Call of the Sea – recenze krásné, překvapivě pozitivní lovecraftovské adventury
9/10
zdroj: Vlastní foto autora

Call of the Sea – recenze krásné, překvapivě pozitivní lovecraftovské adventury

Datum vydání:
8. prosince 2020
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

15. 12. 2020 18:35 | Recenze | autor: Patrik Hajda |

To poslední, co rok 2020 potřebuje, je příchod prastarých bohů pohlcujících naši trpící Zemi. Ale Call of the Sea nevypráví ohraný příběh plný monster ani vás nemá v plánu ničím děsit. Její pojetí lovecraftovského hororu je až překvapivě veselé a radostné, jelikož zde nejde o propadání depresím, bludům a postupnému zešílení, ale o pravý opak.

Střemhlav za dobrodružstvím

Vyprávění prakticky okamžitě vyvolává celou řadu otázek, když hlavní hrdinka Norah dostává balíček s klíčem, prastaře vypadající dýkou a výzvou, ať se vydá několik desítek mil od pobřeží Tahiti do míst, kde podle map vůbec nic není. Po několika dnech bádání se od místních dozví, že „mapa“ ji táhne na tajemný ostrov, kterému se všichni vyhýbají jako čert kříži.

Tedy až na jejího manžela Harryho, který se právě do těchto míst vydal a je považovaný za ztraceného. Právě probíhají 30. léta minulého století, takže satelitní telefony nejsou zrovna standardním vybavením badatelů. Na vlastní pěst tak přistáváte na malebné, exotické pláži, kde se okamžitě setkáváte s pozůstatky polynéské kultury.

Máte přirozený strach jednak z neznámého prostředí plného prapodivných staveb a soch, jednak z toho nejhoršího – neustále myslíte na to, že váš manžel je mrtvý. Jak si jinak vysvětlit první opuštěný tábor, kde se ještě nacházejí zbytky jídla? Spolu s nedojedeným ovocem se zde povaluje i několik listů papíru s poznámkami jednotlivých členů výpravy o probíhající expedici.

zdroj: Raw Fury

Po stopách tajemna

Jsou to právě tyto ústřižky, které vyprávějí děj. Je to trochu zvláštní představit si, proč si členové expedice psali dopisy, místo toho, aby normálně konverzovali… Ale v zájmu hratelnosti to nechme být, jelikož si nebudete chtít nechat ujít jediný list papíru. Jednotlivé texty totiž skvěle dotvářejí atmosféru a zvyšují vaše povědomí o strastech expedice, která po sobě na ostrově zanechala jeden tábor za druhým.

Badatelé byli navíc poměrně ohleduplní a navrátili všechny rébusy do původního stavu. Každá kapitola Call of the Sea je zastřešena jednou velkou záhadou, která vás ve většině případů přiměje k průzkumu okolí a hledání stop, které si zaznamenáte do deníků. Z nich posléze rozluštíte klíč k rozpohybování úchvatných systémů, které v té době rozhodně nemohl sestrojit žádný člověk.

Při luštění těchto hádanek si budete připadat jako skutečný Indiana Jones. Hra vás nevede za ručičku a nedělá si hlavu s tím, že byste se třeba mohli zaseknout. Nejsou zde žádné nápovědy, vše musíte vykoukat z prostředí okolo a dát si dvě a dvě dohromady. A to skvělým způsobem napomáhá explorativnímu zaměření hry.

Call of the Sea zdroj: Vlastní foto autora

Samomluva nemusí být šílenstvím

Tvůrci z Out of the Blue si navíc skvěle poradili se samotnou hlavní hrdinkou Norou, která naprosto přirozeným způsobem okomentuje úplně každý dopis, každou fotku a každý předmět, který vezmete do ruky. Napomáhá tomu také fakt, že se o její dabing stará vynikající Cissy Jones, která se zapsala do našich srdcí jako Delilah z adventury Firewatch, zatímco o dabing Harryho dopisních replik se stará rovněž skvělý Yuri Lowenthal známý jako Princ z Persie a Peter Parker.

Ostatně, kdybych měl Call of the Sea přirovnat k nějaké jiné hře, řekl bych, že jde o takový mix vyprávěcího stylu Firewatche a průzkumu ostrova z The Witness. A to jsou skvělé vizitky. Call of the Sea má navíc opravdu výborný příběh plný emocí, a to jak těch opravdu smutných, tak naprosto veselých.

Vlastně budete mezi obojím rozpolcení a bude vám dělat pořádný problém vybrat si, které z emocí nakonec podlehnete. Příběh je přesně tím důvodem, proč byste u hry měli setrvat až do konce, přičemž ani v jejím průběhu nenarazíte na hluchá místa.

Call of the Sea zdroj: Vlastní foto autora

Inspirace zpracovaná srdcem

V křesle vás kromě vyprávění udrží povedený soundtrack, příjemné hádanky a přenádherné grafické zpracování, díky kterému budete žasnout nad každou novou lokací tajuplného ostrova, ať už jde o počáteční exotickou pláž, elektrizující bouři, či pozdější, mnohem podivnější, jakoby mimozemské lokace poukazující třeba na to, že se na ostrově vystřídaly mnohé kultury různého (pra)stáří.

Kvůli spoilerům nemohu bohužel zacházet do větších podrobností, takže vám nezbývá než mi věřit, že vás děj a styl jeho vyprávění v úchvatných kulisách dostane, překvapí a nadchne. Můžu snad prozradit jen to, že Norah prochází opačným vývojem, než na jaký jsme u hrdinů adaptací Lovecraftova hororu zvyklí. Zdejší místo a jeho události na ni nemají negativní dopad, ale veskrze pozitivní. Nebudete se bát, budete si spolu s ní užívat objevování neuvěřitelného.

Call of the Sea je výtečná adventura s chytrými hádankami, ze které si ale ze všeho nejvíc odnesete úžasný zážitek z vyprávění poutavého, emotivního příběhu. Nejde o další obyčejný horor s chapadlatými monstry, ale o úplně jinak střižený, na pozitivní vlně se nesoucí příběh, který byste možná sami chtěli jednoho dne prožít.

Verdikt:

Call of the Sea je názorným příkladem, že na kostře Lovecraftova díla mohou vznikat i pozitivně laděné adventury bez hororových prvků. A funguje to až překvapivě dobře. Skvělé hádanky spojené s nezapomenutelnými kouty tajuplného ostrova vyvedenými v nádherné grafice skvěle doplňují výborný příběh, který je hlavním důvodem, proč byste se na tuto emotivní expedici měli sami vydat.

Nejnovější články