Autor: ABE Publikováno: 4.ledna 2004 |
"Filmová" kamera Po přečtení rozhovorů s autory na internetu musel neznalý čtenář nabýt dojmu, že nová kamera bude něco fantastického. Vždyť také měla hru udělat více “filmovou” a zprostředkovat hráčům mnohem silnější zážitek z hraní. Což o to, silnější zážitek jsem z ní měl i já, ale asi trochu jiný, než autoři zamýšleli. Jedním slovem je totiž tato kamera tím naprosto nejhorším, co jsem zatím ve hře viděl. Není připoutána na záda vaší postavy, ale v každé lokaci či místnosti je ručně napevno uchycena do určitého místa, odkud vše snímá. Idea tvůrců byla taková, že takto si hráč nejlépe vychutná pohled na aktuální oblast. V praxi to ale vypadá následovně. Jelikož je kamera pokaždé někde jinde, tak se také neustále mění úhel pohledu na vaši postavičku. Představte si třeba situaci, kdy přebíháte z jedné místnosti do druhé. Při průchodu dveřmi se hra přepne na kameru ve druhé místnosti, která je však umístěna v protějším rohu, takže se vlastně pohled přepne o 180 stupňů. Nejen, že to přispívá k hrozné dezorientaci, ale hlavně se vám snadno stane, že pokud držíte stále stejnou šipku, tak se prostě otočíte a vběhnete zpět do původní místnosti. Je těžké tuto kameru přirovnat k nějaké stávající hře, ale něco podobného se vyskytovalo občas například v Return of the King (naštěstí v mnohem menší míře). Bohužel toto není ta úplně nejhorší situace, která vás ve hře čeká. Už jsem psal o tom, že úhel pohledu na vaši postavu se neustále mění podle toho, jak se pohybujete. Bohužel se mění i tehdy, když skáčete. Při odrazu se kamera trochu natočí, takže často skáčete někam úplně jinam, něž jste původně chtěli. Neumíte si představit, jak frustrující je desítky minut opakovat několik skoků a modlit se, aby to nakonec nějak vyšlo. Jen podotýkám, že skákání je jednou z hlavních naplní celé hry a že toto je jediná kamera ve hře, která nejde nijak vypnout či přenastavit. Takže obrázek o vlivu na hratelnost si asi uděláte sami. Brzdná dráha při pohybu K celkové obtížnosti Defiance přispívá také styl pohybu. Postavička se totiž nezastaví hned na místě, ale má určitou brzdnou dráhu, takže poté, co pustíte klávesu pro pohyb, se ještě kousek posune. Oproti tomu, pokud klávesu jen lehce stisknete a očekáváte, že se pohnete jen o kousek, opět budete překvapeni. Postava sebou totiž jen trochu cukne, ale nepohne se. A pokud už se pohne, opět svůj pohyb zakončí oním podivným zabrzděním. Jestliže si představíte tento pohyb postav a nešikovnou kameru vedle sebe, tak vám musí být jasné, jak hrozně se hra ovládá. Tímto naštěstí všechny šílenosti spojené s ovládáním končí a můžeme se začít věnovat příjemnějším věcem. Systém ukládání zůstal stejný jako v Blood Omen 2. Ukládat můžete kdekoliv, ale při načítání se objevíte na posledním navštíveném checkpointu. Těch je většinou dostatek a hlavně jsou vždy po každé náročnější skákací pasáži. Také se konečně dají přeskakovat in-game animace, což byla věc, kterou v předchozích dílech mnoho hráčů kritizovalo. Zjednodušení ve všech směrech Úplně nově jsou také přepracovány speciální schopnosti obou hrdinů. Oproti dřívějšku došlo k jejich velkému zjednodušení. V Blood Omen 2 ovládal Kain mnoho různých speciálních schopností, které mohl využívat, kdykoliv se mu zachtělo. Zde umí pouze skákat do dálky a to jen na některých místech. Dále ovládá telekinezi, umí procházet skrz mříže, vysávat krev a nově se přeměňovat v hejno netopýrů (opět jen na určitých místech). K novinkám patří možnost naučit se několik bojových komb a měnit “stav” svého meče Soul Reaveru (o tom se zmíním ještě později). Čerstvé je i sbírání několika druhů artefaktů na zvyšování zdraví, energie telekineze a odkrývání bonusů (všelijaké obrázky, ale také třeba moc pěkná mapa Nosgothu). Raziel dopadl trochu lépe. Stále umí procházet mezi světem astrálním a skutečným. Může ovládat různé verze Soul Reaveru, dokáže plavat, trochu létat pomocí svých znetvořených křídel a pohlcovat duše padlých nepřátel. Stejně jako Kain se během hry naučí několik bojových komb a také on může sbírat artefakty. Nejzajímavější z vlastností Defiance je asi možnost učit se bojová komba. Při každém boji získáváte zkušenosti a po dosažení určitého množství se vám odkryje nové kombo. Jejich používání je jednoduché a vždy srozumitelně vysvětlené v popisu toho kterého komba. Jako ukázku mohu zmínit třeba Razielovu schopnost protivníka několikrát po sobě velmi rychle bodnout nebo Kainovu dovednost zneviditelnit se a rychle odskočit od protivníka. Druhá zajímavá novinka je spojena s legendárním mečem Soul Reaverem. Kain vlastní jeho fyzickou verzi a Raziel verzi astrální. U obou verzí tohoto meče lze měnit jeho podobu. Kain tak může bojovat klasickou verzí, ohnivou a ještě dalšími třemi. Podobně je na tom Raziel, jehož meč umí měnit také svoji podobu. A stejně jako v Soul Reaveru 2 je i zde změna podoby meče spojena s otevíráním dveří a využíváním jeho zvláštních schopností (zneviditelnění se, seslání bleskové vlny…). Tyto stavy samozřejmě meče neovládají hned od začátku, ale postupně je budete získávat. Interaktivní prostředí a HW nároky K dalším drobnostem, které mě potěšily, se řadí možnost rozbíjet některé předměty (sochy, zábradlí a podobně). To lze efektivně využívat zvláště při soubojích, kdy pomocí telekineze snadno shodíte nepřítele třeba z mostu nebo ho naopak nabodnete na nějaký ostrý kůl nebo úlomek zdi. Na druhou stranu mě trochu zklamalo občasné zasekávání se o neviditelné zábrany. 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů Vlastnosti hry jsem snad probral všechny, takže se zmíním už jen o vizuálním zpracování a zvuku. Oba tyto prvky zůstaly v podstatě stejné jako v předchozích dvou dílech. O grafické stránce hry si můžete udělat obrázek z okolních screenshotů, na kterých naštěstí není vidět, jak špatně se hra ovládá. Alespoň HW nároky jsou mírné, protože jako minimální autoři uvádějí Pentium III 700 MHz a 128 MB RAM. Já jen dodám, že na mém Athlonu 1800+ s 512 MB RAM a GeForce FX 5600 běžela hra naprosto plynule a byla radost se na ni dívat. Shrnutí Poslední díl Legacy of Kain mě opravdu zklamal. Systém kamer je úděsný, pohyb postav naprosto nepřesný a spousta novinek Defiance spočívá ve zjednodušení dřívějších principů. Ve výsledku mě tedy potěšilo pouze přidání bojových komb, zvláštní schopnosti Soul Reaveru a možnost hrát za oba hrdiny v jedné hře. Celkově bych herní dobu odhadl na minimálně 15 hodin, ale odhad je to opravdu velmi hrubý, protože závisí na tom, jak úspěšní budete při konfrontaci s kamerovým systémem. Možná si říkáte, že je to na novou hru trochu málo a já jsem bohužel stejného názoru. Nezbývá než doufat, aby vývojáři z Crystal Dynamics vyslyšeli nářky mnoha hráčů v diskusních fórech a při volby kamerového systému v budoucím projektu, kterým je další díl Tomb Raidera, měli více rozumu. Stáhněte si: Videa, Cheaty Související články: Novinky, Blood Omen 2 recenze (6/2002), Soul Reaver 2 recenze (12/2001) |
ABE | |
autorovi je 20 let, studuje obor aplikovaná informatika na univerzitě v Hradci Králové, specializuje se na akční hry, RPG a strategie (všechny články autora) |