Radost pro všechny fanoušky?

Sbohem, Opičí králi, vítej Kueji

Teror v každé chodbě

Brutalita pohraničí

Navázání na velebeného předchůdce?

Bledý comeback

Pozor na nezbedné školačky

Transformace na primaris kompletní

Psychedelické výjevy jak z Controlu

Je to Nazghúl?

Studio Image & Form se již počtvrté vrací do svého univerza SteamWorld, a to třetím zcela odlišným žánrem. Poprvé jste se s jejich prací mohli setkat v „hornické“ plošinovce SteamWorld Dig v roce 2013, dva roky nato se vytasili s výbornou 2D tahovkou SteamWorld Heist, aby se opět po dvou letech vrátili s pokračováním první jmenované. Od toho letos zase uběhnou dva roky a Image & Form si přichystalo další novinku – karetní RPG SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech.

Cloud Imperium, studio vyvíjející Star Citizen a jeho singleplayerovou část Squadron 42, vydalo osmistránkový dokument mapující výdaje firmy mezi roky 2012 až 2017. Společnost za tu dobu utratila přes 193 milionů dolarů (v přepočtu skoro 4,5 miliardy korun), 14 milionů jí na účtu zůstalo v rezervě. Zvláštností je, že hra samotná dokázala vydělat přes 200 milionů dolarů, aniž by vyšla.

Je obecně známo, že studio Blizzard připravuje nové, zatím neoznámené projekty, takže určitě dává smysl rozšířit řady svých zaměstnanců o co nejschopnější a nejzkušenější vývojáře. Zrovna tohohle chlapíka ovšem možná mohli ještě chvíli nechat tam, kde byl. Kreativním ředitelem některého z nových projektů se totiž stal Sebastian Stępień, klíčová postava CD Projektu RED, který až doteď pracoval jako narativní ředitel Cyberpunku 2077.

Hongkongský masakr vypadá na první pohled jako plod lásky Hotline Miami a Maxe Payna, kterému šel za kmotra čínský režisér kultovních akčních filmů John Woo. Však se taky odehrává v jeho domovském městě, tak to alespoň na křest neměl moc daleko. Střílečka z pohledu svrchu s možností zpomalení času a spoustou přepálených grafických efektů, to je The Hong Kong Massacre.

Slay the Spire pro mě bylo podobným překvapením jako Dead Cells: malá indie hra, kterou byste snadno minuli a připravili se tak o vytříbený zážitek. O jejích kvalitách jsem se rozpovídal před rokem v dojmech a za pravdu mi dává 22 tisíc spokojených recenzí na Steamu. Zajímá vás procentuální vyjádření hráčského nadšení? Krásných 96 % pozitivních reakcí. A to teprve v early accessu, který je teď už minulostí.

Už jsem si zvykla hýčkat ambivalentní pocity z umění. Najít si na něm ty dobré části, odfiltrovat dojmy z těch špatných, pátrat po příčinách. Dokonce jsem se naučila i oddělovat osobu umělce od konkrétních děl, což mi umožňuje sledovat a cenit filmy z produkce Harveyho Weinsteina, aniž bych z toho v noci měla výčitky svědomí. Co si ovšem počít s hrou, která vyniká právě tím uměním, ale ve všech ostatních škatulkách si vede tragicky?

Jsou tomu již dva roky, co se univerzum EVE Online těší přítomnosti superobřích vesmírných stanic typu Keepstar. Jejich image nepřemožitelných bitevních citadel však neměla dlouhého trvání a do dnešního dne jich na 30 padlo za oběť obřím obléhacím operacím trvajícím i několik úmorných týdnů při účasti tisíců pilotů na obou stranách bitevních vřav. I přesto se mezi nimi našla jedna, která si až donedávna udržovala auru neporazitelnosti.