) sledovat, jak si trojice vojáků synchronizovaně upravuje límec uniformy – to je to jediné, co postava umí, když zrovna neválčí, anebo neinstruuje kolegy (paradoxně přitom občas mluví do zdi). V kritice animací bychom mohli pokračovat dál a povzdechnout si nad absencí zpětného rázu zbraní nebo nad divnými přechody mezi činnostmi, ale to je u hry, která se průsery jen hemží, snad zbytečné. Přejděme raději k hardwarové náročnosti. Ta je opět poměrně vysoká, což je dáno také tím, že PC hráč nemůže v tomto ohledu nic nastavit (pouze rozlišení) a je tedy odsouzen k tomu hrát Battle for the Pacific s defaultním nastavením všech parametrů na maximální hodnoty. V komorních zákopových misích, jež jsou skoupé na detaily, jede hra bez problémů se 40 FPS, ovšem v husté džungli je situace mnohem horší – FPS se většinou drží těsně pod hodnotou 30 a často sklouzne i pod dvacítku. Podotýkám, že jsem hru testoval na PC s procesorem Core 2 Quad 2.4 GHz, 4GB DDR2, GeForce 8800 GTS a s OS Windows Vista 64bit v rozlišení 1440x900. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Multiplayer netestován
zdroj: Archiv Battle for the Pacific trailer - stažitelná verze (12 MB, high-res) Stáhněte si: Trailer Související články: Novinky, Soldier of Fortune Payback recenze, Medal of Honor Pacific Assault recenze Připravujeme: Video-ZOOM |
Martin Havlíček | |
autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayUp a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas |