Test handheldu Nintendo 2DS - k čemu je dobrá levnější varianta 3DS?
Ono je to vlastně tuze jednoduché. Vlastníte už Nintendo 3DS? Potom 2DS není pro vás. Myslíte to s handheldovým hraním vážně? Kupte si 3DS XL nebo PS Vita. Rádi byste však ze svých ratolestí vychovali hráče a ne pouze leštiče mobilních displejů? Nebo si prostě jen chcete zahrát nové Pokémony? Pak je Nintendo 2DS ideální volbou.
E3 2013 dojmy: V Call of Duty: Ghosts hrajete za psa
Srovnání série Call of Duty s explozivními filmy Michaela Baye není ničím novým a Activision mu zjevně jde naproti. Aby na E3 předvedli Call of Duty: Ghosts, prezentaci neumístili do prosté kukaně jako většina ostatních firem, ale do minikina s vibračními křesly. Výsledek byl takový, že při každém výbuchu se člověku natřásal zadek. A že to v Call of Duty občas bouchá…
E3 2013 dojmy: Knack se mění před očima
Historicky první odhalená hra na Playstation 4. Tenhle primát, který si akční adventura Knack vysloužila během únorové premiéry nové konzole od Sony, jí už nikdo neodpáře. Mezi hráči to vzbudilo nemalé pozdvižení – co je na téhle zdánlivě dětské hře tak next-gen, že vyrazila do první linie? Inu, vlastně nic zásadního. Nebo aspoň takový dojem udělala čtveřice rozličných úrovní, které Sony přivezla na E3.
E3 2013 dojmy: Dying Light míchá zombíky s parkourem
Máloco se svou elegancí může měřit s parkourem, ale také máloco se převádí do hry hůře. Ani léta pilované Mirror’s Edge nebo Assassin’s Creed nejsou vždy tak plynulé a intuitivní, jak by si člověk přál, a je tedy obdivuhodné, že do stejných vod vstupují polští vývojáři z Techlandu. Své práci evidentně věří. Na E3 se nebáli rozdat gamepady a svůj projekt Dying Light, na němž jádro Techlandu maká už od dokončení originálního Dead Islandu, nechali lidi spontánně zahrát.
E3 2013 dojmy: Velkolepé Destiny připomíná Halo i Borderlands
Rukopis Bungie se jen tak nevygumuje. Již první kroky v Destiny skýtají daleké výhledy a stavby monumentálních rozměrů, které dávají vzpomenout na proporce Halo a naznačují, že tady vzniká něco velkého. Papírově jde o projekt bezprecedentních ambicí – Activision Blizzard se s Bungie rovnou dohodli na desetileté spolupráci a hned několika hrách z jednoho obřího, zbrusu nového univerza. Destiny je tedy jen začátkem.
E3 2013 dojmy: Saints Row IV je šílené… možná až moc?
Gangsta prezident pochoduje Bílým domem s gangsta fialovou dekorací a od svých gangsta poradců slízává, že by neměl být tak gangsta. Tisková mluvčí se mezitím snaží zahrát do outu POTUSovo nabobtnalé prohlášení, že by se americká Ústava měla odvolávat na NĚJ, pana muthafuckin prezidenta, nikoliv Boha. Však má svatouška ve jménu, ne? Prostě běžný den kabinetu. Nabourává jej až díra ve střeše a entrée Zinyaka, lídra mimozemské rasy Zin a nositele otřesného dabingu.
E3 2013 dojmy: V Killzone: Shadow Fall se rozednívá
Když se řekne „Killzone“, člověk si vybaví temnou barevnou paletu a těžké zbraně. Nepřekvapí proto, že zbrusu nový díl nafasoval namísto plnohodnotné čtyřky podtitul, který upozorňuje na nepřehlédnutelnou změnu. Killzone: Shadow Fall přetéká světlými barvami a svým lesním, relativně otevřeným E3 demem dokonce evokuje Crysis. Ale jen co zmáčknete spoušť, uspokojivé kopání kvéru vám málem vykloubí virtuální rameno a hlasitě připomene, že opravdu hrajete Killzone.
E3 2013 dojmy: Titanfall není další Call of Duty
First-person střílečka. To zní jednoduše, ne? Chodíte, střílíte a šmitec. To musí hned každý pochopit. Nebo ne? Nebo ne. Titanfall od původních autorů Call of Duty debutoval na konferenci Microsoftu během E3 a hráče nejistě opařila. Asi jako když člověk poprvé spustil ShootMania Storm. Zdánlivě zmatečné zápolení mezi vojáky a mechanickými titány vyjasnila až detailní předváděčka za zavřenými dveřmi, která z Titanfallu rázem vykřesala jeden z nejlepších titulů E3 2013.
E3 2013 dojmy: Need for Speed: Rivals mísí offline s online
Studio Critetion umí dělat hry s fantastickým jízdním modelem. Burnout i Need for Speed: Hot Pursuit jsou arkády jako Brno, leč arkády tuze intuitivní. Když na E3 sednu k páté Forze v režimu simulace, v druhé zatáčce už vyrovnávám hodiny. Když sednu k The Crew, připadám si jako u simulátoru vodních člunů. Ale když sednu k Need For Seed: Rivals, bezpečně smykuji při 200 km/h a bavím se od prvních vteřin.
E3 2013 dojmy: Command & Conquer je věrná generálům
Subjektivně nejmilejší překvapení E3 2013? Žádná nová značka nebo oznámení, ale hratelná verze Command & Conquer. Free to play reinkarnace slavné strategické série, která měla původně nést podtitul Generals 2, se vlastně hraje jako původní Generals. Zředěné deriváty hledejte jinde.
Doom Eternal: The Ancient Gods, Part One – recenze
Ještě pekelnější, ještě božštější
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Doom Eternal – recenze
Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.
Corruption 2029 – recenze
Chcete krátkou verzi? Corruption 2029 je skoro to samé jako originální tahová strategie Mutant Year Zero: Road to Eden, která si od nás v recenzi vysloužila velmi pěknou osmičku. Jen s tím rozdílem, že tahle „novinka“ už není ani originální, ani pěkná. A ta dlouhá verze? Rozklikněte zbytek recenze.
Ashen – recenze
Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!
Pokémon Sword & Shield – recenze
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Smoke and Sacrifice - recenze
„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…
Frostpunk - recenze
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
Mulaka – recenze
“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.
Aegis Defenders - recenze
Neutíkejte! Neutíktejte hned při prvním pohledu na úvodní obrázek. Aegis Defenders není jen další pixelartová plošinovka, kterými nás nezávislá scéna zásobuje jako Baťa cvičkami a kterých jste se už možná (oprávněně) přejedli. Aegis Defenders je něčím jiným, o poznání odvážnějším – Aegis Defenders je totiž mixem tower-defense strategie a plošinovky. Uznejte, kolik takových her jste ve svém životě vyzkoušeli? Už jen proto si tato prvotina malého amerického studia GUTS Department, která v roce 2014 vybrala na Kickstarteru 150 tisíc dolarů, zaslouží vaši pozornost. Což tedy ovšem neznamená, že by šlo o nějaké úžasné překvapení. Vlastně spíše zklamání…
