Recenze

Lord of the Rings Online: Siege of Mirkwood - recenze

Temný hvozd plný nástrah a nepřátel. Pět nových levelů pro hrdiny. Tuhé dungeony. A rychlé boje v novém režimu... I tohle nabízí další datadisk k onlinovému Pánu prstenů.

Heroes of M&M V: Hammers of Fate CZ

Měli jsme možnost zahrát si téměř finální českou verzi datadisku pro oblíbené Heroesy a jaký dojem v nás zanechali trpaslíci, sněhové mapy, jejich generátor a jiné novinky, to vám zde poodhalíme.

TT Isle of Man 2: Ride on the Edge – recenze

V odvětví motorsportu je spousta bláznivých a nebezpečných disciplín, ze kterých se tají dech a tvoří husina už jen v pozici diváka. Jednou z nejděsivějších je soutěž motorek TT na ostrově Man, který se nachází mezi Velkou Británii a Irskem. Druhá videoherní adaptace tohoto šíleného podniku ve vás vyvolá pocit, že něco takového může absolvovat jen naprostý blázen. Ještě teď se mi z toho zvedá žaludek, ale touha vrátit se na nebezpečné silničky je větší.

Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze

Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.

Act of Aggression - recenze RTS, která chtěla napodobit staré klasiky

Jenom máloco značí vyprázdněnost současných real-time strategií jako fakt, že za poslední rok vychází už druhý titul, o kterém tvůrci tvrdí, že má oživit zašlou slávu žánru. Po Grey Goo, která se inspirovala hlavně u prvního StarCraftu, nyní zkouší revoluci zažehnout i strategie Act of Aggression (homepage, Steam). I když navazuje na dekádu starý titul Act of War, nejvíce se s ní budou identifikovat fanoušci série Command & Conquer. Stejně jako Grey Goo ale i Act of Aggression v prvé řadě dokazuje, že starou slávu nelze oprášit jen bezmyšlenkovitým opakováním toho samého.

Tomb Raider I-III Remastered – recenze

Když byla Lara ještě hranatá

Desperados 3 – recenze

Kovboj, doktor a kurtizána se vplíží do baru…

StarCraft: Remastered – recenze

StarCraft: Remastered je specifický produkt pro specifické publikum. Jestli si tenhle patnáctieurový remaster pořídíte, nebo ne, to jste pravděpodobně věděli už při jeho oznámení. Vývojáři z Blizzardu se nijak netajili posvátným statutem původního materiálu, ani tím, jak na něj nebudou v žádném případě obsahově sahat. Zatímco jedna skupina hráčů tak vrní blahem, všichni ostatní by se měli mít na pozoru. I přes jasné zacílení remasteru na profesionální hráče může být pro nejednoho nováčka lákavý vhled do takřka oficiální volnočasové aktivity každého mladého Jihokorejce. Jenže takový nováček by zasloužil před koupí StarCraft: Remastered varovat, že možná nejde o hru pro něj.

Pillars of Eternity - recenze

Sním? Bdím? Jsem na drogách? Vážně jsem právě hrál směsici Baldur’s Gate, Icewind Dale a dokonce i Planescape: Torment, navíc v kombinaci s krásnou novou grafikou a mechanikami? Jak je možné, že vyšla hra, která je tak strašně nostalgická a zároveň tak moderní a zábavná? Opravdu tohle všechno zaplatili fanoušci na Kickstarteru? Jak se to mohlo podařit? Jak? Jak?! Počkat. Uklidni se, Vašku, a hezky pěkně od začátku. Takže, Pillars of Eternity je...

Hero of Many - recenze

Děje se to pořád. Po úspěchu mobilní verze hra vyjde na PC či konzolích (nebo naopak), aby vývojáři maximálně vytěžili aktuální zájem o hru. Kvůli rozdílným požadavkům jednotlivých platforem ale konverze často neudělá díru do světa, fanoušky zklame a tvůrcům stav konta zrovna moc nezvedne. Naštěstí to neplatí pro PC verzi Hero of Many od českého studia Trickster Arts.

Child of Light - recenze

Pohádky nemusí být jen naivně hloupé, přeslazeně růžové a retardované jako Teletubbies. Pohádky mohou být i surové. Kápněte božskou, kdo jako malý odmítal chodit do sklepa, protože co kdyby tam číhal třeba Otesánek? Ani Child of Light není jen povrchní pohádka o malé dívence, nýbrž krátký hořkosladký epos o dospívající princezně, která upadla do bezvědomí, jen aby se probudila v kouzelném království Lemuria a bojovala za jeho svobodu. Motivace má Aurora na rozdávání. Její otec, rakousko-uherský kníže, leží na smrtelné posteli a čarokrásná Lemuria je pod nadvládou temné královny.

Secrets of Rætikon - recenze

Schopnost nezávislých her vyrobit z mála maximum je často úžasná. K navození nálady potřebují obvykle jen specifické prostředí, podmanivý hudební doprovod a samozřejmě nápad, který je odliší od konkurence. Secrets of Rætikon si vystačí s pastelovými barvami a hustou aurou podivnosti. Je to hra doslova mnoha tváří. Člověk si může vybrat, zda tuhle létavou 2D puzzlovku pochopí coby obyčejnou průzkumnou záležitost v otevřeném světě, nebo na sebe nechá působit zvláštní atmosféru vycházející ze sepjetí zvířat a jejich životního prostředí.

Tower of Guns - recenze

Představte si, že slavíte třeba pětadvacetiny (kde jsou ty časy) a s plícemi plnými nastřádaného kyslíku se nahnete nad dort... což bude to poslední, co v životě uděláte. Prstenec svíček se sfouknout nenechá a naopak sborově do vás vypálí salvu bomb. Inhaluj, krasotinko... Že plácám?

Path of Exile - recenze

"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.

World of Warplanes - recenze

Wargaming vzal s World of Tanks svět online hraní ztečí a jeho neúprosná marketingová kampaň se valila vpřed stejně jako tanková četa. Nyní se ale mají bitvy přenést do oblak a ve vzduchu zůstává viset otázka, zda byl úspěch World of Tanks poctivě plánovaným postupem, který lze zopakovat, nebo shodou šťastných náhod.

Rise of Venice - recenze

Drahá Isabello, píšu ti z cest. Brázdím Jadran a definitivně jsem se rozhodl nebýt jako můj chudák dědek. Třikrát ho bába poslala na trh - jednou přitáhl domů mezka, podruhé nic a potřetí už se raději ani nevrátil. Já chci být pravý obchodník! Naše flotila se rozrůstá, už brzy budu mít své místo mezi velkými benátskými kupci a dokonce i do politiky dělám. Však bez ní to v nejbohatším městě Křesťanstva ani nejde. V dóžecím paláci jsem již obdržel čestnou funkci. Prý mám něco jako leštit kliky. Nevíš, čím pouštějí nejlépe? Tvůj Giacomo, léta Páně 1455, Benátky.

Legends of Dawn - recenze

Chorvati vstoupili do letní turistické sezóny skutečně ve velkém. Hned na začátku července se stali členy Evropské unie a krátce poté nezávislí vývojáři ze studia Dreamatrix dokončili a vydali diablovské RPG Legends od Dawn. První rozhodnutí je nevratné a už jej nic nezmění, k druhému naštěstí existují updaty a záplaty, které mohou hru vylepšit. A že těch updatů bude třeba!

State of Decay - recenze

Byl to nevinný výlet do Mt.Tanner. Chystal jsem se tam na pár dní upíchnout, abych si trošku odpočinul od spěchu velkoměsta. Tábořil jsem, chytal ryby a užíval si sluníčka. Letní idylka se ale prakticky přes noc stala noční můrou. Při jednom z výletů po okolí jsem potkal Eda, mého dovolenkového souseda, jak s někým zuřivě zápasí. Podivná osoba se na něj úpěnlivě sápala a snažila se mu zakousnout do krku. Nejdřív jsem se do toho nechtěl míchat, ale když jsem přistoupil blíž, abych mohl nerušeně proklouznout kolem přes vzrostlé mlází, všiml jsem si, že tady něco nehraje – ta osoba silně zapáchala a její oči žhnuly zářivým červeným světlem. A tak jsem zasáhl. Bylo to o fous, ale nakonec jsme ji společně zdolali.

Lords of Football - recenze

Fotbalový manažer ve stylu Simsů? Koučování hráčů na hřišti i mimo něj? Přesně takový zážitek sliboval Lords of Football, potažmo i jeho tvůrci ze studia Geniaware. Jelikož mě fotbal docela baví, ale klasické manažery mi přijdou přespříliš složité, vítala jsem ho všemi deseti.

Heroes of Ruin - recenze

Vydat hru, která si za největší vzor bere Diablo, právě v době, kdy se třetí díl pekelné legendy vřítil do obchodů a většinu hráčů ještě (pořád) nepustil ze svých osidel, je šílenství a zároveň geniální marketingový plán. Šílenství proto, že vaši hru s ním budou všichni přímo porovnávat a zákonitě tak budete mít velice silnou konkurenci. Geniální plán to pak může být za předpokladu, že svou hru vydáte na nějaký handheld a zaútočíte na oslabené hráče cestovní verzí jejich oblíbeného žánru.

Legend of Grimrock - recenze

Dungeon crawler, krokovací dungeon - ráj milovníků čtverečkovaných papírů, odmítajících uznat pojmy jako kontinuum a spojitost. Ráj, kde sklepením vládnou jen pravé úhly. Jestliže si adventury stěžují na to, že musí sedět v přítmí zapadlého kouta, dungeony už několik let čumí do hlubin bezedné propasti na konci světa, kam za nimi přichází už jen ti nejodvážnější. To se teď ale změní.

Defenders of Ardania - recenze

Občas si u hry, která se na první pohled tváří vážně a zcela seriózně, říkáte, že si z vás autoři nejspíš musí dělat srandu, protože jinak by nikdy nic podobného nedokázali splácat dohromady. U Defenders of Ardania si to budete říkat taky, pouze s tím rozdílem, že tahle hra se vážně netváří a fakt, že si z vás jejím prostřednictvím dělají autoři srandu, je ve skutečnosti jedním z jejích kladů. Bohužel však musím dodat, že jedním z mála.

Dungeons of Dredmor - recenze

Smrt v počítačových hrách již dávno přestala číhat za každým rohem. Zjistilo se, že to nesvědčí byznysu. Poraženecký koncept, kdy člověk umělou inteligenci nemůže porazit, pouze jí, co možná nejdéle vzdoruje, padl společně s koncem herních automatů. A až na občasné dárky z Japonska (Vagrant Story) se na něj nenavázalo. Bylo by to totiž kontraproduktivní, hratelnost má dnes jiné cíle. Poptávka zesílila po hrách, které z člověka agresi spíše vyplaví, než aby ji v něm střádaly.

Child of Eden - recenze

Čistil jsem hřbet kybernetické velryby od virů, probíjel jsem se mračny digitálních závojnatek, požal jsem trávník z jedniček a nul, prošel jsem si vnitřním vesmírem do čtvrté dimenze, utkal se s kyberchobotnicí, utahal si obě ruce k upadnutí a to vše pro smutný úsměv krásné dívky jménem Lumi, umělé lidskosti ve vesmíru kybernetické reality.

Rise of Flight - recenze

Simulátory letadel z první světové války mají jednu velkou výhodu. Asi ji rozpoznáte už při prvním pohledu do kokpitu Nieuport 28.C1. Z podlahy kouká železný klacek, kterým se letadlo řídí, dole pedály a tam, kde byste očekávali palubní desku, se nejistě šklebí jediný budík. Létat s takovým strojem tedy nevyžaduje znalost přístrojů, stačí nastartovat motor, dát plný plyn, a aniž byste byli obtěžováni nějakým nastavením klapek či zatažením podvozku, tak v mžiku letíte.