Puzzle střílečka Superhot změní váš pohled na možnosti akčních her
Originální puzzle střílečka Superhot staví na zajímavé premise, kdy čas plyne normální rychlostí jen když se pohybujete. Když stojíte, stojí vše okolo vás. Pokaždé tak máte dost času na to, abyste jako správný superhrdina prokličkovali mezi nepřátelskými střelami, sami odpravili nepřátele pečlivě odměřenou dávkou olova a na závěr si dali skleničku Martini. Ve spojení s černobíločerveným vizuálním stylem (typickým třeba pro Londýn) tak vzniká naprosto unikátní titul, který přináší i jinde tolik omílaný „svěží vítr.“ Na rozdíl od jiných „větrů“ je však tento osvěží nejenom vizuálem, ale především se velice dobře hraje.
Dojmy z hraní Tom Clancy's The Division jsou rozhodně pozitivní
Život v Tom Clancy's The Division není lehký, jak jsem si mohl vyzkoušet. New York po vypuknutí pandemie není zrovna bezpečné místo pro život. Z knihovny na vás klidně může mířit odstřelovač, na ulicích se poflakují daňoví poplatníci, kteří jsou zjevně rozčarování z laxního přístupu vlády k řešení problémů a vůbec se neostýchají vzít do rukou samopaly. A když nezaberou menší kalibry, snaží se problém nákazy vyřešit svépomocí: plamenometným grilováním. Jakmile jim zkřížíte cestu, střely sviští skrz taxíky, bubnují do betonových zátarasů a dokážou vytvořit pořádně hutnou atmosféru, ale na peklo plamenů rozhodně nemají.
E3 dojmy: The Order 1886 je překrásná, ale zatím nic víc
The Order: 1886 vypadá jako ideální hra pro začátek životního cyklu nové konzole. Tzv. launchové tituly jsou často vizuálně strhující a o grafickou úroveň výš než tituly předchozí generace. Zároveň ale bývají poněkud plytké. Ze všech hratelných kousků na E3 byl The Order: 1886 technologicky nejpokročilejší a fungoval skvěle coby reklama na výkonný hardware PS4. Herně už to však bylo výrazně slabší.
Pět hodin s Watch Dogs - vážný příběh, spousta činností a parádní minihry
Nedlouho před vydáním městské akce Watch Dogs jsem měl možnost vyzkoušet si na vlastní kůži celé Chicago s většinou prvků, které ve hře najdeme, včetně multiplayeru. Jak si během hraní preview verze hacker Aiden Pearce a jeho kouzelný telefon vedli se dozvíte v následujícím článku.
Tři hodiny hraní ukázaly dvě tváře Wolfenstein: The New Order
Říká se, že historie se opakuje a lidé se z ní nedokáží poučit. Proto je také ve většině případů tak nezáživná. Poslední Wolfenstein tohle pravidlo dokonale potvrdil: vrátila se známá značka a znechutila všechny, kteří čekali kvalitní hru. O to více mrzoutských řečí je slyšet ohledně The New Order. Prý to nebude tak skvělé jako Wolfenstein 3D (nebude). Prý to nebude tak super jako Return to Castle Wolfenstein (kdo ví). A prý je celá ta dnešní herní scéna na jedno brdo a Castle Wolfenstein byl nejlepší Wolfenstein vůbec, a kdo nemá potisk na triku z osmi a méně barev, ten by si měl zrevidovat životní hodnoty. Oč víc se toho napovídá, o to víc se pak člověk diví.
Alien Rage bude akční jízda na steroidech
Co by udělal James Cameron, kdyby při realizaci svého ambiciózního plánu těžit asteroidy kolem Země narazil na mimozemskou rasu, která by pásla po těch samých nerostech? Možná by chvíli spolupracovali, protože Avatar, a pak by zjistili, že diplomaticky to nepůjde. „Když to všechno nebudeme mít my, tak ani vy,“ řekli by si a začala by válka jako v Alien Rage, dříve známé pod názvem Alien Reggae Fear. Rage totiž dává větší smysl. Stovky ozbrojených emzáků padají před hlaveň megazbraně hlavního hrdiny, který jde středem koridorů a střílí jako na běžícím páse.
