Recenze

Dead Mans Hand - recenze

Dnešní doba sice westernům příliš nepřeje, ale tento žánr nezapře svoje nezaměnitelné kouzlo, které můžete ochutnat poprvé i ve střílečce na Unreal enginu. Podařilo se v ní navodit atmosféru Divokého západu?

Legacy of Kain: Defiance - recenze

Po roce a půl se na obrazovky počítačů konečně vrací pokračování upírské ságy Legacy of Kain, ve kterém si poprvé zahrajete za oba hlavní hrdiny, ale vše bohužel pohřbívá neuvěřitelně dezorientující systém kamer.

Neighbours From Hell - recenze

Pokud se chystáte vyřídit si se svými sousedy nějaké účty, tato neobvyklá a zábavná hra založená na principu televizní reality show by pro vás mohla být docela dobrým návodem, jak na to.

American Conquest - recenze

Pokud se vám líbila strategická série Cossacks, pak vás asi zaujme i hra American Conquest, která zpracovává souboje původních obyvatel amerického kontinentu proti přistěhovalcům z Evropy.

Iron Storm - recenze

Co takhle přepsat dějiny? Protáhnout 1. světovou válku do roku 1964, pozměnit seskupení států a poslat na vyřešení téhle šlamastyky jediného muže? Jestli vám tato idea zní zajímavě, zkuste Iron Storm.

Beach Life - recenze

Polehávat s přítelkyní na pláži, vykoupat se v moři a večer vše zakončit rozjetou party - připomíná vám to letošní prázdniny? Své vzpomínky oživíte ve strategii Beach Life simulující turistické letovisko v Karibiku.

Legend of Grimrock - recenze

Dungeon crawler, krokovací dungeon - ráj milovníků čtverečkovaných papírů, odmítajících uznat pojmy jako kontinuum a spojitost. Ráj, kde sklepením vládnou jen pravé úhly. Jestliže si adventury stěžují na to, že musí sedět v přítmí zapadlého kouta, dungeony už několik let čumí do hlubin bezedné propasti na konci světa, kam za nimi přichází už jen ti nejodvážnější. To se teď ale změní.

Tropico - recenze

Chcete být diktátorem v banánové republice? Zkuste Tropico, zbrusu novou budovatelskou strategii od autorů Railroad Tycoon 2.

Cesta do Indie - recenze

V této předrenderované adventuře ve stylu Atlantis se vypravíme do země výborných čajů, kde jeden Američan pátrá po své snoubence. Aktualizovaná recenze obsahuje zhodnocení české verze hry.

Dick Johnson V8 Challenge

Dick Johnson V8 Challenge - minirecenzeAutor: Bergy Publikováno: 1.března 2000 •Slavná ...

The Sims 3 - videoreportáž

Pokud ještě nejprodávanější PC hru letošního roku sami nehrajete, pojďte se spolu s námi na ni podívat nebo si poslechnout názory členů české fanouškovské komunity.

Dishonored 2 - recenze

Stojím na okraji útesu olizovaného vlnami. Moře je za rozbřesku líné, u obzoru se plouží velrybářská loď, a když otočím hlavu doleva, vidím Karnacu, přístav ve stínu hory, připomínající dvojici žraločích ploutví. Dnes jsem ale žralokem já a kořistí se má stát zpupný vévoda – jeden ze spiklenců, kteří připravili mladou císařovnu Emily Kaldwin o trůn. Dívám se k městu z ostrova, na němž se rozkládá vévodovo opulentní sídlo. Patnáct hodin nazpátek jsem od lázní Addermire pozoroval postupující bouřkovou frontu a patnáct let nazpátek to byly šedivé mraky od majáku na Markhamově ostrově z Metal Age. Jedna dlouhá, šedivá nit, natažená od druhého Thiefa k druhému Dishonored.

Mario Strikers Charged Football - rec.

První hra pro Wii s podporou internetového multiplayeru má sice v názvu fotbal, ale spíš jde o akčně–strategickou rubačku, která je pouze orámována základními principy kopané. O to však je zábavnější.

James Bond: 007 Nightfire - recenze

Tajný agent jejího veličenstva James Bond se přes knihy, filmy a konzole konečně dostal i na osobní počítače v akčním Nightfire. Jak dopadla plná verze a jak si stojí ve srovnání s No One Lives Forever 2?

Age of Mythology - recenze

Někomu by se mohlo zdát, že Age of Mythology je dalším dílem slavné ságy Age of Empires, ale v první české recenzi se dozvíte, proč jde o nejoriginálnější RTS posledních let a proč je lepší než Warcraft 3.

Far Cry - recenze finální verze

Plná verze střílečky Far Cry exceluje nejen revoluční grafikou rozlehlých tropických ostrovů, ale i příběhem, dlouhou hratelností, atmosférou či umělou inteligencí. V naší detailní recenzi vás o tom všem přesvědčíme...

Helldivers - recenze kooperativní řežby

Studio Arrowhead si mě s Magickou příliš nenaklonilo. Kdykoliv vzpomenu na kouzelnou top-down akci, postavenou na míchání elementů a magie, vybaví se mi akorát nefunkční multiplayer, hromady bugů a ztřeštěný humor. Od jejího vydání však uběhly už čtyři roky, takže jsem se rozhodl věřit, že se vývojáři poučili ze svých chyb a jejich nová hra bude lepší. Nutno říct, že jsem svou důvěru investoval správně.

LEGO: The Hobbit - recenze

Traveller's Tales stihli novou LEGO hru vydat pouhé dva měsíce po vydání předchozího dílu, což je i na zkušený vývojářský tým opravdu hodně rychlé tempo. Nikoho tak asi nepřekvapí, že jsme se nedočkali žádné revoluce. Ba co víc, LEGO – The Hobbit vedle nové licence nepřináší skoro žádné novinky, tedy až na jednu kosmetickou.

Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes - recenze

Na začátek jedna dobrá zpráva. Soudě dle Ground Zeroes bude Metal Gear Solid 5: The Phantom Pain vynikající, možná až výjimečná hra. Nezbytnou špatnou zprávou ovšem je, že nečtete recenzi Phantom Pain, ale Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes, což je poněkud krátký a rozkouskovaný náznak věcí budoucích.

Xpand Rally CZ - recenze

Polská firma Techland vstupuje do ostré bitvy mezi Richardem Burnsem a Colinem McRae, avšak má s Xpand Rally naději na úspěch? Naštěstí ano, protože to jsou tak trochu jiné rallye závody, než jsme doposud byli zvyklí.

Judgment – recenze

Duchovní nástupce série Yakuza se ještě ani nedostal na anglofonní trh, a už museli autoři hasit nepříjemný problém, který se objevil v březnu letošního roku. Představitel jedné ze záporných postav Pierre Taki byl totiž zadržen policií kvůli užívání kokainu a jeho postava Kjohei Hamura se tak dočkala menšího faceliftu a také nového dabéra, s nímž se Judgement právě dostavil na západní trh. V červenci se ho dočká i Japonsko, v němž byla do té doby hra stažena z prodejů. Nutno říct, že pokud jste Japonec a nestihli jste si hru pořídit před stažením z prodeje, měli jste řádný důvod prolévat slzy ve velkém. Soud nad Judgmentem začíná!

FIFA 18 - recenze

Mám jeden sen. Tím snem je dokonalá fotbalová hra, kterou by vůbec nešlo rozeznat od reálného fotbalu. Pak se z toho snu probudím a uvědomím si, že je vlastně docela pitomý, protože bych ve skutečnosti vážně nechtěl u každého mače strávit hodinu a půl. V ranním světle odrážejícím se od hladinky mléka s cereáliemi pak svůj sen reformuju. Stačila by mi hra, u níž bych prakticky neměl co kritizovat, u níž by požitek ze samotného hraní a ze struktury módů okolo kulminoval v pocit blaženého naplnění. Snadné, že? Hm, jistěže ne. PES 2018 se přiblížil první polovině, ovšem ve druhé selhal. A FIFA 18? Tak ta to má přesně naopak.

Watch Dogs 2 - recenze

Přiznám se, že přesnou definici „mileniála“ jsem si musel vyhledat na Wikipedii. Až pak jsem zjistil, že jím vlastně jsem a čistě teoreticky bych měl být cílovka hry Watch Dogs 2. Po několika desítkách hodin mi ale přijde, že Ubisoft tuhle 18+ hru cílil na věkovou skupinu, u které je plnoletost spíše maximálním než minimálním doporučeným věkem. Pokud jste starší mileniál, budete u hry často obracet oči v sloup, ale přesto ovladač jen tak neodložíte. Pokračování pokusu o „hackerské GTA“ se totiž nebálo vyvodit důsledky z nemastného a neslaného prvního dílu a začít na čerstvě zformátovaném disku. Pryč je Aiden Pearce se svým kabátem, přivítejte Marcuse Hollowaye - mladého Afroameričana s nadáním pro hackování všechno možného i nemožného.

Minecraft: Story Mode - recenze 5. epizody

Minecraft: Story Mode je asi to nejzvláštnější, co Telltale za poslední léta vypustili do světa. Loni v poměrně rychlém sledu vydali čtyři epizody adventury, která se snažily v němém, otevřeném a nesmírně nápaditém světě Minecraftu odvyprávět příběh, který byl upovídaný, lineární a plný klišé. Čili žádná sláva. Čtvrtá epizoda pohádku o kalamitě Wither Storm uzavřela, což však nadzvedlo nejedno obočí, protože epizod přeci mělo být pět. Takže? Následovala tříměsíční odmlka, pátá epizoda konečně vychází, překvapivě nabízí samostatný ucelený příběh, a co je ještě překvapivější: je dobrá.

Destiny: The Taken King - recenze

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

Vietcong CZ - recenze multiplayeru

V druhé doplňující recenzi Vietcongu se dozvíte, co přesně získáte pořízením právě vycházející české verze hry a hlavně to, čím je zajímavý multiplayer. Součástí článku je i srovnání kvality dabingu.

Trine 2: Goblin Menace - recenze

Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.

Cities: Skylines - recenze

To bylo ještě tenkrát za komára, kdy s prvním SimCity pronikl do herního světa nový žánr (simulátor plánování, stavění a řízení města) a půlce světa málem pukla hlava z poznání, že hry umí spojit edukaci a zábavu. Až do roku 2003, kdy vyšlo SimCity 4, bylo možno mluvit o monopolu značky. Jenže pak přišla doba temna PC hraní a další SimCity se dostavilo zpět na místo činu až o deset let později - sociální, online, sešněrované v zájmu "specializace měst", po krk utopené v Originu, juchající, blikající a chválící hráče za každé kliknutí jako správný skinner box. Přitom Maxisu stačilo udělat to, co zvládli tvůrci Cities: Skylines - postavit hru na základech, na nichž žánr prosperoval dobrých 15 let. A je to opravdu otázka filozofie herní, nikoliv technické. Cities má totiž funkčně blíž k novému SimCity, zatímco nabízí podobný zážitek z hraní, jako dodnes milované tituly v maxisovské sérii.

LittleBigPlanet 3 - recenze

Série LittleBigPlanet patří mezi exkluzivní tituly, kvůli kterým se vždy vyplatilo investovat do „soňáckých“ mašinek. První a druhý díl exceluje na „péestrojce“ a „viťácká“ kapesní verze rovněž stojí za hřích. Není tedy divu, že LittleBigPlanet 3 pro PlayStation 4 očekávali fanoušci s otevřenou náručí. Nikoliv pro našlápnutý next-gen, vždyť již tak precizně naleštěnou arkádu, jakou LittleBigPlanet bezpochyby je, není třeba hnát do vizuálních orgií. Hlavním tahákem byla bezbřehá imaginace a kreativita vývojářů z Media Molecule, jež dává vzniknout nezapomenutelným herním zážitkům. O tom jsme se ostatně přesvědčili již v případě prvních dvou dílů a špičkovým tahem na branku byl rovněž pošťácký Tearaway, který se snad v příštích měsících přesune z PlayStation Vita na „péesčtyřku“ v nové verzi Tearaway Unfolded.