Vzpomínáme: Duke Nukem 3D byl dětskou hrou pro dospělé
Existovaly hry zábavnější a rozhodně i hry lepší. Pokud jste však vyrůstali během 90. let a měli přístup k počítačům, stejně na vašem disku nejspíše po nekřesťansky dlouhou dobu pobyla právě hra tato. Duke Nukem 3D, který vyšel před 24 lety, 29. ledna 1996, totiž (tak trochu smutně) platil za hru, která svého času učila omladinu, jak vypadají dospělácká témata.
Vzpomínáme: Resident Evil 4 zradil svou sérii tím nejlepším možným způsobem
Obliba série Resident Evil byla v našich vodách vždy o fous menší než v případě zbytku světa, navzdory barvitým reklamám. Ale i tak jsme všichni věděli, že Resident Evil znamená zombíky, Raccoon City a fixní kameru. Jenže pak 11. ledna 2005 vyšel čtvrtý díl, který zničehonic přehodil výhybku a jen tak mimoděk definoval další dvě generace third-person titulů.
Vzpomínáme: The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth ukázala krásu her podle filmů
Bývaly časy, kdy si člověk nemohl strategii splést s RPGčkem. Možná, že to má každý jinak, ale pro mě tyhle časy skončily 15 let nazpět s vydáním The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth, na nějž došlo 9. prosince 2004. Famózní SAGE engine tehdy (alespoň v maximálním rozlišení promo fotek) převedl do jedniček a nul svět populární Středozemě s takovou věrností, až byla výsledkem jedna z nejlepších „prstenových“ her.
Vzpomínáme: Oddaná komunita simulátoru Falcon 4.0 vytrvala – a zvítězila
Překomplikovaný, příliš ambiciózní, nehratelný. I takovými přízvisky byl častován jeden z nejlepších simulátorů herní historie jménem Falcon 4.0. Pokud jste v 90. letech aspoň trochu ujížděli na letadlech, bylo skoro nemožné nevnímat tuhle hru jako ultimátní evoluci celého žánru – jenže z vrcholu vedla další cesta jen směrem dolů. Alespoň tehdy to tak vypadalo. Falcon 4.0 nakonec zůstává relevantní i 21 let od svého vydání 12. prosince 1998.
Vzpomínáme: Quake III Arena byl milníkem v herní grafice
Na ty screenshoty jsem čuměl jako nebývale vyjevený puk, když jsem v roce 1998 ve Score z veřejné knihovny poprvé nalistoval preview jakéhosi Quake III Arena. Hra „od tvůrců Dooma“ se na nich pyšnila naprosto maniakálně vychytanou grafikou, která musela každému tou dobou připadat prakticky neuvěřitelná. Dané to sice bylo i tím, že většina české herní populace byla pár let pozadu za nejnovějšími trendy, ale ve srovnání s Doomy byl vzhled Quake III Arena, který vyšel před 20 lety, 2. prosince 1999, doslova magický.
Vzpomínáme: První Thief dal tvář stealth hratelnosti
Většina her z 90. let hráče motivovala spíše k tomu, aby své oponenty co nejrychleji zmasakroval, než aby se jim vyhýbal. Thief: The Dark Project byl však odlišný. Mít před sebou rozsáhlou virtuální vilu plnou panáků, to jsme dobře znali – úkol uvnitř nezabít žádného z civilních pucfleků ovšem byla poměrně zásadní novinka! Thief dával pocítit opojnou příchuť čehosi zakázaného. Hra, která (spolu)vynalezla stealth hratelnost, spatřila světlo světa před 21 lety, 30. listopadu 1998.
Vzpomínáme: Left 4 Dead je hra, která klamala tělem
Když jsem poprvé spustil Left 4 Dead, nevěděl jsem nic o tom, co za hru to vlastně je... a byl jsem ohromen. Tak kvalitně udělanou modifikaci na Source Enginu aby jeden pohledal! Pozdější zjištění, že jde o plnohodnotnou hru za peníze, dost zchladilo můj entusiasmus, zpětně však vystihuje, jak mocně tahle hra klamala tělem. Left 4 Dead, které vyšlo před jedenácti lety, 18. listopadu 2008, totiž právě skrze svou jednoduchost dovedlo nabídnout spoustu nečekaných scénářů.
Vzpomínáme: Condemned: Criminal Origins byla brutální detektivka, která nemá následovníka
Ztratit ve hrách kvér, to se čas od času stane i v lepších střílečkách. Ale přijít o kvér symbolicky a přesunout tím jádro hratelnosti na osobní souboje namísto střílení od boku, tím před 14 lety hráčům vyrazila dech nenápadná akce Condemned: Criminal Origins. Ačkoliv titul vydaný před 14 lety, 15. listopadu 2005, zapadl do stínu nevlastního brášky F.E.A.R., svým přístupem k oponentům má dodnes čím inspirovat.
Vzpomínáme: Call of Duty – Modern Warfare 2 ukázalo konec světa, který sága nepřekonala
Série Call of Duty uměla vždy hráče něčím šokovat už v prvních minutách po spuštění hry. Výsadek v Normandii v jedničce či potopení lodi ve čtyřce byly takovými „wow momenty“. V Modern Warfare 2, které vyšlo před deseti lety, 10. října 2009, něco takového chybělo. Ale jenom kvůli tomu, že svůj největší „wow moment“ si tvůrci ponechali až na později. Spolu s hořícím Washingtonem D.C. bylo MW2 vrcholem série, po němž následoval sešup k čemusi, co pamětníci příliš nepoznávají.
Vzpomínáme: Counter-Strike přinesl dodnes nepřekonaný multiplayerový zážitek
Čas od času někdo zapochybuje o tom, zdali jsou skutečně Half-Life 1 a 2 těmi nejvýznamnějšími střílečkami dějin. I kdyby však šlo o podprůměrné akce (což ani náhodou není pravda), počet modifikací, které z nich přímo vycházejí a které mnohdy zásadně pozměnily herní svět, by sám o sobě vystačil na historický status. Mezi všemi podobnými mody je Counter-Strike, který ve verzi 1 vyšel před 19 lety, 8. listopadu 2000, dozajista králem.
STRAFE – recenze
Heslem dnešní doby je náhodné generování levelů, předmětů a všeho dalšího, co pomáhá nekonečné znovuhratelnosti. Střílečka STRAFE, která kdysi zaujala svým ujetým videem ke kickstarterové kampani, se také rozhodla jít tímto směrem a zkombinovat vzpomínání na Doom s roguelike prvky. Jenže, roguelike lze pojmout za více konců, a v tomhle případě to vývojáři vzali za ten špatný.
Realpolitiks – recenze
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Townsmen - recenze PC verze
Navzdory krizi válečných RTS se jiným strategických žánrům evidentně daří poměrně dobře. Středověká budovatelská strategie Townsmen je toho ideálním příkladem. Původně mobilní hra od HandyGames vyšla i pro PC, čímž zaujala naši pozornost. Jde však o šťastný příklad mobilního portu pro PC, nebo je spíš cosi shnilého v království Townsmen?
Transport Fever - recenze
Odkaz Transport Tycoon je věčný - dodnes skvěle hratelný titul, doplněný v open source verzi o tunu nového obsahu, je jak vrcholem budovatelských strategií, tak i nezdolnou výzvou pro vývojáře. Dalším sdružením vývojářů, které se rozhodlo Transport Tycoon pokořit, je studio Urban Games. Před několika lety přišli se záležitostí Train Fever a její letošní nástupce Transport Fever koncept vláčkové hry rozšiřuje o autobusy, náklaďáky, lodě, tramvaje i letadla. A to celé v detailní 3D grafice. Stačí to však na překonání dosavadního krále žánru, nebo Urban Games dopadli stejně, jako řada vývojářů před nimi?
Halcyon 6: Starbase Commander – recenze
Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?
Starbound - recenze
Zatímco herní svět řeší No Man’s Sky, vyšla bez většího humbuku na konci července verze 1.0 jiné podobné hry. Řeč je o Starbound, sandboxovém survivalu, který po pěti letech vývoje konečně v „plné“ verzi servíruje své možnosti širokým masám. Jak si hra stojí z pohledu fanouška sci-fi i žánrově nevyhraněného hráče? A nejde jenom o další obrovskou hru s procedurálně generovaným obsahem, která začne brzy nudit? Na všechno si odpovíme.
Poly Bridge - recenze
Kdo v mládí nestrávil alespoň pár (desítek) hodin se starým Bridge Builderem, ten jakoby nebyl. Jeho duchovních nástupců dnes existuje celá kopa, na Steam nejnověji po dvouletém předběžném přístupu dorazila i plná verze nejnovějšího z nich, titulu jménem Poly Bridge (Steam). Jak moc se však tento liší od jiných konkurentů?
SimplePlanes – recenze
I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.
Party Hard – recenze
Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.
Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu
Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?
