Prezidentské volby by neměly být soutěží popularity, zdůrazňovalo se u nás začátkem roku. V alternativních Spojených státech tomu bylo opačně a voliči do Bílého domu nastěhovali zbožňovaného šéfa gangu Third Street Saints. Tedy vás. Šílené? Jistě, ale pak zaklepala mimozemská invaze a na povrch vyplavalo, že Amerika zoufale potřebovala prezidenta se superhrdinskými schopnostmi. A vy jste si mysleli, že Gangstas in Space na konci trojky už byli za hranou příčetnosti…
O několik macho dialogů a headshotů později, už protagonista stojí před Bílým domem, sleduje nadpozemskou flotilu a ze země povolává masivní stacionární kulomet. Hrdina je aktivistickým prezidentem, že by mu i jezevci z Vysočiny mohli závidět – za otáčecími stěnami v Oválné místnosti skrývá hromady kvérů, zatímco pod trávníkem má zabudovanou protivzdušnou obranu. Osedlá kulomet, který se samozřejmě pyšní velkou červenomodrou orlicí s bílými hvězdami, a sestřeluje jeden letoun za druhým. „Nechte mou vlast na pokoji!“
Superhrdinský Steelport
Samotný úvod Saints Row IV působí normálně. Tedy, až na mimozemšťany, osobu prezidenta, fialový Bílý dům… Ona diskutovaná superhrdinská hratelnost přichází ke slovu až v momentě, kdy protagonista nezvládne sejmout Zinyaka a za trest je poslán do virtuálního Steelportu. Alieni uvěznili šéfa svatého gangu do počítačové kopie starého známého města a teprve tam hrdina získává vpravdě nadlidské a ulítnuté schopnosti.
Vzhledem k úvodu a snad i závěru se Saints Row IV nedá shrnout slovy „jde o Saints Row: The Third se superhrdinskou nástavbou.“ Faktem nicméně je, že většina čtvrtého dílu bude zasazena v paralelní digitální realitě. Pokud jste si užili TRON vložku ve trojce, budete nadšeni. Pokud vám už přišla trochu mimo, Saints Row IV vám k srdci asi nepřilne. Ani přesto, že rozložení Steelportu značně recykluje kulisy minulého dílu a kdo si je doteď pamatuje, bude tu z hlediska orientace jako doma.
Co je tedy nového? Soudě dle E3 ukázky třeba taková „drobnost“, jako že v Saints Row IV de facto odpadává nutnost jezdit v autech. Hrdina umí sprintovat rychlostí Veyronu, nestíhají mu ani policisté v supersportech a jakékoliv kolize řeší tak, že je prostě neřeší – auta v protisměru se od něj odráží jako chmýří pampelišky od bowlingové koule.
Má-li navíc prezident dostatek energie, může vyskočit asi sto metrů do vzduchu jako v Prototype a překonat hned několik bloků. Vyloučené není ani regulérní plachtění vzduchem, sprintování po zdech mrakodrapů a mocné, takřka meteoritické dopady na zem, které zraní cokoliv v okruhu dvaceti metrů.
Plejádě nových, doslova hrdinských schopností, se podřizují i nové minihry. Se supergangsterem v hlavní roli už asi nemůžeme očekávat návrat pojišťovacích podvodů (byť byly skvělé!), ale bláznivá reality show profesora Genkiho zůstává. Pod dozorem úchylné fialové kočky teď třeba budete telekineticky zvedat auta či chodce a vrhat je do poletujících světelných značek. Ne, nedává to smysl. Ani trochu. Ale takové je nové Saints Row a trojka opatrně ukázala, že to nemusí být ke škodě věci.
Má teď vlastně vůbec smysl dělat nějaké automobilové závody? Asi ne. Zato dorazí závody běžecké. Hrdina pádí raketovou rychlostí vpřed, cestou sbírá turbo pohony, (ne)vyhýbá se ohnivým bariérám a hráč se jej snaží udržet uprostřed trasy, což připomíná balancování na laně. Protagonista mi často odpadával do bočních uliček, ztrácel se ve změti barev a kolísající plynulost obrazu nepomohla. Jak si ale člověk zvykne na citlivé ovládání, mohla by to být prča.
Černá díra do kapsy
Zdejšímu polobohovi v digitálním Steelportu stačí pouhé ruce a už emzáky drtí, zapaluje nebo naopak zmrazuje. Přesto ani on nepohrdne arzenálem všeho druhu, jemuž samozřejmě dominuje obskurní dubstep gun, miláček všech (všech?) hráčů.
Hudební superpuška funguje každopádně parádně. Zmáčknete spoušť a chvilku čekáte. Zatímco u rotačního kulometu vyčkáváte na roztočení, u dubstepového kanónu si musíte počkat na drop. Pak to začne. Veškeré postavy v dosahu sebou začnou cukat jako porouchaní roboti, z aut se rázem stanou kalifornské lowridery a paralyzované okolí už jen čeká na decibelovou ránu z milosti. Se sluchátky na uších, dubstep gun na E3 rozpohybovala i lidi, u nichž byste to vzhledem k jejich tělesné konstituci vážně nečekali… A pak že hry škodí zdraví.
Z hlediska efektivity nicméně vede kapesní metač drobných černých děr, který se pyšní neomezenou municí a na kýžených místech tvoří malé vesmírné cucance, které pohlcují nejen protivníky, ale i odpadkové koše, pouliční osvětlení nebo monster trucky. Jeden blázinec tu střídá druhý blázinec a vy ani nemáte čas řešit, že graficky hra vypadá už docela zastarale.
Po čtvrt hodině hraní tak Saints Row IV působí jako totálně ujeté sci-fi hřiště, které vlastně už ani nepředstavuje žádnou výzvu. K ruce vám dává množství aktivit a nástrojů, s nimiž se ztřeštěně vyblbnete, a možná se v průběhu řádění otřete i o příběh. Možná ale také ne. Možná se na staré známé Pierceho a Shaundi vykašlete a možná zůstanete jen u toho hřiště. Hra si o to říká.
Je tedy otázkou, zda rezignace na původní premisu války gangů a její nahrazení superhrdinou s mimozemšťany není už za hranou. Svým způsobem se nám tu malují Kovbojové a vetřelci herní scény, což může dopadnout všelijak. Je každopádně dobře, že Saints Row IV vychází už 23. srpna, protože jestli má tahle šílenost někdy šanci skutečně uspět, pak právě během horkokrevných letních nálad.
