Když se v roce 1999 na PlayStationu z mlhy vynořilo děsivě ponuré město Silent Hill, bylo snadné jej považovat za další odpověď na Resident Evil. Konami a Team Silent se ale místo zombie jízdy, speciálních jednotek a mutujících virů vydali směrem psychologického hororu, obyčejných hrdinů a pokřivených příšer z nočních můr. Děs Silent Hillu nevycházel z co nejhnusněji zpracovaných nemrtvých, ale hlavně z toho, co si musíte domyslet.
Technické limitace PlayStationu se změnily v prostředek vyprávění, statický šum rádia v jeden z nejslavnějších zvuků herního hororu a mlžné město v mapu lidského podvědomí.
Za více než čtvrtstoletí si Silent Hill prošel vrcholy i pády, změnil vývojáře, kontinenty i perspektivu. Ne každý díl byl revoluční, série dlouhé roky stála ve slepé uličce, ze které si našla cestu teprve v posledních letech, kdy už se zdálo, že výsostný japonský horor bude nadobro pouze matnou vzpomínkou z éry prvních dvou PlayStationů.
