S příjemným pocitem intenzivní brutality, jakou pamatujeme z této scény z Mad Max 2 jsme na E3 zjistili, že Mad Max je správným romantickým příběhem o muži a jeho nejlepším příteli v postapokalyptickém světě: autě. Na šaltpáce má lebku a je okované ze všech stran hřebíky a plátováním.
Vyjasněme si jednu věc. Na upilovanou brokovnici se nesmí zapomínat (na rozdíl od mladičkého Mela Gibsona – a vlastně i nového Maxe v podání Toma Hardyho). Max jí v ideálních chvílích silničních bitev prostrčí okénkem a vystřelí druhému řidiči úsměv anebo sestřelí mizery, kteří přeskočili na jeho auto. K potěšení davu má také harpunu, kterou zahákuje kus nepřátelského auta a dostane ho do smrtícího smyku. Jů!
Znáte definici maxování?
Co se přehnané akce týče, zůstávají Avalanche věrní odkazu bláznivých kaskadérských kousků z Just Cause. Auto není jen „jedno z mnoha vozidel,“ jak to známe z podobných her, ale jmenuje se Magnum Opus a má pořádnou osobnost, na rozdíl od samotného nezajímavého Maxe (v prezentaci mluvil s americkým přízvukem, což fanoušky značky tak ranilo, že Avalanche přislíbili korektní australský přízvuk). V autě je společně s Maxem ještě poněkud šílenější mechanik, který funguje coby skriptovaný poskok a dokáže z aut, která jste už konečně vybourali jako pirát na D1 vytáhnout praktické díly pro úpravu auta.
Tunování, tedy vypouštění tuňáků do nádržky s Fridexem, se věnuje zatím poměrně nepřehledné menu, ve kterém lze vyměnit jakýkoliv díl auta za lepší, a ano, dostane se i na ozubené nárazníky. Zatímco nadšeně s autem kloužu po dunách a snažím se zvládnout fyzikální model opilého vesnického strýce v jeho stodvacítce, našeptává mi jeden z vývojářů, co dělat dál.
Svět je náš
„Teď to stoč k té věži, tam sídlí bandité,“ radí. Po celém herním území, rozděleném na několik sektorů, se nachází osady lupičů a vrahů, kteří ovládají svět, ve kterém došla ropa a civilizace se rozpadla. Pohybujeme se po fiktivním světě, žádné Spojené státy nebo Austrálie, tím pádem se grafici neupínají k zobrazení zničených reálných památek, ale vymýšlejí vlastní konstrukce – třeba základnu nepřátel postavenou z lodních kontejnerů a vlnitého plechu uprostřed pustiny, protože až tam dosáhla ničivá přílivová vlna.
Letmý pohled na mapu napovídá, že dostaneme vše, co od otevřených světů očekáváme: písečné pláně zdobí symboly vedlejších misí, osad a zajímavostí jako rozsypané bonbóny. Tohle je něco jiného, než lineární pitomina, na kterou jsme hru odhadovali podle prvního traileru. První záběry v traileru totiž vyvolaly při tiskové konferenci v novinářských hloučcích šeptandu: To bude jak Fallout zkřížený s Borderlands! Ano i ne. Oběma hrám se Mad Max skutečně blíží, a to jak prostředím, tak šíleností. Zároveň chce akcentovat svobodu konání v otevřeném světě, podobně jako Just Cause.
Jinými slovy, Mad Max působí, jako že Avalanche dostali peníze na hru bez tváře a rozhodli se pokračovat v nápadech z Just Cause, jen to museli kvůli licenci pojmenovat trochu jinak. Na tom není v zásadě nic špatného, pokud to bude celé fungovat.
zdroj:
tisková zpráva
Cihla v oku
Konečně se dostávám z auta ven. Jsme u banditů v táboře, přichází čas odlehčeného plížení a pěstních soubojů. Přestože většinu času budete ve hře trávit v autě, prostoru pro chození po vlastních má být poměrně hodně. Max jde do akce s noži, cihlami anebo odhazuje nepřítele na elektrické dráty a každý souboj tak působí primitivně až téměř živočišně.
To vše je samozřejmě krásné povídání, ale žijeme ve světě, ve kterém se hry ukazují předčasně. Jaký byl přesně důvod, proč byl Mad Max předváděn, když animace postav nejsou dotažené a grafika místy působí blokovitě, to je záhadou. Stejně tak, jako samotná prezentace, kterou jsem úspěšně rozbil ve chvíli, kdy jsem s Maxem udělal něco, na co skripty a engine nebyly připraveny: odešel jsem do základny banditů pěšky, zatímco v zadání bylo „vyraz vrata autem“.
A tak, zatímco se na druhé straně vlnitého plechu, kterým je základna oplocena, rojili nepřátelé, koukal Max smutně na svojí brokovnici, neaktivní žebříky a poušť se zapadajícím sluncem. V tuto chvíli můžeme jen doufat, že stejně smutně se nebudeme dívat na hotový produkt, který vychází v prvním čtvrtletí příštího roku.
