Daniel Kremser
Dojmy z hraní: druhý Homefront úspěšně kombinuje akci a stealth v otevřeném prostředí
Co by bylo, kdyby byl Steve Jobs Korejec a Mekka technologické inovace neležela v Silicon Valley, nýbrž v jiném Valley v Severní Koreji? A co kdyby pak tenhle korejský Steve Jobs založil Apex namísto Applu a vedle mobilů začal dělat i zbraně? Co kdyby tyhle zbraně kupovali Američané a zcela náhodou obsahovaly vypínač, který pošle Ameriku na kolena? A co kdyby Korejská humanitární mise přinesla i konec staré dobré Ameriky? Jednoduše řečeno by se naplnily vize vývojářů z Dambuster Studios, kteří stojí za vzkříšením značky Homefront - s pomocí překvapivého mixu akce a stealthu v otevřeném světě.
Dojmy z hraní bety nového Hitmana značí návrat do minulosti
Okolo nového Hitmana se od oznámení vznáší negativní aura, pramenící především z neustálých změn modelu vydávání. Nedávno se konala uzavřená beta PS4 verze, která naznačila, že se dánští vývojáři, ve snaze získat zpět část fanouškovské základny, které se nelíbil díl Absolution, drží hodně zpátky. Beta verze nového Hitmana tak ze všeho nejvíce připomíná Blood Money...
Dojmy z bety The Division - zábavný boj o přežití v postapo New Yorku
Když před dvěma lety tvůrci z Massive Entertainment a Ubisoftu oznámili mix taktické střílečky a RPG z blízké budoucnosti zmítané terorismem, řada hráčů zalapala po dechu a pídila se po předobjednávce. O dva roky později ale The Division vyvolává reakce spíše rezervované a jistá skepse, pramenící z nepřesvědčivé grafiky a postupného osekávání bombastických slibů, vyústila až v jistou nepřízeň umocněnou faktem, že jde zkrátka o hru od Ubisoftu. Jak ale ukázal betatest, hry od Ubisoftu nemusí být nutně rozbité a popírat původní sliby. Beta The Division konečně dokázala, že na původním nadšení něco bylo a navzdory několika dílčím zklamáním dokázala příjemně překvapit.
Hráli jsme Far Cry Primal - na zadek vás neposadí, ale baví od první minuty
Proč něco měnit, když to funguje a hráči i recenzenti si to pochvalují? Přesně takto přistoupili tvůrci z montrealského Ubisoftu k návrhu Far Cry Primal a do třetice všeho dobrého zabalili principy z roku 2012 do nového kabátku. Střelné zbraně nahradily luky a oštěpy a bláznivé záporáky zase suplují sympatičtí huňáči s chobotem a kočky s přerostlými zoubky. Nenechte se ale ošálit nablýskaným pravěkem, zběsilé a nadsazené Far Cry je zpět, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní oči a ruce v Londýně.
Jaký byl a co přinesl League of Legends World Championship 2015
16 týmů, 4 evropské metropole, více jak 1,5 milionu dolarů prize pool a na konci noví králové kompetitivní League of Legends scény. Nejen to přinesl The 2015 World Championship, který na konci října v berlínské Mercedes Benz aréně uzavřel více jak měsíční kolotoč vítězství a proher, z nichž vzešel vítězně celek SK Telecom T1 a zapsal se tak do historie kompetitivního LoL jako dvojnásobný světový šampion. Jako celek, který v celém turnaji prohrál jednu jedinou hru a stal se tak symbolem znovunastoleného kralování asijského regionu - minimálně na další rok. Vedle toho ale letošní turnaj Worlds přinesl i mnoho emotivních okamžiků, zklamání i překvapení a zase trošku změnil esport jako takový.
Dojmy z hraní: Rainbow Six Siege baví, ale jen s týmem sehraných hráčů
Když jsme se o Rainbow Six Siege bavili naposledy, probíhala ještě technicky zaměřená alfa a mnoho věcí bylo nejasných. Už tehdy ale bylo možné vypozorovat, že Siege sice bude akčním mišmašem s problesky taktiky, avšak žádným zhmotněním uctívaných taktických legend se pravděpodobně nestane. Teď za sebou máme betu i Londýnskou předváděčku takřka hotové hry s většinou obsahu a je možné říci, co lze od finálního produktu v prosinci očekávat, potažmo co se vlastně za těch pět měsíců změnilo.
Poslední beta Might & Magic Heroes VII definitivně potvrdila příklon k třetímu dílu
Poslední betu máme za sebou a ještě než se finální hra dostane koncem měsíce na pulty obchodů, je potřeba menší rekapitulace. Legenda, jakou série Heroes bezesporu je, si to totiž zaslouží nejen kvůli barvité historii, ale i kvůli slibné současnosti, která napříč všemi betatesty vystavěla solidní tahový kult se sedmičkou v názvu. Škoda jen, že Ubisoft stále ještě lpí na zprzněném označení Might & Magic Heroes, který už z principu popírá náturu sedmého dílu. Ten je totiž svou povahou archaický až na půdu a jestli něco umí, pak to je všudypřítomná oslava starých dílů, kdy se ještě série pyšnila názvem Heroes of Might & Magic.
Dojmy z hraní Victor Vran: nadmíru zábavná diablovka už v early access verzi
S izometrickými akčními RPG se v poslední době roztrhl pytel. Ne vždy se ale snaží jít stejnou cestou jako třetí Diablo a důkazem toho je i Victor Vran. Společného tak má mnohem více s úspěšným Van Helsingem. Podobnost začíná hned názvu hry a končí u popření lootovacího pekla právě z dílny Blizzardu. Co se nachází na žánrové přímce mezi tím? Hodně zajímavý a potenciálně i úspěšný mix akce a RPG, který už v early access verzi nepostrádá dobré vybalancování a několik originálních nápadů.
Dojmy z hraní: alfatest předvedl Rainbow Six Siege v dobrém světle
Oblečený do kevlaru se krčím v rohu prezidentské ložnice na palubě Air Force One a čekám. Čekám na policejní kohortu, která si jde pro opodál klečící rukojmí. Před palbou mě chrání barikáda z oceli a čtveřice spoluspiklenců, koukajících jeden na druhého, místo aby sledovali jediný přístup skrze zabarikádované dveře. A pak to přijde - francouzskou hymnu, hrající z permanentně zapnutého voice chatu, prořízne výbuch. Než se nadám, je pětice útočníků mrtvá. Celé to netrvalo ani dvě minuty a já úspěšně přežil svoji první hru v alfě Rainbow Six Siege - kříženci Counter Striku s Payday, který na sebe již dopředu prozrazuje, kam hodlá cílit.
Battlefield Hardline - dojmy ze singleplayer kampaně
Od singleplayer kampaně Battlefield Hardline jsem nečekal nic zázračného, ale zároveň jsem doufal, že zrovna tvůrci z Visceral nabídnou díky svým zkušenostem s příběhovými hrami zážitek, nad kterým nepůjde jen tak mávnout rukou. A doufal jsem marně. Visceral Games vzali étos i principy Battlefield her a v Hardline s tím vším vytřeli podlahu. V singleplayer kampani nabízí spíše podivný restart seriálu Miami Vice v herní podobě a zároveň i nepovedenou parodii Metal Gearu. Na vině ale není záměna vojenské tématiky za policejní, kdepak.
Destiny 2 - recenze
Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.
Urban Empire - recenze
Někdy jednoduše chcete, aby hra uspěla nehledě na očividné okolnosti. Můžete mít rádi vývojáře, může jít o tuze zajímavý nápad nebo podobných her prostě není mnoho. Urban Empire je příklad takové hry. Nejenom, že zpracovává spíše okrajové téma, ale ještě navíc se nebojí pojmout budovatelskou strategii z úhlu, který hry typu Sim City nebo Cities nenabízí. Samo o sobě to však nestačí, aby se z Urban Empire stala alespoň ucházející alternativa k výše zmíněným hrám. Celý koncept se totiž tvůrcům víceméně rozpadl pod rukama, takže ve výsledku zvládá ze všeho nejlépe frustrovat a nudit.
Final Fantasy XV - recenze
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
Project Highrise - recenze
Tvůrci ze studia SomaSim mají na kontě budovatelskou strategii 1849 a na Project Highrise je znát, že mají s vývojem hry v uvedeném žánru předchozí zkušenost – hra se od začátku chová přesně tak, jak člověk od budovatelské strategie očekává. Snadno tak do hry proniknete, užijete si hodiny zábavy při stavění vlastního mrakodrapu a zároveň budete stále objevovat nové prvky a nacházet větší výzvy. Ve spojení s přehledným uživatelským rozhraním jde o solidní základ pro dobrou budovatelskou strategii.
Destiny: Rise of Iron - recenze
Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.
Dark Fear - recenze
Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.
Abzû - recenze
Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.
Lumo - recenze
Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.
Homefront: The Revolution - recenze
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš, ale pro Homefront to neplatí. Po několikaleté odmlce a eskapádách s krachem vydavatele konečně vyšlo pokračování vlažně přijaté jedničky. Vlastně nejde ani tak o pokračování, jako spíše o restart, který přináší žánrově zcela nové pojetí korejské invaze. Dokonce se nebojí upustit ani od klasického multiplayeru, který bývá u podobných her spíše tahákem. Ani to však nepomohlo. Jestli si tak někdo nezafixoval Homefront jako spíše průměrnou hru Homefront: The Revolution to moc napraví, přestože k jistému pokroku došlo.
Battleborn - recenze
Není to MOBA, ani střílečka. Není to Borderlands, ale ani League of Legends, a už vůbec to není spása Gearboxu. Co to je? Kočkopes s názvem Battleborn, který tak trošku dělá všechno, ale nic z toho pořádně. Tvůrci z Gearbox si tentokrát opravdu ukousli příliš velké sousto a na trh uvádí obsahově chudou hru, která fušuje do řemesla tak trošku Titanfallu, tak trošku úspěšným MOBA hrám, a leccos si půjčuje i z Team Fortress. Nic z toho ale skutečně neumí alespoň vzdáleně na podobné úrovni, jako její předlohy.