zavřít

Vzpomínáme: Condemned: Criminal Origins byla brutální detektivka, která nemá následovníka

Windows Xbox 360

- Téma autor: Ladislav Loukota Komentáře: 0

Ztratit ve hrách kvér, to se čas od času stane i v lepších střílečkách. Ale přijít o kvér symbolicky a přesunout tím jádro hratelnosti na osobní souboje namísto střílení od boku, tím před 14 lety hráčům vyrazila dech nenápadná akce Condemned: Criminal Origins. Ačkoliv titul vydaný před 14 lety, 15. listopadu 2005, zapadl do stínu nevlastního brášky F.E.A.R., svým přístupem k oponentům má dodnes čím inspirovat.

Rvačky v Condemned by vám sice asi nepřišly zrovna realistické, alespoň pokud jste kdysi nezakončovali školní bitku s Karlíkem Nováků tím, že jste mu zlomili vaz, ale ve srovnání s rychlostí přestřelek v moderních hrách šlo přesto skoro o souboje sumo.

Žádný rychlý výstřel do lebky, žádné regenerující se zdraví, ale pomalá přetahovaná, vykrývání úderů, mnohdy i přípravný taneček mezi třemi, čtyřmi soupeři, kteří se dovedli schovávat či ustupovat. Je to právě tato relativně pomalejší a napínavější stránka Condemned, v níž by se dodnes mohly inspirovat nejen first-person akce.

Souboje v Condemned byly o to zajímavější, že jste střelnou zbraň neztratili napořád. Naopak, ve hře bylo možné najít řadu pistolí či brokovnic, jenže jste po kapsách nenosili náhradní zásobníky, takže střelné zbraně měly jenom krátkodobý charakter.

Totéž vlastně platilo i o sečných zbraních. Ve hře se sice vyskytovaly, ale nikdy nebylo možné jednoduše bodnout vašeho oponenta jako v řadě jiných her a považovat to za rychlý finiš. To, čeho o mnoho let později v soubojích na blízko dosáhl Kingdom Come: Deliverance, začalo již v Condemned. A dodnes je fascinující sledovat, jak obludně odlišný zážitek zdejší souboje jsou.

Samozřejmě, nejen bitkou je hráč živ. Condemned je mnohdy srovnáváno s jinou hrou studia Monolith, která vyšla ve stejný rok – slavným F.E.A.R. A, jistě, dílčí podobnost tu je, od zjevně hororového zasazení po identický engine. Ale svým způsobem je Condemned spíš jakési ošklivější, lehce psychologičtější dvojče Maxe Payna.

Také tady jste poldou na útěku před zákonem, který je neprávem obviněn a musí se protloukat (doslova) městem plným šílených zloduchů. Oproti Maxovi je však pohled na svět brutálnější a špinavější.

Nehoníte nadnárodní konspiraci, ale sériového vraha (byť se to nakonec ukáže být trochu jinak). Neskáčete s akimbo kvéry zpomaleně do boku, ale rvete se pomocí ulomené trubky. Dokonce i ten hlavní hrdina není takový hezoun jako většina inkarnací Maxe – protagonistu Condemned ostatně namluvil Greg Grunberg, což je herec, který má objektivně větší gravitační pole nežli průměrný filmový krasavec.

A on nakonec i ten zločin, z něhož jste obviněni, je minimálně zčásti vaše chyba – vrah použil vaši zbraň, protože jste nešika a v animaci vám upadla. U Maxe Payna, s jeho vysokou žánrovou stylizací, by to vypadalo divně. Gregu Grunbergovi ale něco takového velmi snadno věříte.

Condemned: Criminal Origins

Bohužel, přes všechny ty klady má Condemned také několik dílčích problémů. Souboje jsou možná skvělé a zasazení správně přízemní, ale detektivní část je z dnešního pohledu jalová, stejně jako finální pointa.

Condemned se velmi dobře, skoro až realisticky (ač stylizovaně) podařilo podtrhnout onen svíravý pocit z vybydlené, tmavé, (ne)opuštěné budovy, v níž vám jde po krku pár šílenců s letlampou. Pocit, který evokuje skutečné návštěvy (ne)opuštěných budov. Ale rébusy samotné jsou banální a závěrečné odhalení, v němž se ukáže, že paranormálno ve světě Condemned přece jen existuje, sráží dosavadní svíravou atmosféru.

Být Condemned o fous blíže realistické atmosféře S.W.A.T. a obsahovat trochu komplexnější detektivní práci, mohl to být kultovnější hit než skutečná hra, která se spolehla na nadpřirozený horor.

Nelze rozhodně říct, že by Condemned na plátně historie nezanechalo svou značku, ale rozhodně inspirovalo daleko méně nástupců než onen F.E.A.R. z identické stáje. V roce 2008 sice vyšlo Condemned 2: Bloodshot, ale to už plně naskočilo do paranormálního příběhu zahájeného v závěru jedničky.

Pokud vám stačí vypilovanější souboje, budete spokojeni i s dvojkou, tím spíše, pokud máte rádi palné zbraně, kterých je tu víc. Pokud jste ale na prvním Condemned měli rádi i onu nejasnou atmosféru a absenci šílených zápletek, pak se připravte na zklamání.

Ať už byl důvod jakýkoliv, znát to bylo i na prodejích. Condemned 2 se prodávalo pod očekávání (Navzdory multiplayeru! Jak je to jen možné!) a udělalo tak za značkou Condemned tečku. Ne snad, že by v trendu dvojky mělo smysl pokračovat, na to se příliš přiblížila podivnápadům F.E.A.R. 2 a 3. Ale kdyby byl její děj odignorován jako šílená halucinace, možná bychom se trojky dočkat mohli.

Jace Hall z Monolithu se skoro pět let nazpět nechal slyšet v tom smyslu, že správné indie studio by Condemned mohlo ještě resuscitovat. Pokud tak máte přebytečné miliony na vývoj a správnou partu vývojářů, máte námět, co nadělit pár nostalgickým pařanům letos k Vánocům! 

Tagy: retro vzpomínka

Zdroje: vlastní

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.