Recenze
Rayman Origins - recenze
21. 12. 2011
|
Aleš Smutný
Je odvážné přijít v dnešní době s plošinovkou, která sází na zcela tradiční schéma, na jaké jsme byli zvyklí před mnoha lety a chtít za ni běžnou cenu. Žádné XBLA a PSN tituly se slevou, ale pěkně naplno. Mohu však zodpovědně říct, že se tyhle peníze vydané za Rayman Origins vyplatí. Není to inovativní hra, není to hra, která by sázela na moderní prvky, není to typický AAA titul, který na vás dělá ramena. Ale je to pekelně návyková, zábavná a krásná hra, která vás velmi pomalu omotá svými digitálními chapadly a než se nadějete, už jste v jejím pestrobarevném chřtánu.
Ace Combat: Assault Horizon - recenze
19. 10. 2011
|
Václav Rybář
Japonskou sérii Ace Combat jste si se simulátorem asi nikdy nespletli, ale do čistokrevné střílečky měla taky docela daleko a její odměřené servírování misí trochu připomínalo vojenskou latinu. Tu máš rozkazy a vytapetuj nížiny fiktivní země nepřátelskými Migy.
Hydrophobia Prophecy - recenze
1. 6. 2011
|
Vilém Koubek
Málokterý titul se může pyšnit takovou minulostí, jako právě Hydrophobia. Přece jen, když jednou hra vyjde a za moc nestojí, málokdy se objeví vývojáři s prohlášením, že ji předělají a vypustí na světlo světa v té nejlepší možné verzi. Přitom na Hydrophobii je pramálo zvláštního nebo zajímavého - jen voda. Ano, je to nejdůležitější kapalina na Zemi a skutečně je její zdejší zpracování lepší než u jakékoli konkurence. Ale vytahovat kvůli ní hru ze srabu? Buď jak buď, stalo se a Hydrophobia se vrátila (ve skutečnosti už podruhé, pokud počítáme i vylepšenou verzi původní hry s přízviskem Pure) s podtitulem Prophecy. Velkou slávu a ohňostroje však chystat netřeba.
Turok Evolution - recenze
4. 12. 2003
|
Redakce Games.cz
Turok, ostřílený lovec dinosaurů, se po letech účinkování na konzolích vrací na platformu PC, kde kdysi způsobil převrat za pomoci prvního grafického čipu 3Dfx Voodoo. Má ještě dnes šanci zaujmout?
Nidhogg 2 - recenze verze na Switch
12. 12. 2018
|
Adam Homola
První Nidhogg položil natolik silné základy jednoduché 2D šermovačky, že by bylo s podivem, kdyby studio Messhof u pokračování šláplo vedle. Puritáni by sice mohli volat po čistotě designu a návratu ke spartánskému jádru prvního dílu, ale dvojka má co nabídnout i jim. Majitelé Switche navíc nemají na výběr – k mání je jen Nidhogg 2, jehož silné stránky naštěstí nová konzole od Nintenda perfektně akcentuje.
The Suffering - recenze
1. 7. 2004
|
Redakce Games.cz
Zavraždil vlastní ženu a svoje děti. Ocitá se mezi nejhorší spodinou v žaláři na ostrově, kde šílený vědec provádí tajné pokusy na lidech... To je zápletka survival-hororu The Suffering, jehož PC verze nás dostala.
Wasteland 2 - recenze
18. 10. 2014
|
Jan Smejkal
Nedohrál jsem a možná ani nedohraju. Wasteland 2 mě v jeden moment (zhruba v 90 % délky), zastavila podivnou směsí chyb a designových lapsů. Časem to tvůrci opraví, ovšem mnohem hůř jsem na tom s motivací pokračovat. Hra stojí hned na několika nohách – příběhu (hlavní zápletce, příbězích lokací/frakcí a na rozhodnutích s následky), tahových soubojích, lootu a rozvoji postav. A na všechny tyhle končetiny kulhá jak pouštní ranger, vracející se do masomlejnku sebevražedné mise. Když ani jedna složka díla není skutečně solidní, je v záplavě her, chrlených dnešním herním průmyslem, těžké nedat hře někde v půli vale. Devadesátky jsou pryč, víme?
BLACK (PS2) - recenze
21. 3. 2006
|
Redakce Games.cz
Konečně tu je konzolová first-person akce, která měla umožnit totální destrukci herního světa a být "matkou všech 3D stříleček". Matkou sice není, ale aspoň oblíbená teta by se z ní za jistých okolností stát mohla...
Hobo: Tough Life – recenze simulátoru českého bezdomovce
20. 4. 2021
|
Patrik Hajda
Nemáš pade, brácho?
PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze
12. 2. 2018
|
Václav Pecháček
PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.
Anarchy Online: Shadowlands - recenze
27. 2. 2004
|
Redakce Games.cz
Anarchy Online sice nepatří mezi nejžhavější novinky, ale to je u MMORPG spíš plusem, neboť již stihlo dozrát a navíc bylo na podzim obohaceno o atraktivní datadisk Shadowlands, jehož náplň vám zde také přiblížíme.
SteamWorld Heist II – recenze 2D tahovky plné parostrojů
5. 8. 2024
|
Patrik Hajda
Jak dopadlo pokračování skvělé taktické střílečky?
Gord – recenze slovanského budovatelského přežívání
21. 8. 2023
|
Patrik Hajda
Kdo nepostaví deset gordů, jako by nebyl!
The Lord of the Rings: Gollum – recenze nefalšované katastrofy
25. 5. 2023
|
Václav Pecháček
Nevytrpěl si toho Glum už dost?
Dragon's Dogma: Dark Arisen - recenze
10. 7. 2013
|
Aleš Smutný
Desítky hodin! Desítky hodin grindování kvůli dalším desítkám hodin strávených v datadisku. Ale můžu si za to sám. Záloha uložených pozic byla příliš stará a postava na dvanáctém levelu skutečně nemůže vkročit do hlubin ostrova Bitterblack, což je hlavní a jediný obsahový přídavek Dragon's Dogma: Dark Arisen. Chci vám tím vysvětlit, proč vychází recenze se zpožděním. Grindovat čtyřicet úrovní není běh na krátkou trať. Na druhou stranu, zrovna Dragon's Dogma je hra, která nestárne a zejména nestandardní podoba „datadisku“ Dark Arisen vyvolává otázku: kdy a jak do něj investovat?
Until Dawn - recenze
28. 8. 2015
|
Honza Konfršt
O Until Dawn jsem toho věděl už před vydáním hodně, ale dojmy nebo videa mě stejně nedokázaly připravit na to, co se stalo, když jsem zatáhl žaluzie, vzal papír a tužku do ruky a vložil Blu-ray do konzole.
Everybody’s Gone to the Rapture - recenze nástupce Dear Esther
10. 8. 2015
|
Vilém Koubek
Apokalypsa je jedno z nejprovařenějších popkulturních témat, protože je osvobozující. Dovoluje nám zničit vše, co známe, a na spálené zemi vystavět něco, co by mohlo být. Maže minulost, aby mohla vzniknout budoucnost. Jenže co když taková katastrofa není devastující, ani nepohne civilizací jakýmkoliv směrem? Vývojáři ze studia The Chinese Room, kteří mají na kontě povedenou Dear Esther a poněkud pokulhávající Amnesia: A Machine for Pigs, nám v Everybody's Gone to the Rapture nabízejí velmi osobitou vizi zániku světa, která ač je zalitá sluncem, dovede nahnat husí kůži.
LA Cops - recenze
2. 7. 2015
|
Daniel Kremser
Parádní bourák bez střechy, vítr ve vousech, za než by se nemuseli stydět ani nejvyhlášenější hipstři, a letecké sluneční brýle, které dělají z drsných policajtů kreatury běsnící po koblihách. Takové jsou nezbytné propriety nejen všech klasických filmových a seriálových fláků, ale hlavně tvůrců LA Cops, kteří bizarní reimaginaci policajtských sedmdesátek dovádějí až na vrchol absurdity, a v izometrickém světě zhmotňují ta největší klišé s takovou grácií, až je skoro zločinem je nemilovat. A přesto ho s největší pravděpodobností spácháte, protože když se to nehraje moc dobře, ani naolejované kníry nepomohou.
Not a Hero - recenze
8. 6. 2015
|
Václav Pecháček
Politici jsou obvykle nudní suchaři. Pořád by sáhodlouze debatovali o věcech typu “Vyhláška o reorganizaci byrokratického aparátu Ministerstva pro místní rozvoj” a snažili se nahnat pozitivní bodíky u Václava Moravce. Nejvíce vzrušujícím aktem, který po nich můžete chtít, je selfie v bazénu nebo vazba na Pankráci. Politici jsou zkrátka jenom lidé jako vy a já. A to je možná chyba. Možná že politika by byla daleko zábavnější a prospěšnější, kdyby ji dělali obrovští fialoví králíci, disponující teleportačním zařízením a nesmyslnou gramatikou. Jako v Not a Hero.
Super Time Force Ultra - recenze
5. 9. 2014
|
Ondřej Švára
Ve dvou se to lépe táhne, a když je lidí ještě víc, problémy jako by přestaly existovat. Stejně to funguje i v Super Time Force Ultra. S touto akční arkádou ale získává pojem kooperace zcela nový herní smysl. Zpočátku se na systém hry jen těžko zvyká. Občas je hra příliš divoká, příliš šílená, někdo by se dokonce nebál použít slovo nestandardní! První dojmy jsou proto vskutku neopakovatelné. Například postav je ve hře jako na orloji a rozhodně je z čeho vybírat. A k tomu jste ještě pány času! Super Time Force Ultra je z určitého úhlu pohledu šíleně komplikovaná. Naštěstí i složitost může mít své světlé stránky. Ty jsou zde rozhodně v převaze a inovace je zde rozhodně pozitivním prvkem.
The Incredible Adventures of Van Helsing II - recenze
6. 6. 2014
|
Vilém Koubek
Když se vám jedny dveře zabouchnou před nosem, otevřou se někde jiné... nebo tak nějak se to říká. V podobném duchu tvoří své hry i vývojáři z NeocoreGames a zatímco v prvním dobrodružství potomka slavného lovce upírů Van Helsinga jste řešili problémy napáchané vaším otcem, tentokrát přišel čas, abyste uklidili po sobě. Zaslouží si ale pokračování skutečně dvojku v názvu, když už od pohledu působí v podstatě identicky jako předchůdce?
1954: Alcatraz - recenze
27. 3. 2014
|
Daniel Kremser
Stejně jako v kterékoli jiné profesi, i jako herní vývojář toho dříve nebo později začnete mít plné zuby. Třeba Ken Levine by o tom mohl rovnou psát romány. Není ale zdaleka jediný, koho dostihla tvůrčí krize. Zatímco někdo zavírá krám, jiný se to snaží překonat experimenty a rozpačitými odskoky k netypickým žánrům.
Fractured Soul - recenze
19. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Dvojité vidění nemusí být pokaždé důsledek dlouhého posezení v pivnici. A ne vždy na sebe musí tenhle efekt lepit nepříjemné následky spojené s dezorientací. Naopak to může být i zábava a vrchol umění v sebeovládání. Své o tom vědí Endgame Studios, kteří před dvěma lety vydali na 3DS nenápadnou, ale o to povedenější plošinovku, co dokonale využila jeho dva displeje.
Kingdom Hearts 3D - recenze
8. 11. 2012
|
Jakub Kovář
3DS je platforma plná zajímavých a zábavných titulů, ale akčních RPG na ní moc není. Legendární série Kingdom Hearts se to pokouší změnit a s vervou se vrhá dobýt aktuální nintenďáckou platformu. Jakožto člověk dílem, které mísí Final Fantasy a světy od Disneyho (např. Tron: Legacy, Zvoník od Matky Boží, Pinocchio…), nepolíbený, jsem si myslel, že půjde o ideální titul, jak s Kingdom Hearts začít. Možná jsem se trošku přepočítal…
Tiny & Big: Grandpa’s Leftovers - recenze
5. 7. 2012
|
Ondřej Švára
Nikoliv máslo, ale zapařené slipy je třeba míti na hlavě, abyste v herní adventuře dostali vděčnou roli hlupáka a pazgřivce. V té od Black Pants Studios je nosí poťouchlík jménem Big. A slipy naražené do čela mu dodávají magické schopnosti, s nimiž ovládá neznámou obětní pyramidu v neznámé poušti uvnitř neznámé země.
Superbrothers: Sword & Sworcery EP - recenze
26. 4. 2012
|
Adam Homola
Audiovizuální dílo Superbrothers: Sword & Sworcery EP vzalo minulý rok útokem iPad. Osobitá a nepříliš tradiční adventura přišla nečekaně a na pár dnů všem geekům ochromila oči, uši, srdce, dotykové displeje a další orgány. Málokdo asi čekal, že tohle "umělecké" dílo, které jako by se sem propadlo z dob dávno minulých, bude tak působivé. A teď se mohou nechat uhranout i majitelé počítačů.
Sanctum - recenze zajímavé akční strategie
23. 6. 2011
|
Tomáš Jung
Některé hry mají vlastní duši. Nejsou jen prázdným nástrojem zábavy, který vám sdělí, co máte dělat, nebo jaké máte podmínky a úkoly. Jejich duši tvoří příběhy, osudy postav nebo prazvláštní světy existující paralelně s těmi skutečnými. Sanctum je variace na klasický tower defense hraná z vlastního pohledu a v lecčems to je hra zajímavá, která by svou duši měla mít. Nabízí jedinečný svět i monstra a strká vás do role obránců jakéhosi energetického jádra.
Motorstorm Apocalypse - recenze
20. 3. 2011
|
Václav Rybář
Vzhledem k japonskému zemětřesení se dlouho očekávané pokračování Motorstormu odkládá všude po světě na dubnové termíny, aby se dodrželo trochu té piety, která ještě světu zbývá. Do Česka každopádně Apokalypsa dorazila, takže si můžete vyzkoušet, jaké to je prohánět se s autem, buginou, motorkou nebo náklaďákem v ruinách města roztřeseného obří živelnou katastrofou.
Slender: The Arrival - recenze
6. 5. 2013
|
Lucie Jiříková
Opouštím auto a vydávám se z kopce dolů po prašné cestě. Okolní krajina je plná vzrostlých stromů i čerstvé vlahé trávy a halí se do nádherného naoranžovělého západu slunce. Z nějakého neznámého důvodu však i přes svou kouzelnou povahu nevěstí vůbec nic dobrého. Slyším kroky. Otáčím se doleva. Nikoho nevidím. Otáčím se doprava. Ani tady nikoho nevidím. Že by se mi to zdálo? Slender: The Arrival hraje přesně na tu správnou notu instinktivního strachu a pocitu, že vás někdo sleduje, ale vy jej nevidíte. A bojíte se. Hodně.
Arma 3: Western Sahara – recenze nového rozšíření českého vojenského simulátoru
30. 11. 2021
|
Pavel Bier
Jedeme do Afriky!