Byl jsem trochu překvapený, že tak krátce po oznámení tak velké hry, která vyjde až někdy během příštího roku, už nám bude umožněno chopit se zbraní hromadného ničení a rozpoutat peklo na zemi bez přítomnosti emzáků (i když, kdo ví). Překvapení ale rychle opadlo, protože nám vlastně nebylo přáno vyzkoušet si cokoliv jiného.
U Rage 2 se sešla dvě významná studia – id Software a Avalanche Studios. Každé do výsledného šílenství přidá to, co umí nejlépe. Díky id jde o frenetické FPSko, díky Avalanche zase o otevřený svět s po střechy vyzbrojenými vozidly. A já si z této kolaborace odnesl jen a pouze id složku. Tedy žádné ježdění, žádný průzkum otevřeného světa. Jen čistá pěší akce na malém prostoru několikapatrové budovy.
zdroj: Archiv
AB – Action Button
Na E3 nebývá ve zvyku procházet si tutoriálem. Většinou před sebou máte papírek demonstrující ovládání hry a přinejlepším vám asistující člen vývojářského týmu řekne, že je vaším cílem zabít ty, kteří se vás snaží zabít. Čekal jsem, že na tomto místě zazní něco jako: „Anarchistická Rage 2 ze své podstaty není výjimkou,“ ale světe div se, ona je.
Tohle je prostě svět postavený na hlavu, takže si začínající terorista musí projít garážovým výcvikem, kde se naučí házet granáty a improvizované naváděné šurikeny, vyzkouší si střelbu z pistole, samopalu, brokovnice i raketometu a přičichne k pulzním výpadům, které při správném zacházení zpracují lidskou postavu na kaši.
Dům, kam se podíváš
Po krátké chvíli v garáži drsný hlas vypravěče usoudí, že už jsem řádně vyškolený anarchista a mohu tak přejít od masakrování pytlů se senem ke skutečnému násilí. Ani já, ani hra na nic nečekáme a začíná pořádná řežba. První dva chlápky zneškodním svou nejvíc cool schopností, tedy silným úderem do země po předchozím výskoku. Vzniklá vlna pankáče přišpendlí ke stěně kontejneru a můžu se tak směle věnovat dalším pánům a paním na holení, kteří mezitím odložili hraní baseballu s granáty.
Je to takový chaos, že nemám nejmenší tušení, ze kterých všech stran dostávám čočku, ani kam ji sám rozsévám. Občas mi kolem krku proletí raketa, která mě asi neplánovaně zbaví dotírajících pobudů, zatímco se snažím si zvyknout na rychlou akci na gamepadu. Volím útočnou pušku, zaměřuji týpka s RPG na rameni a několika výstřely posílám největšího otravu k zemi.
Další se rozprskávají pod tlakovou vlnou mé levačky, za rohem schovaný chytrolín se potká s naváděným ostřím, rychlá výměna útočné pušky za brokovnici si poradí se zákeřným útočníkem a během několika málo minut všechno utichne. Lékárničky spotřebované, ale první vlna nepřátel je fuč. Nestačím se nadechnout, postupuji přízemím budovy, a už se zase hrnou ze všech stran. Ve druhém patře tomu není jinak, třetí podlaží už zhruba tuším, co čekat, a když už se těším, že si vyzkouším souboj s bossem, který byl naznačovaný v předchozích videích, tak nastane konec. Bosse jsem ani neviděl.
FPS – Fast Projectile Storm
Když sundám sluchátka, jsem hned jedním z tvůrců tázán na dojmy. „Dobrý, dobrý to bylo, ale fakt bych si rád vyzkoušel jízdu v káře a viděl něco víc ze světa,“ odpovídám s posteskem. Na to se dočkám odpovědi: „Já vím, já vím. Ale my jsme vám chtěli ukázat, že je to v prvé řadě střílečka z prvního pohledu, ve které jsou tedy i vozidla a otevřený svět.“
Mno, jedno jim musím nechat. Opravdu to je střílečka, a i kdyby se snažila sebevíc, dva roky starého DOOMa v sobě prostě nezapře. Rage 2 samozřejmě není kopií, ale její FPS část vám bude opravdu hodně povědomá. Což je vlastně dobře.
Mé dojmy jsou nicméně rozpačité. Kdyby totiž nešlo o nic jiného než o prosté FPS v šíleně pestrobarevném světě plném bláznů, ani bych nad tím nemávl rukou, protože v takovém případě by šlo opravdu jen o variaci na DOOMa, a tu já nepotřebuji. Ale něco mi říká, že kombinace tří prvků, tedy FPS, otevřeného světa a bugin, vám dá dobrý důvod o Rage 2 alespoň přemýšlet. Jeden z prvků totiž už teď funguje na výbornou.
