Recenze

Watch Dogs 2 - recenze

Přiznám se, že přesnou definici „mileniála“ jsem si musel vyhledat na Wikipedii. Až pak jsem zjistil, že jím vlastně jsem a čistě teoreticky bych měl být cílovka hry Watch Dogs 2. Po několika desítkách hodin mi ale přijde, že Ubisoft tuhle 18+ hru cílil na věkovou skupinu, u které je plnoletost spíše maximálním než minimálním doporučeným věkem. Pokud jste starší mileniál, budete u hry často obracet oči v sloup, ale přesto ovladač jen tak neodložíte. Pokračování pokusu o „hackerské GTA“ se totiž nebálo vyvodit důsledky z nemastného a neslaného prvního dílu a začít na čerstvě zformátovaném disku. Pryč je Aiden Pearce se svým kabátem, přivítejte Marcuse Hollowaye - mladého Afroameričana s nadáním pro hackování všechno možného i nemožného.

Shadow Warrior 2 - recenze

Čistokrevné akce z pohledu první osoby bývaly žánrem, od kterého jste s určitou jistotou mohli očekávat posouvání designových i technologických hranic. Podařilo se to hrám jako Doom, Quake, Unreal či oběma dílům Half-Life. V posledních letech je však počet vycházejících nepřikrášlených řežeb minimální. Proto se nešlo ubránit jistému smutku, když vyšlo najevo, že druhý díl hry od polského studia Flying Wild Hog, která v roce 2013 zasáhla fanoušky tradičních FPS jako blesk z čistého nebe, svou žánrovou vyhraněnost opouští. Stížnosti nicméně nejsou namístě - Shadow Warrior 2 už sice není čistokrevná střílečka, ale hra je to stále skvělá.

Dead Effect 2 - recenze

Čeští mobilní vývojáři mají setsakra rádi zombíky. A střílečky. Zatímco Madfinger Games ale sáhli v případě Unkilled po odlehčenější variantě poslepovaných misí, BadFly Interactive se rozhodli pro svázání hráčových aktivit klasickým příběhem. Automaticky se tak nabízí otázka, který z přístupů se nakonec ukázal jako lepší, ale taky zda Dead Effect 2 dokázala vychytat mouchy svého předchůdce.

Stronghold Crusader 2 - recenze

Křižáci se pod vedením krále Richarda Lví srdce vydali ve 12. století do Svaté země a jejich dobyvatelské choutky provázela výstavba sofistikovaných opevnění, odrážení nepřátelských hord a samozřejmě také obléhání nepřátelských hradů. O tom jsou vlastně všechny středověké výpravy, které jsou popsány ve strategických a budovatelských hrách zasazených na jih od Cařihradu. Stronghold Crusader 2  nevyjímaje, protože jde o návrat k žánrové klasice.

Forza Horizon 2 - recenze

Nad tempem, kterým Turn 10 chrlí další a další Forzy lze jenom smeknout klobouk, případně sebrat čelist ze země. Nejde ani tak o pásovou výrobu, kterou samu o sobě každý vnímá negativně, jako spíš o chytré rozložení zdrojů. Forza Horizon 2, opět především v režii Playground Games, si půjčuje to nejlepší z páté Forzy a na Xbox One platí nejen za jednu z nejhezčích, ale také nejnávykovějších her. A to nemusíte zrovna spát s volantem pod polštářem nebo poznat podle sluchu Ferrari od Lamborghini.

Escape Goat 2 - recenze

Světové herní masy momentálně uctívají ztělesněnou nesmyslnost jménem Goat Simulator, čemu by však hráči měli doopravdy věnovat pozornost, je docela jiná hra s kozlíkem v hlavní roli. Staromilsky krásná puzzle hopsačka Escape Goat 2 totiž patří do kategorie her, které se nestydí za obtížnost natolik pekelnou, že pouze zenový mistr nebude během hraní osnovat demolici počítače a přilehlého okolí. Jak se ale říká, každá mince má dvě strany, a platí to i pro vyšroubované výzvy v Escape Goat 2.

Luigi's Mansion 2 - recenze

Mariův brácha Luigi kdysi (psal se rok 2002) na GameCube za pomoci vysavače lovil duchy a v Nintendu si řekli, že by nebylo špatné tuhle herní mechaniku oživit. Kníratý instalatér v zeleném tričku se proto nedobrovolně vydává zachránit Evershade Valley před nájezdem jindy mírumilovných duchů, kteří vlivem zlého kouzla zešíleli a páchají neplechu.

Natural Selection 2 - recenze

Znáte tenhle? Vejde mariňák do baru a umře. Vejde druhý mariňák a také umře. Třetí taky natáhne bačkory. Až toho čtvrtého napadne počkat na posily s plamenometem. Jo, tak tohle ale není vtip. Takhle nějak funguje přirozený výběr v praxi.

Guild Wars 2 - recenze

Čekání na originální MMORPG hru se rovná čekání na Godota, který stále nepřichází. Po nedávno vydané mystice The Secret World však dorazil ten nejotřepanější žánr, jakým bezesporu fantasy je, s naprosto zdrcujícím úderem. Guild Wars 2 totiž baví a překvapuje současně! A to se prosím nekoná vůbec žádná revoluce. Je to prostě jen další MMORPG hra s fantasy tématikou, která vychází z úspěšného titulu a pokouší se svým tvůrcům vydělat nějaký ten dolar.

The Darkness 2 - recenze

Změna vývojářů není nikdy příjemná věc. Obzvláště u hry, která byla natolik specifická a charismatická, jako první The Darkness. Není proto divu, že se na druhý díl, který už nemá na svědomí studio Starbreeze ale Digital Extremes, dívala spousta fanoušků s nedůvěrou a někteří i skrze prsty. Když na povrch začaly vyplouvat další a další informace o změnách konceptu, zdálo se, že budou mít jednička a dvojka společného opravdu málo. A skutečně se tak i stalo. Samozřejmě, v zájmu zachování příslušnosti ke komiksové předloze jisté charakterové znaky jednoduše zmizet nemohly, ale změn bylo stejně více než dost. Důležitá je ale otázka, zda to byly změny k lepšímu, nebo naopak.

Dance Central 2 - recenze

Nalijme si čistého vína. Party hry běžného, casual hráči pohrdajícího, čtenáře zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. A já jim rozumím (čtenářům, ne demonstrantům). Není to tak dávno, co jsem sám patřil ke skupině, která na oko okázale ignorovala, v nitru však nepřejícně nesnášela, všechny casual hříčky, které prezentovaly naaranžované rodiny s tak křečovitými úsměvy, že by jim mohly závidět i reklamy na zubní pastu. I když mojí party-skepsi trochu nahlodalo Nintendo Wii, skutečně jí zlomil až Kinect a taneční hra Dance Central od Harmonixu (Guitar Hero, Rock Band), která se nedávno dočkala pokračování.

Dead Space 2 - recenze

Konečně mu vidíme do očí. Isaac Clarke. Jeho jmenovci, Isaac Asimov a Arthur C. Clarke, položili před mnoha lety základy science-fiction. On nyní píše další kapitolu příběhu, který vzdává tomuto žánru neskrývaný hold. Od vydání prvního dílu Dead Space (recenze) neuplynuly ještě ani tři roky, Isaac je ale zpátky a vedle pohledu do jeho unavených očí se můžeme kochat i pokračováním příběhu, který začal v roce 2508 na těžařské lodi USG Ishimura.

The Evil Within 2 - recenze

Zlo může mít mnoho podob a vypadat třeba jako karneval v maskách. V survival akci The Evil Within 2 jsou maškary tak děsivé, že se jich museli štítit snad i ti, kteří je vymýšleli. To dává na srozuměnou, že tento japonský horor nemění styl a již podruhé obléká násilí do nepřehlédnutelně extravagantního kabátku. Naštěstí mu ale také nechybí variabilní hratelnost, velkorysý design úrovní a víc než dostatečná herní doba. Na osvědčených základech vznikla hlubší, propracovanější a lépe vyladěná hra.

Rising Storm 2: Vietnam - recenze

Rising Storm 2: Vietnam je povedená akce s parádním poměrem zábavy a autenticity. Jako by se v herním byznyse přeci jen děly zázraky, když Tripwire Interactive zdokonaluje virtuální válčení už spoustu let a prakticky bez škobrtnutí. Jejich „Vietnam“, na kterém pracovali společně s týmem Antimatter Games, je na počítačových monitorech stejně děsivá řež jako byl ve skutečnosti, možná až moc. Bez sehraného týmu se i ve hře zatraceně snadno umírá.

Picross 3D Round 2 - recenze

Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.

How to Survive 2 - recenze

How to Survive 2 je, stejně jako první díl, mix diablovky a survivalu, který můžete hrát online i v lokální kooperaci až ve čtyřech hráčích. Na hru se koukáte z izometrického pohledu, přičemž k pohybu a dalším úkonům používáte směrové šipky a další obvyklé klávesy a myš. Jednoduchý soubojový systém, kdy klikáním rozdělujete rány a k tomu v případě potřeby pobíháte, aby vás zombie neodřízly od cíle vaší cesty, je doplněný ještě craftováním. A právě v něm nabízí dvojka oproti jedničce největší změny.

The Banner Saga 2 - recenze

Jedno slovo: rozpolcenost! A nebojte, hned přibudou další. V Banner Saga neexistují jednoduché odpovědi, přestože se i druhý díl severskou mytologií inspirované strategie s oblibou láme vedví. Ostatně, vstupujete do něj tam, kde jednička tragicky vrcholila – smrtí jedné z ústředních postav. Od rozhodnutí, které k ní vedlo, se odvíjí další vyprávění. Tažení lidí a varlů, rohatých obrů, je i po smrti obávaného Bellowera spíše úprkem. Z východu se na západ valí hordy tzv. „dredge“, nemluvných kamenných nepřátel, které však žene něco ještě daleko děsivějšího. Jaké tajemství ukrývá náklad na povozu, vláčeném vaší karavanou, a jaké látači, kteří jeho dopravou zaúkolovali klan Havranů?

King's Quest - recenze 2. epizody

Grahama jsme před několika měsíci opouštěli, když zvítězil v turnaji a stal se rytířem na dvoře daventrijského království. Roh postele kmeta Grahama už si s nedočkavým svitem v očích zabírá vnučka Gwendolyn. Chystá se další příběh a dědeček ji opět přivede k úžasu svým poutavým vyprávěním, vtipným i vážným, veselým i zachmuřeným.

Broken Age: Act 2 - recenze

Před více jak rokem jsem do nebe vyzdvihl první polovinu Broken Age kvůli chytlavým dialogům, skvělému dabingu, dobře vyváženým hádankám, líbivé stylizaci a v neposlední řadě kvůli vyspělému příběhu. Dvě postavy, Vella a Shay, v něm prochází přerodem z dítěte na dospělého. Triviální téma? Ano, v literatuře nebo filmu. Pro hry je však značně neobvyklé. Na dvou koncích (na konci dubna 2015 a na konci druhé poloviny jedné a té samé hry) hledím v titulcích na stovky a stovky jmen lidí, kteří přispěli na kickstarterovou kampaň, a v duchu hádám, jestli se také budou cítit jako na pouti, kde v polovině někdo vyhodil pojistky, takže horské dráhy dojíždí samospádem bez ryčné hudby, dokud se neozve kovové „dong“ po nárazu do mantinelu, a pak následuje rozpačité ticho.

Avernum 2: Crystal Souls - recenze

Herní studio Spiderweb Software, tvořené manželskou dvojicí Jeff Vogel a Mariann Krizsanová, vypouští do světa RPG hry toho nejčistšího ražení již dvacet let. Není tedy překvapením, že ani Avernum 2: Crystal Souls, předělávka původního Avernum 2 (což byl pro změnu remake klasiky Exile II), z fungujících kolejí nevybočuje. Jeff Vogel hráčům servíruje tradiční výpravné dobrodružství, ve kterém budete plnit úkoly, běhat s batohy harampádí zpátky do města, zachraňovat nebohé rolníky a nadávat na příliš mocné nepřátele, když se vydáte někam, kde ještě nemáte co dělat. Jednoduše nejde o nic, co by člověka překvapilo - propracovanou satiru palčivých environmentálních problémů mezi řádky a bourání čtvrté zdi nečekejte.

Warlock 2: The Exiled - recenze

Pokračování tahové strategie Warlock, která na první pohled připomíná Civilizaci ve fantasy prostředí, se stejně jako původní hra zameřilo především na válčení. Zapomeňte tedy na precizní diplomacii, vynalézání, vyvažování produkce a starání se o blahobyt všeho lidu. Přestože Warlock 2: The Exiled všechny prvky obsahuje, hrají druhé housle a slouží pouze jako podpora dobyvatelských choutek. Není to nutně špatně, neboť taktické bitvy dvou, tří, čtyř a někdy i pěti armád mohou stát za to.

Avadon 2: The Corruption - recenze

Pokud nesledujete nezávislou scénu detailněji, pak vám pojem Avadon asi nic neřekne. Nebudu chodit kolem horké kaše, já o jedničce slyšel jen velmi vzdáleně. A to ještě od takových těch divných přátel, co vyznávají hraní komplikovaných her a při komunikaci s vámi se zásadně dívají na suk uprostřed stolu.

Company of Heroes 2 - recenze

V titulku recenze by klidně mohlo být uvedeno "O hře, která málem nebyla, ale nakonec byla". Studio Relic totiž pokračování strategického hitu z roku 2006 připravovalo pro dnes již neexistující THQ. Problémy zmítaný vydavatel natáhl po zoufalém boji bačkory a Company of Heroes 2 putovala společně s Relicem pod křídla firmy, od které byste zájem o strategii z 2. světové války nejspíš nečekali. Ano, řeč je o japonském vydavateli SEGA. Ale nebojte, ježka Sonica v CoH 2 jako speciální jednotku neuvidíte.

Cities in Motion 2 - recenze

Tvrdíte, že doprava ve městě se dá vyřešit ku všeobecné spokojenosti? Že MHD může jezdit často a tudíž nepřeplněné, a že se ceny lístků vůbec nemusí zvyšovat? Nechápete změny, kterými nás zaměstnanci magistrátu každoročně zásobují? Tak to jste pravděpodobně ještě nehráli Cities in Motion 2.

Euro Truck Simulator 2 - recenze

Simulátor nákladní přepravy? Eh... už vidím ty překvapením zkřivené obličeje, které si při obhlédnutí obalu okamžitě vybaví příbuzné simulátory autobusů, tramvají, čistících vozů nebo kombajnů, kterých je především německý trh plný až po okraj. Stojí pár babek a laškovně vykukují ze stojanů v supermarketech a trafikách. Jenže Euro Truck Simulator 2 je jiný - za šest stovek nabízí áčkový zážitek v béčkové krabici a navíc ještě s nálepkou Czech Made. Řízení kamionu ještě nikdy nebylo návykovější, ale nejdřív se k němu musíte nechat přemluvit.

Trine 2: Goblin Menace - recenze

Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.

Orcs Must Die! 2 - recenze

Když před necelým rokem vyšel vynikající mix akční hry a tower defense strategie jménem Orcs Must Die!, rozhodně jsem nešetřil chválou a hlavně si užíval perfektní zábavy. Druhý díl jsem si proto nesměl nechat ujít.

Risen 2: Dark Waters - recenze

Stalo se nepsaným pravidlem života, že o lepší budoucnosti sní nejvíce lidé, kteří se nemají vůbec špatně. Co si přeje mocný a bohatý politik? Samozřejmě od všeho trochu víc. A jde za svým cílem i přes mrtvoly. Spojí se třeba s ďáblem, když je třeba. Nebo chcete-li, tak s lobbistou, tedy takovým moderním pirátem.

Final Fantasy XIII-2 - recenze

Patřím k těm, kteří měli Final Fantasy XIII rádi. Mimo jiné i proto, že jsem dal hře opravdu šanci a shledal, že se plně, se všemi herními i příběhovými prvky, rozvíjí až tak po patnácté, dvacáté hodině hraní. Takže jsem nikdy nebral vážně odsudky lidí, kteří v ní strávili pár hodin. Byla to hra rozmanitá, s poutavým příběhem, vynikajícím soubojovým systémem a opravdu dlouhou trvanlivostí. Dal jsem jí kdysi 9/10 (ne tady na Games, ale na Hrej.cz) a rád se k ní vracel i dlouho po dohrání.

Kinect Sports: Season 2 - recenze

Studio Rare se naposledy předvedlo minulý rok se sadou miniher s názvem Kinect Sports, kterou v bundlu s Kinectem koupila drtivá většina hráčů, lačnících po nadpozemském zážitku z ovládání bez ovladače. Bez ohledu na celkový dojem ze hry se Kinect Sports nepochybně povedlo to, co od ní chtěl Microsoft především - předvést technické možnosti Kinectu. Ve hře jste dokonce hráli přímo za své avatary, které si Microsoft vypůjčil z Wii, jako by chtěl celému světu dát na srozuměnou, že Xbox je teď také ta "zázračná" krabička, u které může křepčit celá rodina.