Petr Poláček
Souboje kolosů v Dreadnought připomínají námořní bitvy 18. století
Vývojáře z německého týmu Yager jsme si v posledních letech zvykli velebit za střílečku Spec Ops: The Line, ale dlouhá léta předtím byli známí díky futuristické letecké akci Yager. Kvalitní a zábavné letecké akci Yager, musím dodat. Podobně se přitom rýsuje primárně multiplayerová střílečka Dreadnought, kterou nechci označit za „leteckou“, přestože ve hře ovládáte různé druhy létajících pevností a jiných strojů. Spíše než o létání je totiž Dreadnought o poletování, manévrování a hledání správné pozice vůči nepříteli, jak dokazuje skoro šestiminutové video se záběry přímo ze hry. Dreadnought mi ze všeho nejvíce připomíná námořní bitvy 18. a 19. století, jen ve vzduchu.
Tvůrci střílečky Hatred chtějí hráče "bavit" genocidou o život prosících civilistů
Vytvořit kontroverzní hru, která se vymyká běžnému zpracování citlivé tematiky, je podle mého nesmírně obtížné, ale v principu není na podobném záměru nic špatného. Jen musí tvůrci počítat s tím, že budou čelit mnohem většímu tlaku ze strany hráčů i médií (nejenom herních, ale též mainstreamových), který se nemusí vždy pozitivně odrazit na prodejích, což bývá nejčastější důvod, proč kontroverzní hry vznikají. Stoprocentně to platí třeba pro debutový titul Hatred (nenávist) od polského studia Destructive Creations, jehož členové to teď lidově řečeno schytávají za svou hru zleva i zprava. Pojďme se podívat, jestli k tomu je vlastně nějaký důvod.
Děsivý Goliáš z kooperativní střílečky Evolve připomíná blížící se alfa test
Dlouho se nestalo, abych se při hraní nějaké hry bál a pociťoval intenzivní a nepříjemný pocit strachu. Jasně, v The Evil Within, Alien: Isolation nebo Dying Light jsem se párkrát vylekal, ale to je něco jiného. Mám na mysli skutečný strach z toho, že se zase objeví, půjde mi po krku a navzdory vší snaze s tím nic neudělám já, ani kolegové. Hovořím o Goliathovi z kooperativní střílečky Evolve , který se producíruje na záběrech následujícího videa a zároveň připomíná, že Evolve sice vyjde příští rok v únoru, ale už na konci října by se měl konat alfa test.
Blackwake zpracuje námořní bitky 18. století jako chaotickou multiplayerovou akci
Když se na obrazovce objeví hláška „Francouzi vyhráli“, je nad slunce jasné, že něco se opravdu šeredně nevydařilo. Ostatně, první pohled na Blackwake: Dead Marque rovněž není bůhvíjak lákavý. Jde o multiplayerovou střílečku s prvky námořnické práce, která by měla být hotová až v polovině přespříštího roku, a zatím ji tvůrci prezentují slibnými informacemi na straně jedné a příšernými ukázkami ze hry na straně druhé. Dušují se ovšem, že veškerá grafika, modely i animace jsou dočasné a všechno časem nahradí finálním (a snad mnohem lepším) materiálem. Prozatím jim můžeme věřit, neřešit vzhled a chování hry na záběrech z alfa verze a říci si bližší informace o hře, jejíž koncept rozhodně potenciál má.
Bez správného tuningu v závodním sandboxu The Crew první do cíle nedorazíte
Protože nejsem chodící knihovna, instaloval jsem aplikaci na telefon, abych poznal, co za kapelu a song doprovází řádění upravených vozidel na záběrech videa ze závodní hry The Crew. Aplikaci už jsem sice poslal do androidího nebe, ale vítězoslavně vám díky sofistikovanému algoritmu můžu oznámit, že video doprovází skladba Sick Case Of Loving You od Kill It Kid. A po vyčerpávající investigativní práci (to je sarkasmus, jen pro jistotu) se jdu ještě jednou podívat na to video... Klidně se přidejte.
Saints Row: Gat Out of Hell vyrukuje se smilstvem, obžerstvím a další pěticí hříšných zbraní
Sedm smrtelných hříchů podle katolické církve asi znáte. Možná ne z Bible, ale určitě díky filmu Se7en od Davida Finchera. Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, obžerství a lenost ale nejsou jenom hříchy, nýbrž i vše vysvětlující názvy zbrusu nových zbraní, které nabídne standalone (nepotřebuje základní hru) datadisk Saints Row: Gat out of Hell, který vyjde v druhé polovině ledna příštího roku pro PC, PS3, PS4, Xbox One a X360.
S úsměvem vstříc smrti v dungeonech budoucnosti - Dungeon of Endless vychází na konci října
Po roce stráveném v early access sekci na Steamu mají tvůrci ze studia Amplitude pocit, že svůj titul Dungeon of Endless vylepšili natolik, aby hru mohli prohlásit za hotovou a 27. října ji vydat. A soudě dle reakcí hráčů rozpracované verze na Steamu i po celém internetu na to mají nárok, plné právo a tak dále. Hotová verze Dungeon of Endless navíc přinese spoustu zajímavých vylepšení a nových prvků, které ze zajímavé (velmi obtížné) kombinace tower defense a rouge-like hry udělají (doufejme) malý herní klenot.
Humble Mozilla Bundle prodává balík osmi her do vašeho prohlížeče
Humble Bundle už dávno není tím zjevením, jako před čtyřmi lety, kdy jsme na možnost koupit balík her za prakticky libovolnou cenu koukali jako sněhuláka v létě. Nárazová charitativní akce se změnila v regulérní obchod a na trhu se objevil asi milion kopií. Speciální Humble Bundle akce ale pokračují dál, a přestože jejich atraktivita je výrazně nižší, občas některá z nich nabídne příjemné překvapení – třeba aktuální Humble Mozilla Bundle, který obsahuje sadu známých titulů hratelných díky asm.js přímo v browseru.
Čtveřice videí s filmovou stopáží nabízí pohled na hlavní prvky Far Cry 4
Far Cry 4 je od pohledu zvláštní hra. Zajímavý námět a prostředí kombinuje s šílenou arkádovou akcí, do které se nebojí míchat i mystické prvky, lov zvířat, velký důraz na kooperativní prvky a například i slona jako zbraň. Na první pohled je tento mix v zásadě „cool“ a působí pestře, ale jsem zvědavý, jestli se podobný dojem dostaví i během hraní. Chci říct, že mě zajímá, jestli Far Cry 4 drží pohromadě a nerozsype se mi pod rukama na jednotlivé segmenty, podobně jako Far Cry 3. Série záznamů z hraní PS4 verze odpověď na mou otázku nenabízí, spoustě z vás však možná videa nabídnou vítaný pohled na hru zhruba měsíc před jejím vydáním.
Tvůrci Diablo a Torchlight představují rozmáchlou vesmírnou akci Rebel Galaxy
Zatímco další plány Runic Games jsou nejasné a Torchlight onlineovku čekat nemůžeme, o nové hře zakladatelů studia už je jasno. Travis Baldree a Erich Schaefer opustili Runic Games letos v březnu s cílem vyvíjet v rychlejším tempu jeden menší projekt za druhým. Založili tedy studio Double Damage Games, jehož prvotinou je rozmáchlá vesmírná akce Rebel Galaxy, která v zásadě popírá zmíněný tvůrčí záměr, protože rozhodně nepůsobí jako „malý“ či „menší“ projekt. Právě naopak.
NBA 2K17 - recenze
Pohled na všechny hlavní sportovní hry uplynulých dvou, tří let naznačuje, že se vývojáři postupným vylepšováním svých titulů dostali do fáze, kde už toho opravdu výrazně moc změnit nemohou. Přidávají nové pohybové animace, nové zvukové i grafické efekty, laborují s herními módy, snaží se zaujmout hráče vyprávěním příběhu, úpravami komentáře, posílením atmosféry atp. FIFA 17 se snažila letošní ročník vyšperkovat přechodem na nový engine, docela povedeným. NHL 17 se hráče pokusila přesvědčit zakomponováním Světového poháru. A NBA 2K17? Tvůrci z Visual Concepts vsadili na posílení audiovizuální prezentace, úpravy MyGM, MyLeague i MyCareer módů (a obsazení Michaela B. Jordana do jedné z hlavních rolí), poměrně znatelné vylepšení obranné fáze a sjednocené zpracování střelby. Výsledkem je opět výborný, i když ne převratný, virtuální basket.
FIFA 16 - recenze
Když se hraje fotbal nahoru, dolů, čili nadoraz, bývá to pěkná podívaná. Ostatně, proto je tak oblíbená anglická Premier League, kde podobný styl hry praktikují skoro všechny týmy. Jde ale o jediný styl, jakým se kopaná na celém světě hraje? Ani omylem, stačí se podívat do Španělska, Německa, Itálie či jiných kvalitních soutěž a zaznamenáte obecně vzato dosti odlišné pojetí fotbalu. I z toho důvodu je tedy nemožné říci, jestli je čistě pojetím hry letos lepší dynamičtější a přímočařejší PES 2016 (recenze), nebo spíše na hru ve středu hřiště a v obraně zaměřená FIFA 16. Musíte si vybrat sami dle vlastních preferencí, ale jisté je, že právě FIFA připravila hráčům oproti loňsku změny, které jejich zážitek výrazně ovlivní.
Murdered: Soul Suspect - recenze
Pokud se detektivka hraje, jako když si prohlížíte dětské leporelo, není to detektivka. Vlastně ani hra. Pak už nepomůže ani hustě potetovaný detektiv s problematickou minulostí, sériový vrah v kápi, sbírání důkazů a dokonce ani atraktivní prostředí města s řádně temnou čarodějnickou minulostí. Miloš loni ve svých E3 dojmech označil Murdered: Soul Suspect za „mysteriózní detektivku, která se profiluje jako koncentrát toho nejlepšího z L.A. Noire“. Po zhruba osmi hodinách nudy & trápení musím bohužel konstatovat, že podlehl iluzi (ale to se stává, nesmutni Miloši) dobře připravené prezentace tvůrců z Airtight Games. Murdered je koncentrát zajímavých nápadů a postupů, které tvůrci naplnili triviálním příběhem a detektivními „problémy“, které zvládne vyřešit i můj pes. Stačí Julce nasadit detektivní klobouk à la Kojak (vypadá pak asi nějak takto), jaký shodou náhod nosí i hlavní hvězda hry Ronan O'Connor.
Pro Evolution Soccer 2014 - recenze
Šedivé stadióny pookřály novými tribunami, hráče ženou dopředu mnohem větší návštěvy a závěrky fotoaparátů cvakají jako o život. Atmosféra je plná adrenalinu, a sebevědomí hráčů exponenciálně roste, když fandové sborově skandují název klubu. Podívejte se na něj! Tělem naznačil pohyb vlevo, ale zhoupnul se i s míčem na druhou stranu a běží na bránu. Podařilo se mu v souboji tělo na tělo přetlačit obránce a míří sám na bránu. Chystá si kličku, ale na poslední chvíli se rozhodne pro střelu. Pálí a je to …zase vedle.
FIFA 14 - recenze
Mytický realismus fotbalových her se zdá být navzdory mnoha pokrokům v posledních letech stejně nedosažitelný, jako pohár pro vítěze Ligy mistrů v rukách kapitána některého českých klubů. Jednou jsme mu blíže, podruhé zase dále, ale pořád se motáme daleko pod vrcholem. Abychom se dostali do vyřazovacích bojů, musela by přijít radikální změna či zásah shůry, a nejlépe boží rukou. Ne ovšem tou Maradonovskou.
Metal Gear Rising: Revengeance - recenze
„Milostný dopis fanouškům“ je jedna z mnoha floskulí, jaké herní kritici často užívají k jednoduché charakterizaci hry, kterou jim šéfredaktor hodil na stůj s jasným rozkazem „zrecenzuj to“. Snaží se tím říct, že jde o hru, která je bez výhrad střižená na tělo dost specifické skupině hráčů a objektivně v řadě aspektů chybuje, ale zároveň má něco, co ze všech těch chyb dělá pozitivní atributy. Jistě, jenom pro úzkou skupinu hráčů, ale právě v této výlučnosti spočívá pro fanoušky nezanedbatelné kouzlo a přitažlivost.
The Unfinished Swan - recenze
Málokdy se stává, že název trefně vyjadřuje, jak je hra dobrá, čím se chlubí, v čem by se mohla zlepšit, zkrátka, jak vlastně dopadla. Jestli v Unfinished Swan radost ze všech těch krásných a úžasných zvukových, vizuálních, ale hlavně herních zážitků něco ve výsledku „kazí“, pak je to její nedokončenost.
FIFA 13 - recenze
Představa, že si tvůrci FIFA her po vydání každého nového dílu sednou, ťukají nervózně propiskama do stolu a horečně přemýšlí, co napsat do bločku za funkce, kterými by ospravedlnili vydání dalšího dílu za rok, je možná naivní. Byly však doby, kdy se s ohledem na formálnost a strojenost „novinek“ v nových FIFA hrách, opravdu zdálo, že tomu tak je. Na ty je však lepší zapomenout, protože už to dlouho neplatí. A pokud si mám představit, jak asi vypadal brainstorming na FIFA 13 hned po vydání FIFA 12, tak vidím místnost plnou designérů, kterak se překřikují a hádají o to, který z prvků by ve FIFA 13 rádi odladili a vypilovali.
(Retro) Decathlon 2012 - recenze
Přesně takto vypadají mé nejstarší a nejlepší vzpomínky na herní Desetiboj, a každý nový kousek s 20 let starými zážitky bezděčně srovnávám. Docela dlouho jsem k tomu ale neměl příležitost, protože klasický Decathlon už herní firmy nedělají a pouze jednou za čtyři roky vyplodí další nudný olympijský titul. Vyplývá z toho, že se Cinemax strefil do díry v nabídce her a šlo pouze o to, jak moc se jejich Retro Decathlon 2012 (na DSiWare jenom Decathlon 2012) přiblížil jednoduché, ale zabijácké, návykovosti vzorové hry v mnoha jejích variantách.