Tragédie Towns aneb nerecenze "zázraku" z Greenlightu
Greenlight na Steamu byl presentován jako nástroj, kde vox populi rozhoduje o zařazení nezávislých titulů do katalogu digitálního veleobra po bok tříáčkových velikánů. Velmi rychle se však (ne)vyvinul až do podoby prostředí, kde vedle sebe stojí jak flashové blbiny, tak hry relativně velké avšak nezaštítěné velkými vydavatelskými domy, hry ve fázích konceptů a i hry, které rozplesávaly srdce pařanů v době, kdy Pentium I bylo teprve na papíře.
Dvě hodiny s BioShock Infinite nadchly
Jednodenní předváděčky velkých her bývají tak trochu za trest. Člověk kvůli nim zpravidla létá přes kanál, a ačkoliv pak může dělat ramena jako kravaťák, co jezdí na otočku na pracovní cesty do Londýna, z onoho Londýna nevidí víc, než okénko taxíku a obrazovku s kýženou hrou. Rozhodnutí 2K Games dovézt BioShock Infinite přímo do stověžaté Prahy a prezentovat jej na našlapaných PC v pankráckých kancelářích Asusu jsem tudíž bral s povděkem.
Multiplayer beta Crysis 3 ukázala zábavní potenciál
Crytek v posledních lednových dnech otevřel přístup do multiplayer bety Crysis 3. Právě multiplayer má pod palcem pobočka Crytek UK (dříve Free Radical), která se starala o multiplayer již v minulém díle, díky čemuž jistě získala spoustu zkušeností a informací. Podíváme se, jak s nimi naložila.
Poslední dojmy z notně vylepšené bety Heart of the Swarm
Marně v děravé paměti pátrám, kdy běžela beta na datadisk takhle dlouho. Blizzard začal pouštět do, zprvu hodně uzavřené, bety StarCraft II: Heart of the Swarm první hráče 4. září 2012. Teď máme únor 2013 a konec bety byl nedávno oznámen na 1. března. Půl roku testování “obyčejného” datadisku. Za odklad z konce loňského roku na 12. března toho letošního jsem vcelku rád. Výsledkem velmi dlouhé bety bude výrazně odladěnější multiplayerový zážitek.
Hráli jsme Splinter Cell: Blacklist - bude to učebnicový stealth
Paříž, město světla, láká turisty z celého světa na památky, Louver, romantiku u Seiny nebo poctivou bagetu. Jezdí sem všichni. Ani Sam Fisher není výjimkou, ale v galerii nebo kavárně (s Georgem Stobbartem) byste ho hledali marně. Jeho návštěvy mají pracovní charakter. Třeba ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow namísto Moulin Rouge navštívil kryogenickou laboratoř, kde potkal spoustu milých francouzských a syrských občanů, kteří si s ním chtěli popovídat přes ústí samopalů. Na focení nebyl čas.
Jak se hraje Guild Wars 2 po osmdesátce
Zhruba před půl rokem se otevřely brány fantastické Tyrie, která přivítala virtuální dobrodruhy z celého světa. Pokračování úspěšného bezplatného MMORPG Guild Wars splnilo očekávání a vyhouplo se mezi nejlépe hodnocené tituly loňského roku. Stejně jako v případě prvního dílu jsou hráči i tentokrát ušetřeni měsíčních poplatků, a ani implementované mikrotransakce je nemusí nijak trápit. Pokud si nepotrpí na nákup vymazlených oblečků, miniaturních petů a dalších blbinek, obejdou se bez dodatečných investic, a přesto mohou plnými doušky hltat úžasnou atmosféru obrovského herního světa.
Šest hodin budovatelem - jak nás okouzlila preview verze SimCity
Jedna nová generace hráčů se stačila narodit a vyrůst od doby, kdy Will Wright v roce 1989 vrhnul na trh první SimCity. Dost času na to, aby nové SimCity nepotřebovalo žádnou číslovku, ani podtitul. Je to prostě SimCity. Klasická budovatelská strategie se vrací v plné parádě a znovu vás přiková k židli na dlouhé hodiny.
Dead Space 3 demo od plné hry neodrazuje, naopak
Při hraní Dead Space se prý někdo zbláznil. Taky jste to slyšeli? Nevím, jestli je to skutečně pravda, ale s přihlédnutím k náplni hry bych tomu klidně i věřila. Starý Dead Space byl prostě horor se vším všudy. Dobře vystihl tíživou atmosféru a nechybělo ani spousta lekavých momentů.
Dojmy z hraní preview verze DMC - Devil May Cry
Nový Dante je nenáviděný. Má špatnou barvu vlasů. Špatný výraz tváře. Je emo! Není to starý Dante. Nestojí za ním Japonci. Dokonce to došlo tak daleko, že nějaká duševně postižená individua vyhrožovala tvůrcům z Ninja Theory smrtí. A videa ze hry? Inu, občas dobrá, občas stylová, občas křečovitě cool. Jednoduše, z rebootu (což je syndrom, který nemám rád) jménem DMC - Devil May Cry kouká každým coulem průšvih. Kvalitativní i finanční. Vždyť to nedělají Japonci. A má špatnou barvu vlasů. A ...no ten zbytek už víte.
PlanetSide 2 - první dojmy
Když je člověk fandou multiplayerových stříleček a má možnost zdarma vyzkoušet a teoreticky i celou dobu hrát PlanetSide 2, byl by hřích toho nevyužít. Takže jsem také nasedl do rozjetého tanku hry a výsledkem jsou první dojmy po páru desítek hodin strávených ve hře. Když pominu velké problémy s evropským launchem, kdy hra nejela několik hodin, je samotný start hry břitký a rychlý. Mám na výběr jednu ze tří stran a neomylně volím revolucionáře z NC, protože mi evokují ty nejlepší z nejlepších - SVER z MAGu. Co jsem pochopil, řídí se tím, že nevadí, jak moc zbraň kope, hlavně, když rána z ní bolí víc, než ta zženštilá laserová ukazovátka od Vanu. Žádná úprava vizuálu postavy, prostě hop a už letím v modulu na nějaké bojiště.
Company of Heroes 2 - dojmy z multiplayerové bitvy
Právě jsem vyhrál svůj soukromý Stalingrad. Zhruba dvacet minut jsme se s anonymním novinářem z opačného konce sálu přetahovali o zdánlivě nezajímavý hrb země, čouhající ze zamrzlého jezera. Pařez, který na hrbu dřepěl jako bradavice, patrně ukrýval nějaký carský poklad, protože na mapě svítil ikonou kóty, jejíž dobytí tu vyhrává bitvy.
World of Tanks přeřadila na osmičku - jak jí to šlape?
Tank je ve skutečném světě stroj smrti a budí respekt. Ve hrách ho však potkáváme tak často, že ho bereme jako samozřejmou kulisu války a jednu z nezbytných součástí bojiště. Právě pro jeho samozřejmost je až neuvěřitelné, jakého úspěchu dosáhla hra World of Tanks, postavená na jednom válečném stroji. Před výskytem World of Tanks jen málokomu něco říkal název tanku SU-122, PzKpfw III, M24 Chaffee....takovým přehledem se pyšnilo jen několika málo historicky studovaných hráčů a tvrdých wargamerů. Dnes už jsou jejich názvy v herním světě všeobecně známé.
WoW: Mists of Pandaria se za bojiště a raidy nemusí stydět
Během posledního měsíce jsme Pandarii důkladně prozkoumali a poznali ze všech stran (viz první a druhý článek). Až na dva nejprestižnější aspekty WoWka – PvE a PvP. V posledních dojmech z Pandarie před recenzí, která vše na nějaký čas uzavře, si tedy pojďme odkrýt novinky či změny, které postihly nová i stará bojiště.
Na max levelu zábava v Mists of Pandaria teprve začíná
Minulý článek končil přibližně ve chvíli, kdy jsem byl v polovině prozkoumávání ostrova a cítil veskrze pozitivní dojmy. Aktuálně mám zdárně doexpeno. Převaha mírumilovných lokací a méně akčních úkolů je příznačný motiv první poloviny levelování v novém datadisku. Druhá polovina Pandarie rozhodně není temná, nicméně je zpustlá. Minimum osídlených vesniček a nahuštění questů poukazuje na působení zlé síly Sha, jak Pandareni nazývají zhoubu postupně zabírající další a další území. Zloba doslova vyvěrá z nejhůře zasažených míst a vám nezbývá nic jiného, než se pokusit o nemožné a bojovat. Spíše než o boj jde ale o trénink. Přípravu na nadcházející události. Pravé boje se odehrají až v instancích a raidech.
Dojmy z uzavřené bety StarCraft II: Heart of the Swarm
“Myslím, že máme velmi reálnou šanci stihnout letošní rok,” tvrdil v létě Dustin Browder, šéf vývoje a hlavní designér StarCraft II: Heart of the Swarm, různým webům. “Myslím, že to nestihnou,” tvrdím v říjnu já a dovolím si tak se strategickým guru nesouhlasit. Velmi bych se divil, kdyby vyšel druhý díl SCII trilogie ještě letos. Aktuální stav beta verze tomu moc nenasvědčuje.
První kroky v datadisku World of Warcraft: Mists of Pandaria
Blizzard nám nedávno předložil nový World of Warcraft datadisk Mists of Pandaria, v němž nás čeká dalších pět levelů navíc, takže se dostaneme zase o kousek blíže bájné stovce, konkrétně na 90ku. Z Pandarie logicky na každém rohu cítím snahu přiblížit se asijské kultuře. Hudba, prostředí a v neposlední řadě celkový pocit z pandarenů mi navozuje pocitu klidu a celkové relaxace. A vlastně to funguje - aktuálně jsem přibližně v půlce datadisku a cítím příjemný pocit z postupného prozkoumávání nových lokací s pomocí Chena a Lili.
Zdarma dostupný Ghost Recon Online stojí za vyzkoušení!
U free to play her je obvyklé, že opravdu dlouhou dobu běží ve stavu otevřené bety s tím, že tvůrci pak na základě postřehů, rad a pochopitelně i nadávek na fórech titul dále upravují až do (relativně) konečné podoby. Stejnou politiku prosazuje i Ubisoft v Ghost Recon Online a ne bezúčelně - hra krom jiného potřebuje pořádně poladit jak z pohledu balancu jednotlivých aspektů hry, tak z pohledu synchronizace serverů, což je aktuálně asi nejpalčivější problém. Neznamená to ale, že Ghost Recon Online je jeden velký problém, právě naopak!
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #5
Stojím na vysoké zasněžené hoře a dívám se kolem sebe. Všude jen samý sníh, vichr bičuje moji tvář a já si říkám, že jsem měl radši zůstat doma. S mečem to umím, s kladivem také, ale ti noví nepřátelé? Jsou celí z kovu, místo rukou mají takové zvláštní pařáty, které se vám zakousnou do těla jako lžička do šlehačkového dortu. A mají stroje, které za ně bojují. Svět se zbláznil. Celý život jsem se motal kolem Divinity's Reach, ale že tak blízko od domova potkám něco takového? Lornarův průsmyk je místem, kde si každý sáhne na dno svých sil.
Tři hodiny s Assassin's Creed III - pokažený čajový dýchánek
Londýnský Tower na břehu Temže zažil za necelých tisíc let své existence události, při kterých se vraždilo, kradlo a intrikovalo ve velkém. Kdyby kameny, shlížející na britské korunovační klenoty, mohly vyprávět, mluvily by jak o násilí, tak o krásné britské absurditě. Slyšeli byste třeba příběh o tom, jak Richard I. Lví srdce dotáhl z křížové výpravy krokodýla a na laně ho venčil v řece, dokud plaz neutekl. Anebo o partě šimpanzů, kteří dostali nábytkem vybavený pokoj. Nebo o slonovi, lvovi, pštrosovi krmeném železem... Ze zvířat přežívají dnes pouze legendární havrani a ti, když náhodou z přežraných těl dostali minulé pondělí nějaký zvuk, zakrákali: „Už vícreed ne!“
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #4
Putování světem Tyrie je jako ochutnávka dobře upečeného dortu. Ty nejlepší a nejchutnější věci se skrývají a vy se k nim musíte poctivě prokousat. Guardian Karrull se nehoní za zkušenostmi, nehledá dobrodružství za každou cenu, přesto je každý den několikrát překvapen a uhranut světem, který funguje.
