Dojmy z hraní: Watch Dogs 2 příběhem nenadchne, ale hraje se výborně
zdroj: Archiv

Dojmy z hraní: Watch Dogs 2 příběhem nenadchne, ale hraje se výborně

20. 6. 2016 19:15 | Dojmy z hraní | autor: Daniel Kremser |

Zatímco první díl Watch Dogs patřil na E3 vždy k hlavním tahákům Ubisoftu a celé výstavy, byla dvojka na E3 spíše mimoděk a nevzbudila žádné velké pozdvižení. Snad proto, že tvůrci hru představili už před výstavou, kde následně prezentovali alespoň několik nových ukázek přímo z hraní. Watch Dogs 2 si ale pozornost rozhodně zaslouží. Vývojáři z montrealských studií si totiž uvědomili chyby jedničky a už v jedničce zajímavý koncept tentokrát vybrousili do podoby ne nepodobné GTA V.

Velký bratr se dívá 

Porovnání s GTA V se vyloženě nabízí nejen kvůli tomu, že obě hry sdílejí podobný žánrový základ, ale i proto, že Watch Dogs 2 minimálně na první pohled vypadá podobně - prosluněná E3 ukázka plná pastelových barev nemá daleko do Venice Beach právě v podání GTA. Dokonce i grafika si se slavnější konkurencí v ničem nezadá. Po rozdílech mezi vzhledem E3 ukázek a výsledné hry v případě prvního dílu ale bude lepší v tomto ohledu nedělat předčasné soudy. Naopak otravnému hrdinovi, co si hraje na spasitele celého světa, jehož cílem je osvobodit masy od příslovečného velkého bratra, se bohužel ani tentokrát nevyhnete. Do mistrně napsaných postav právě z GTA má Marcus Holloway opravdu hodně daleko.

Což o to, hlavní hrdina a hipster v jedné osobě je rozhodně sympatičtější než Aiden Pearce, který byl asi největší osinou v zadku v celé historii videoher. Jinak je to ale floutek, který bez rozmyslu dělá z virtuálního San Francisca kůlničku na dříví a o svých akcích ani trošku nepřemýšlí. Navíc mu jeho atletickou figuru a počítačové znalosti bude věřit jen málokdo. Okaté nastavování společenského zrcadla se tak zcela míjí účinkem. Určitě by hře prospělo, kdyby byla odvážnější a sklouzla trošku více do žánru komedie, nikoli seriózního dramatu.

V téhle rovině Watch Dogs 2 spíš nefunguje ani na ploše 30 minut dlouhého dema a nezbývá než doufat, že se tvůrci nakonec opravdu nebudou brát až tak vážně. Jinak totiž uvolněná atmosféra a stylizace ušitá na míru všem hipsterům s kulichy a kostěnými obroučkami, kteří o hackovaní mají tuze romantické představy, Watch Dogs 2 překvapivě sluší.

E3 demo zkrátka vyzařovalo jakousi zvláštní auru a doslova vás opájelo přemírou narážek, hiphopu, dubstepu a hackováním, které hra podává, jako by jej mohl zvládnout úplně každý. Nic tady není problémem a hráč se stává technologickým bohem, který po stisku tlačítka sice neporučí větru a dešti, zato se ale na dálku chopí řízení překrásného Ferrari, zástupce zlého establishmentu sundá odpálením elektrické rozvodny a vyřídí desítku řízků se samopaly futuristickou obdobou boly, jako kdyby každý hacker byl kombinací Chucka Norrise a Usaina Bolta. Ve světě Watch Dogs tomu tak ale je a záleží na vás, zda vám to imponuje, nebo vás to naopak odrazuje!

zdroj: Archiv

Hackerem až v první řadě 

Na jednu stranu se člověku ani nechce věřit, že by něco takového v realitě někdy bylo možné. Poměrně realistické ztvárnění San Francisca se všemi známými i neznámými monumenty a plácky ale pulzuje životem a k mému překvapení vůbec nepůsobí sterilně či uměle. I proto jsem se nakonec dokázal do fikce Watch Dogs 2 ponořit rychle a nedělalo mi problém akceptovat ani hackera akrobata, co by hravě předhonil i Ezia. Ulice se navíc jen hemží lidmi a hráč může nahlédnout do života doslova každého jednoho obyvatele virtuálního města s tím, že všichni přeci mají nějakého kostlivce ve skříni.

Stiskem jediného tlačítka na virtuálním mobilu můžete odposlouchávat, hackovat, krást a dokonce i zabíjet. Podobně jako v případě prvního dílu je všechno na dosah ruky, a co fungovalo předtím, funguje i nyní, jen v trošku vylepšené podobě. Každý předmět nyní namísto jedné akce zpravidla nabízí při hackování hned čtyři a k ruce vám je nově i kdykoli použitelný dron a hlavně malinkatý robot, který se k nejedné konzoli a ovládacímu panelu dostane za vás.

Je zjevné, že tvůrci vyslechli kritiku hráčů a právě zbytečně zjednodušené hackování ve dvojce příjemným způsobem rozšiřují takovým způsobem, aby ve hře hrálo větší roli a nešlo jen o efektní pozlátko, co se vyčerpá během první hodiny.

I díky tomu Watch Dogs 2 působí dospělejším dojmem a zatímco první díl mnohdy budil dojem technologického dema, kde si autoři něco zkoušejí, dvojka se i na ploše pár minut prezentuje jako plnohodnotná hra, kde bude pořád co dělat.

San Francisco má být ostatně ohromné a navíc jej můžete sdílet s přáteli. Součástí prezentace byla i ukázka naprosto samozřejmé a zcela hladce fungující kooperace, která až překvapivě přirozeně zapadla do singleplayerového zážitku. Prostě jen potkáte hráče a stiskem jediného tlačítka už spolu vyrážíte na vedlejší misi. Pokud ale chcete hrát sami, stačí zamávat a pokračovat vlastní cestou. 

zdroj: Archiv

Větší, lepší Watch Dogs 

Hádám ale, že více než všechny popsané novinky a změny hráče prvního dílu potěší úpravy jízdního modelu. V autě přeci jenom strávíte notnou část podobných her, a pokud je jejich řízení takovým utrpením jako v jedničce, je to prostě tragédie. Úpravy jízdního modelu pro Watch Dogs 2 ale znamenají, že v rámci arkádové zábavy jde o to lepší v žánru. A samozřejmě bych také mohl zmínit nový taktický pohled či výrazně rozšířený zbraňový arzenál.

Celkově se zdá, že se Watch Dogs 2 v našlapané předvánoční sezoně neztratí. Ano, po příběhové stránce stojí hra trošku na vodě, ale jinak se hraje daleko lépe než jednička. Půl hodina je samozřejmě na nějaké komplexnější zhodnocení málo, ale rozhodně jsem z ní nabyl pocit, že Watch Dogs 2 patří k tomu lepšímu, co letošní E3 přinesla.

Nejnovější články