Svěží minimalismus
Dokonce už nyní, uprostřed vývoje a bez různé omáčky okolo, se tohle akčně pojaté RPG tváří dostatečně sebevědomě, aby si mohlo říci o nějaké peníze. Především díky dobře navrženým mechanismům, které známé principy rozvíjejí po svém a přinášejí díky tomu odlišný zážitek.
Podobně jako v případě zmíněného Van Helsinga hraje ve Victor Vran významnou roli zasazení do steampunkového světa, který vedle mečů oplývá i střelnými zbraněmi. Tahounem jsou přitom hlavně pěkná a dostatečně rozmanitá prostřední, potažmo celkové grafické zpracování, které ale dobře koresponduje s celkovým laděním hry.
Prim tady hraje právě účelnost, která se promítá i do vizuální formy a umění kouzlit jen s pár statistikami a možnostmi. Vývojáři dělají z nouze ctnost a variabilita i možnosti přizpůsobení fungují i navzdory upozadění tun lupu, který padá z každé druhé potvory.
Victor Vran hází za hlavu nejen princip nekonečného lootování, ale dokonce nevládne ani jednotlivými třídami povolání či detailní tvorbou postavy. Prostě se chopíte chlápka jménem Victor a bez keců se jde na věc. A stačí k tomu všeho všudy trojice hlavních schopností, pět typů zbraní a pouze jeden slot na oblečení. Zbraně se pak liší především silou či rychlostí a jejich kouzlo tkví především v kombinování, nikoli záplavě všelijakých schopností.
Grind a karty osudu
Cesta k úspěchu je tady dlážděna především zvládnutím všech zbraní a naprostým vytěžením jejich potenciálu. Například u klasického meče je to správné kombinování obyčejného útoku s těžkým a takzvanou zranitelností, která garantuje 100 % kritický zásah každý třetí úder. Do toho ještě přimíchejte ochromení a možnost kdykoli přejít na druhou zbraň s odlišnými vlastnostmi a hned máte na stole dostatečně variabilní systém.
Na první dobrou to může připomínat třeba systém z Guild Wars 2, kde měly jednotlivé typy zbraní také jen pár předem definovaných útoků a hlavní bylo především jejich kombinování. Nečeká vás žádné dodatečné odemykání dalších a dalších druhů jednotlivých úderů. Vrcholem jsou tady jedna či dvě speciální plošné schopnosti a je jen na hráči, jak se s omezením popasuje. Autoři vás ovšem nutí počítat i s velkým počtem externích proměnných, jako jsou třeba takzvané Destiny karty, ale též zvolené oblečení.
zdroj: YouTube.com
Zmíněné karty představují soubor pasivních schopností a efektů. Sami rozhodujete o tom, jaké zrovna vynesete v závislosti na situaci. Třeba podle toho, jakou ze speciálních výzev (zabij určitý počet nepřátel, udělej to a to...) zrovna plníte, nebo jaké jiné speciální podmínky, například „drsnější nepřátelé,“ si navolíte.
To je už poměrně zajímavá sbírka možností, schopností a variací zdánlivě poměrně chudého systému. Ten je ovšem ve skutečnosti nejen návykový a zábavný, ale hlavně dostatečně komplexní na to, aby se obešel bez výše zmíněných žánrových propriet. Nechápejte mě ale špatně, i na lootovaní místy dojde, ale rozhodně nejde o stěžejní prvek hry.
Zároveň je všechno dostatečně přímočaré a jednoduché na to, aby stačilo jen pár minut na pochopení úplně všeho - včetně momentálně trošku okatého grindování. Vzhledem k tomu, že je Victor Vran v early access verzi spíše sbírkou dungeonů a základů budoucí story, musíte počítat s tím, že kupujete přímočarý simulátor grindu.
Jistý návrat
A nejen grind má Victor Vran s Diablem společného. Podobně dobře si potykal i s ovládáním na gamepadu. Ano, někdo namítne, že je to hereze, ale obzvláště akční část je prostě s ovladačem famózní. Samozřejmě to ale neznamená, že by snad hráč s myší přišel zkrátka. Pouze konstatuji fakt, že máte na výběr a pro mne je trochu překvapivé, že spíše menší hra od studia Haemimont zvládla tak dobrý systém ovládání na obou systémech.
Victor Vran ale momentálně, pár měsíců před vydáním, nepůsobí jako něco malého. Naopak jde o poměrně zajímavou a vyzrálou zábavu, která dělá tvůrcům z Haemimont Games čest. Samozřejmě je momentálně vzhledem k early accessu trošku problém třeba s doladěním obtížností a dalšími prvky, které je třeba ještě dodělat. Ale s každým dalším updatem přibývá nejen obsah, ale i úpravy rozbitých součástí.
S klidem tak můžu prohlásit, že po formální stránce už je hra plně funkční a bez obav se můžete pustit do jejího hraní/betatestování. Pokud ale radovánky se soubojovým systémem vám nestačí, počkejte ještě chvilku na vydání plné verze se vším všudy včetně kampaně, příběhu i s animačkami atd. Victor Vran a jeho steampunkové putování vám neuteče a tuším, že je nač se těšit. Už nyní totiž působí z velké části hotové jádro hry více než solidním dojmem.
