Proč Shadow Fall? Proč světlé barvy? Proč ne koridor? Na kaskádu otázek, které musely napadnout snad každého už během únorového odhalení Playstation 4, odpověděl Eric Boltjed, designér z nizozemských Guerrilla Games, vcelku předvídatelně: „Dostali jsme do rukou nový hardware, nový nepopsaný list, a chtěli jsme s naší sérií zkusit něco nového.“ Nebuďme na vývojáře příkří, po vytrvale šedočerné Killzone trilogii si už musí připadat jako sedření horníci.
Hratelné demo začalo na drobné vyvýšené plošince, s fenomenálním výhledem na okolní les, skály, vojenské struktury a konečně i na dominantní mrakodrap futuristického města, které jste už mohli spatřit v únorové ukázce. Hra je to vskutku krásná, o tom není sporu, a na rozdíl od Knacku se hýbala naprosto plynule.
Oč teď vlastně půjde? 30 let po událostech třetího dílu se bolestivě ukazuje, že idea soužití pozemšťanů s Helghasty na planetě Vekta je utopická (ono když někomu zničíte domov…). Ani novodobá Berlínská zeď nezabraňuje krvavému konfliktu a na scénu vstupujete vy - Shadow Marshall, komando v jedné osobě. Doufejme, že i banální zápletka dá konečně vzniknout slušnému příběhu s uvěřitelnými postavami. Dívám se na tebe, Rico.
Na denní světlo
Ještě než vůbec mohu v demoverzi udělat první kroky, seznamuji se s OWL, chytrým multifunkčním dronem, který bydlí na hráčově rameni a umí řadu věcí. Z vyhlídky se totiž dostanu pouze po ziplajně, kterou právě OWL dokáže mezi dvěma předdefinovanými body napnout. Sjíždím po kovovém lanku a vteřinu na to si už otírám bajonet od nepřátelské krve. Killzone: Shadow Fall není hrou o kradmém postupu a plížení, ale když budete ostražití, řadu nepřátel klidně odpravíte tiše a bezpečně.
Následuje podrobnější osahání OWL, které, pro potřeby češtinářské i skloňovací, začneme říkat SOVA. Robotická sova umí budovat energetické štíty à la Halo: Reach, které propustí střelbu jen z jedné (vaší) strany. Také dokáže rychle scanovat okolí, díky čemuž spatříte obrysy nepřátel i skrze terénní nerovnosti, a zvládá hackování alarmů, k nimž nepřátelé rádi utíkají v momentě, kdy vás spatří.
Když dojde na boj, sova aktivně zapojí svůj kulomet a je vyloučené, aby vás o ni někdo připravil. Je-li pochroumaná, vrátí se na vaše rameno jako vycvičený ptačí dravec a zregeneruje se.
Z hlediska možností konzolí nové generace je na sově nejzajímavější systém přepínání mezi jejími schopnostmi. Probíhá totiž na dotykové plošce DualShock 4. Gesty doleva, doprava, nahoru a dolů bleskově vybíráte mezi funkcemi sovy, které následně jedním a tím samým tlačítkem aktivujete. Dotyková část gamepadu tak v zásadě supluje druhý křížový ovladač. Snímání je okamžité, drobným problémem ovšem je, že na dotykovou plochu dosáhnete jedině přehmatem, což by během frenetických přestřelek mohlo drhnout.
Staronové
Prezentovaná úroveň přijde ve výsledné kampani hned jako druhá, takže události se teprve rozjížděly a člověk se neocitl v žádné náročné bitevní vřavě. Hlavním úkolem bylo setkání se se svou ISA skvadrou, čemuž předcházelo několik dílčích úkolů a bylo jen na hráčovi, v jakém pořadí je splní. Osobně jsem stihl pouze jeden, který spočíval v obligátním deaktivování protivzdušné obrany, ale namísto klasické přestřelky mu předcházela skoro až lezecká vložka po úzkém skalním ochozu.
Oproti lineární KZ trilogii docela změna, a když jsem po vstupu do lesa spatřil dvojici hlídkujících nepřátel, nic mě nenutilo si s nimi cokoliv začínat. Klidně se dali obejít. Ale jednou člověk hraje Killzone…
Přístupný kvér se choval trošku jako zbraň mnoha tváří ve Vanquish. V základu šlo o samopal (měřítkem Killzone), resp. těžký kulomet (měřítkem jakékoliv jiné hry). Stisknutím tlačítka na D-padu se z něj stala odstřelovací puška, která jediným zásahem odkopla nepřítele jako splašený kůň a patřičně na sebe upoutala pozornost.
Nepřátelé nevidí daleko a, podobně jako v Dishonored či Deus Ex: Human Revolution, jsem se mohl promenádovat pár desítek metrů před jejich zraky. Jak ale člověk zmáčkl spoušť, vojáci Helghast se šikovně rozprchli a jednou mi i nečekaně vpadli do zad (což je problémem v kterékoliv hře, leč v Killzone s ikonicky těžkopádným ovládáním to platí dvojnásob). Teď jen doufat, že nešlo o náhodný záblesk umělé inteligence, ale že jsem byl svědkem normálního, důvtipného chování. Dozvíme se už na podzim.
Killzone: Shadow Fall na E3 logicky patřila mezi nejsledovanější a nekrásnější tituly nové generace, takže dýchánky s ní byly ze strany Sony přísně regulovány, aby se dostalo na široký okruh zájemců. Nikdy mě to u Killzone titulu nemrzelo více, protože Killzone titul ještě nikdy nenabízel tolik svobody. Přesto na první osahání působil věrohodně, „těžce průmyslově“, a bude tedy zajímavé sledovat, jak se Guerrilla Games s novým pojetím jejich playstationové exkluzivity popasují.
Killzone: Shadow Fall vyjde coby startovní titul pro PlayStation 4 a i bez věštecké koule lze konstatovat, že bude jedním z hlavních tahounů nové konzole.
