Coffee Talk. Již první díl této kavárenské série mě okouzlil svojí stylizací, jednoduchostí a úžasným soundtrackem a ze všeho nejvíc si mě získaly postavy, ke kterým jsem si velmi snadno vytvořila silné pouto. V létě jsem na Gamescomu zjistila, že bude vycházet pokračování, které jsem si mohla rovnou vyzkoušet, a protože ve mně demo zanechalo pozitivní pocity, začala jsem netrpělivě vyhlížet letošní 20. duben.
Inu, duben je tu a já se konečně může vrátit za kávovar a čekat na zákazníky, kterým připravím teplé nápoje dle jejich přání. A u toho si s nimi popovídám o životě a každodenních problémech.
Zpátky do Seattlu!
Nacházíme se v roce 2023 v Seattlu. Za okny padá déšť, hromy hřmí a blesky rozjasňují noční ulice. Na rohu však ještě svítí jeden z posledních otevřených podniků – Coffee Talk. Krom vůně kávy se jím line uklidňující hudba a občasné zasyčení stroje na přípravu lahodného moku. Barista si čte noviny či hledí do telefonu. Najednou se ode dveří rozcinká zvonek signalizující příchod nového zákazníka. A hra začíná.
Zážitek je to vlastně velmi prostý, skoro by se dalo říct, že toho nabízí dost málo. Smysl hratelnosti spočívá v tom, že jste vlastníkem kavárny, vítáte hosty různých ras (lidi, upíry, elfy, orky), přijímáte a plníte jejich objednávky. Netušená hloubka vězí především v konverzacích, které společně vedete.
O tom to celé je. Čeká vás čtení, čtení, občasná příprava drinků a zase čtení. Hra nemá dabing a ani nenabízí český překlad, takže pokud vás unavuje pročítání konverzací nebo nevládnete angličtinou, titul nebude váš šálek kávy.
Gala Had, či Masala Chai?
Nabídka nápojů je poměrně rozsáhlá a můžete si s nimi pěkně pohrát. Hlavními ingrediencemi jsou káva, kakao a černý či zelený čaj, přičemž s tímto dílem nově přichází ibišek a motýlí květ, které dvojce poskytly podtitul. Výběrem z těchto základních ingrediencí a kombinováním ještě dalších dvou přísad, jako je třeba máta, med či citrón, se vám otevírá nepřeberné množství různých druhů drinků, kterými můžete zahřát své hosty.
Každý příchozí zákazník si u vás objedná nápoj dle svého přání a plnění jejich objednávek není vždycky snadné. Někteří vám sice řeknou, co přesně by si přáli, jindy se však dozvídáte pouze očekávání pocitů, které by výsledný nápoj měl vyvolat. To můžete korigovat čtyřmi parametry: hřejivostí, hořkostí, sladkostí a chladem. Každá z ingrediencí tato kritéria ovlivňuje a je právě na vás jakožto zkušeném baristovi, vychytat harmonii chutí výsledného drinku.
zdroj: Toge Productions
Musím se přiznat, že najít správnou kombinaci přísad mi často dávalo pořádně zabrat. Na jednotlivé recepty si musíte přijít sami a i na pořadí ingrediencí záleží. Za každý večer můžete pokazit jen pět nápojů, a tak umí být splnění objednávky docela stresující. Řekla bych, že někdy možná až zbytečně, když přece jde hlavně o to, abyste si užili příběh a postavy.
Autorům se skvěle podařilo navodit atmosféru klidu a harmonie příjemné kavárny a náhodné, někdy až nesmyslné tvoření kombinací mě nepříjemně vytrhávalo z jinak pokojné večerní šichty. Chápu, že někteří jistou formu výzvy ocení, nebylo by však od věci, kdyby si hráč alespoň mohl vybrat sám, zda ho něco takového zajímá, nebo jestli by si přál se spíš nechat unášet pohodovou atmosférou.
Vítej, štamgaste
Škála zákazníku není moc široká. S novým dílem samozřejmě přibyly nové postavy, ale většina hostů jsou staří známí z předchozího dílu. Rozhodně to ovšem ničemu neškodí, ba naopak. Pokaždé, když se za bar posadila známá tvář, moje srdce zaplesalo a těšilo se na to, co se dozvím nového o jejím životě. Každá postava má svoji osobnost a ty se autorům podařilo skvěle vykreslit. Pro hrubou představu: Je tu třeba nerozvážný, rozjuchaný influencer Lucas, chladný, sarkastický model Hyde nebo zkušený a klidný policista Jorji.
Nechci zde příběhy jednotlivých postav příliš rozebírat, protože právě role posluchače, kterému se každou noc někdo přijde vypovídat, je to nejlepší, co vás v Coffee Talk 2 čeká. Rozhodně ale můžu nalákat na témata týkající se lásky, rodiny, práce, společnosti či smysluplnosti bytí. Hra se nebojí zabořit do hlubokých témat a pořádně vám zamotat hlavu. Několikrát se mi stalo, že jsem si po konverzaci s hostem musela sama udělat hrnek čaje na uklidnění a utřídění myšlenek. A to je přece kouzelné: Coffee Talk může na první pohled vypadat jako bezduchý simulátor míchání kafe, ale umí toho nabídnout mnohem, mnohem víc.
zdroj:
Foto: Se svolením Toge Productions
Druhý díl nejen postavami, ale i příběhy pokračuje ve šlépějích jedničky, určitě bych tak doporučila si zahrát nejprve první epizodu. Ta je stále v nabídce v Game Passu, stejně jako její pokračování. Oba díly se též prodávají za zvýhodněnou cenu v jednom balíčku, a to na všech platformách. Dát si takovou oddechovku na Switchi pod dekou, s horkou čokoládou a bubnujícími kapkami deště na okně, za necelých 400 korun? To rozhodně stojí za to.
Vracíme se zpátky
V prvním díle jste příliš nemohli ovlivnit směr příběhu, ale autoři se rozhodli, že právě to v druhém díle změní. Přichází neskutečná inovace, a to: *napínavé zvuky bubnů* uskladňování věcí v šuplíku! Jednotlivé artefakty získáváte buď přímo od postav, nebo je nalézáte po zavíračce v kavárně. Při odevzdávání objednávky pak můžete do tohoto kouzelného šuplíku vstupovat a vybírat, kterou z věcí danému zákazníkovi darujete ke kávičce.
Zní to možná primitivně, ale jde o opravdu zajímavou novinku, která může diametrálně ovlivnit pokračování celého příběhu dané postavy. Můžete nově příchozímu třeba předat vizitku nebo mu vrátíte ztracený zapalovač. Je ale jenom na vás, jestli mu konkrétní věc budete chtít dát, nebo ne (anebo na ni prostě zapomenete, což se mi častokrát stalo). Z nečinného pozorovatele se tak stává motýl, který slabým mávnutím křídel může stvořit tornádo.
Hra je poměrně krátká, dohrajete ji i za pět hodin, a tvůrci z Toge Productions to bohužel řeší trochu umělým natahováním. Vaše postava baristy není totiž úplně obyčejná a skrývá svoje vlastní tajemství. Celým příběhem se táhne motiv déjà vu, a pokud chcete odkrýt opravdu všechno, čeká vás spousta opakujících se večerů a poslouchání těch stejných konverzací dokola. Ještě, že je na co se dívat…
Kouzlo kostiček (cukru)
Už první díl mě svojí stylizací pixel artu okouzlil, jednoduchá estetičnost byla opravdovou pastvou pro oči. Pozorování jednotlivých fází přípravy nápojů bylo i posté stále uspokojující a měnící se grimasy postav byly sice prosté, ale nanejvýš vystihující. A jsem moc ráda, že se na tom ve dvojce nic nemění, je to pořád krásná hra, která vás u sebe svým vizuálem určitě udrží.
Stejné pocity ve mně vyvolával zvukový design. Už jednou jsem zmiňovala své uchvácení klidným lofi soundtrackem a skladatel hudby Andrew Jeremy ani tentokrát nezklamal. Nechci však opomenout ani ostatní zvuky. Dopadající kapky na okna, syčení kávovaru, posouvání židlí, to všechno dodává tu správnou útulnou a hřejivou atmosféru po celou dobu hraní. Musím také vyzdvihnout detail zvuku chůze přicházejícího zákazníka. Podle toho můžete poznat, kdo ze známých tentokrát zavítal do vaší kavárny.
zdroj:
Foto: Se svolením Toge Productions
Právě takovými skvělými drobnostmi je hra maximálně nabitá a já si užívala objevování každého detailu. Stíny chodců za okny, tekoucí déšť po skle, vystavěné desky alb, která se právě přehrávají v kavárně... Přesně těmihle maličkostmi si mě série poprvé získala a stejným způsobem pokračuje i dál. Coffee Talk Episode 2: Hibiscus & Butterfly je opět skvělý zážitek a já vám návrat do staré známé kavárny nemůžu než doporučit.
