Daniel Kremser
Dojmy z hraní: Abzû navazuje na Journey, když čaruje grafikou i atmosférou
Soudě dle konferencí Sony a Microsoftu by se mohlo zdát, že nezávislé tituly hrály na letošní E3 až druhé housle. Rozhodně totiž nedostaly takový prostor, jako v minulých letech. O to více se ale mohly předvést na výstavišti, a některé z nich hravě překonaly i zvučnější konkurenci. Právě to je případ hry Abzû od studia Giant Squid, které založil art director her Flower a Journey Matt Nava. A jeho přítomnost je znát, protože nádhera Journey vyzařuje z Abzû už na první pohled.
Dojmy z hraní: Watch Dogs 2 příběhem nenadchne, ale hraje se výborně
Zatímco první díl Watch Dogs patřil na E3 vždy k hlavním tahákům Ubisoftu a celé výstavy, byla dvojka na E3 spíše mimoděk a nevzbudila žádné velké pozdvižení. Snad proto, že tvůrci hru představili už před výstavou, kde následně prezentovali alespoň několik nových ukázek přímo z hraní. Watch Dogs 2 si ale pozornost rozhodně zaslouží. Vývojáři z montrealských studií si totiž uvědomili chyby jedničky a už v jedničce zajímavý koncept tentokrát vybrousili do podoby ne nepodobné GTA V.
Dojmy z hraní: singleplayer Call of Duty: Infinite Warfare bohužel nemá čím překvapit
To nejlepší, co letos Activision na E3 přivezl, je 9 let stará hra, která nakonec vypadá téměř lépe než titul, který bude značku Call of Duty reprezentovat letos. Řeč je samozřejmě o remasteru Modern Warfare, který v Los Angeles do určité míry zachraňoval pověst série. Kdyby totiž lidé z Activision neukazovali po grafické stránce parádně vypulírovanou úvodní misi právě z remasteru, zbyla by jen ukázka CoD: Infinite Warfare, která se, podobně jako třetí Black Ops, zatím jeví jako další z plejády nepříliš zajímavých Call of Duty her.
Dojmy z hraní: Kratos zestárl, zvážněl a nový God of War proto působí svěže a zajímavě
Sony během své E3 2016 tiskové konference ukázala téměř z každé své hry hratelnou ukázku, ale na samotné výstavě už to bylo o poznání horší - vesměs pro všechny větší hry platí, že si je nezahrajete. Namísto toho se jen podíváte, jak je hraje některý z vývojářů, ale zase vám alespoň někdy řekne i něco zajímavého. Podobně tomu bylo i v případě God of War – hráli jenom tvůrci ze Sony Santa Monica. Na revanš alespoň nastínili nejen filozofii, jakou se při vývoji řídí, ale nalákali i na Kratova syna, který bude podle všeho plnit daleko významnější roli, než by se mohlo na první pohled zdát.
Dojmy z hraní: Battlefield 1 dokazuje, že se hry nemusí 1. světové války bát
Battlefield 1 si odbyl premiéru už před nějakým časem, ale až během E3 jsme si konečně mohli střílečku od DICE sami vyzkoušet, a ztratit ve válečném mumraji Velké války neboli 1. světové. Ještě pořád se volba tohoto konfliktu může jevit jako zvláštní a možná trošku nečeká, ale autoři vědí, co dělají. Už po vyzkoušení multiplayerového dema lze totiž prohlásit, že v podání Battlefield 1 ta válka velká, ba dokonce obrovská, skutečně bude.
Jarní část League of Legends Championship Series opanovaly týmy G2 esports a CLG
Během uplynulého víkendu vyvrcholila jarní část League of Legends Championship Series a svět už zná nejenom vítěze i poražené, ale zároveň první účástníky Mid-Season Invitational. V Evropě si nakonec pro svůj první titul dokráčeli nováčci z G2 esports, kteří ve finále porazili další relativně nový tým Origen. V Severní Americe došlo na další obligátní finále TSM versus CLG a druzí jmenovaní z toho i letos, stejně jako naposled, vyšli opět vítězně. Mohlo by se tak zdát, že se nekoná žádné překvapení a leckdo alespoň trošku v LCS zběhlý podobné výsledky asi i předvídal. Jenže letos to bylo skutečně o nervy a obzvláště semifinále přinesly v obou regionech nejedno překvapení. Pád favoritů i překvapivý úspěch nováčků, popřípadě nejednu aféru - to vše během víkendu zažili diváci v Rotterdamu (EU) a v Las Vegas (USA).
Finále Wargaming ligy ve World of Tanks vyhráli opět ukrajinští Na'Vi
Favorizovaní Ukrajinci z týmu Natus Vincere (Na'Vi) nakonec stanuli na vrcholu a po loňském třetím místě letošní Wargaming.net Grand Finals vyhráli. Domů si tak odvážejí 150 tisíc dolarů a titul šampionů k tomu. Soupeři jim ale nedali nic zadarmo. Finále bylo napínavé až do samého konce, kdy za stavu 6:6 musela rozhodnout až poslední mapa, kterou Na'Vi zvládli trošku lépe než jejich největší rivalové Hellraisers. Evropský celek Wombats on Tanks (dříve Virtus Pro) si pak poměrně hladce poradil s ruským týmem Not So Serious a skončil na bronzové pozici.
První den turnaje Grand Finals ve World of Tanks potvrdil dominanci evropských týmů
První den Wargaming.net Grand Finals máme za sebou a spolu s námi i čtveřice týmů, kteří se s turnajem rozloučili. Po sérii někdy napínavých, ale poměrně jednoznačných best of 9 se tak do finálových bojů nezapojí ani EL Gaming, kteří loni obsadili druhé místo, ani největší překvapení celého turnaje - brazilští Red Canids. Zato favorité až z dalekého Ukrajiny Natus Vincere, a také obhájci titulu Hellraisers, pokračují bez větších obtíží dále.
Startuje finále Wargaming.net ve World of Tanks
Již potřetí se sjela špička World of Tanks scény do polské Varšavy, aby změřila síly a vybrala nejlepší tankisty. Po dva dny (8. a 9. dubna) tak můžete buď přímo na místě, navíc zdarma, nebo prostřednictvím několika streamů sledovat napínavé tankové bitvy, pot, radost i zklamání. Zkrátka emoce, které k profesionálnímu hraní neodmyslitelně patří, jak ostatně hráči World of Tanks prokázali během finálových turnajů v uplynulých letech.
Dojmy z multiplayer bety Doom - kombinace starého a nového funguje skvěle
Nový Doom není ta samá hra, co před více než 20 lety, jen v moderní grafice. A je to dobře. Vlastně jde o skvělou zprávu, a pokud jsem si z multiplayerového betatestu něco donesl, pak poznatek, že i naprosto klasická střílečka ve stylu původního Dooma se může během 8 let dlouhého vývoje změnit na moderní, ale přitom jakýmsi příjemným způsobem nostalgickou záležitost. Doom z roku 2016 proto oslovuje veterány, ale i hráče zvyklé na moderní válečné střílečky.
Destiny 2 - recenze
Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.
Urban Empire - recenze
Někdy jednoduše chcete, aby hra uspěla nehledě na očividné okolnosti. Můžete mít rádi vývojáře, může jít o tuze zajímavý nápad nebo podobných her prostě není mnoho. Urban Empire je příklad takové hry. Nejenom, že zpracovává spíše okrajové téma, ale ještě navíc se nebojí pojmout budovatelskou strategii z úhlu, který hry typu Sim City nebo Cities nenabízí. Samo o sobě to však nestačí, aby se z Urban Empire stala alespoň ucházející alternativa k výše zmíněným hrám. Celý koncept se totiž tvůrcům víceméně rozpadl pod rukama, takže ve výsledku zvládá ze všeho nejlépe frustrovat a nudit.
Final Fantasy XV - recenze
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
Project Highrise - recenze
Tvůrci ze studia SomaSim mají na kontě budovatelskou strategii 1849 a na Project Highrise je znát, že mají s vývojem hry v uvedeném žánru předchozí zkušenost – hra se od začátku chová přesně tak, jak člověk od budovatelské strategie očekává. Snadno tak do hry proniknete, užijete si hodiny zábavy při stavění vlastního mrakodrapu a zároveň budete stále objevovat nové prvky a nacházet větší výzvy. Ve spojení s přehledným uživatelským rozhraním jde o solidní základ pro dobrou budovatelskou strategii.
Destiny: Rise of Iron - recenze
Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.
Dark Fear - recenze
Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.
Abzû - recenze
Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.
Lumo - recenze
Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.
Homefront: The Revolution - recenze
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš, ale pro Homefront to neplatí. Po několikaleté odmlce a eskapádách s krachem vydavatele konečně vyšlo pokračování vlažně přijaté jedničky. Vlastně nejde ani tak o pokračování, jako spíše o restart, který přináší žánrově zcela nové pojetí korejské invaze. Dokonce se nebojí upustit ani od klasického multiplayeru, který bývá u podobných her spíše tahákem. Ani to však nepomohlo. Jestli si tak někdo nezafixoval Homefront jako spíše průměrnou hru Homefront: The Revolution to moc napraví, přestože k jistému pokroku došlo.
Battleborn - recenze
Není to MOBA, ani střílečka. Není to Borderlands, ale ani League of Legends, a už vůbec to není spása Gearboxu. Co to je? Kočkopes s názvem Battleborn, který tak trošku dělá všechno, ale nic z toho pořádně. Tvůrci z Gearbox si tentokrát opravdu ukousli příliš velké sousto a na trh uvádí obsahově chudou hru, která fušuje do řemesla tak trošku Titanfallu, tak trošku úspěšným MOBA hrám, a leccos si půjčuje i z Team Fortress. Nic z toho ale skutečně neumí alespoň vzdáleně na podobné úrovni, jako její předlohy.