Bůh pekla pozná sobě rovného

Nintendo se ve vyjádření k vlažným reakcím na jejich údajně „slabou prezentaci na E3“ nechalo slyšet, že v na E3 svůj kompletní katalog her na letošní rok neodhalili. A měli pravdu. Ještě před Gamescomem oznámili společně s Blizzardem Diablo III: Eternal Collection a teď máme za sebou nový Nintendo Direct zaměřený na další várku tzv. Nindies, tedy indie her vycházejících na Switch.

Jestliže obecně platí, že člověk míní a pánbůh mění, tak v naší branži se na nevyzpytatelnost neviditelného hybatele událostí vymlouvat nelze. Vývojáři sice míní, poněvadž jsou to také jen lidé, ale namísto libovolného pánaboha rozhodují o úspěchu či neúspěchu hráči a jejich zájem, který vždy nemusí souviset s kvalitou či nekvalitou daného titulu. Proto se stává, že i skvělé hry rychle zapadnou, a buď se neprodávají, nebo se na ně přinejmenším zapomene. Obě varianty jsou samozřejmě špatné, proto jsme i za rok 2014 vybrali pětici výborných her, na které by se zapomenout nemělo, přestože vyšly ve špatný čas, nestrefily se do aktuálního vkusu hráčů nebo jen tvůrci zanedbali propagaci. Vzpomínejte na ně, kupte si je, hrajte je, jen je (probůh) nenechte upadnout v zapomnění.

Tak jako jsou hry rok od roku pestřejší, vzniká k nim i rok od roku pestřejší hudba. A díkybohu za to! Své si najdou jak příznivci velkolepých, Hollywoodem inspirovaných záležitostí, tak fanoušci okrajových žánrů, které do her nacházejí cestu skrze nezávislé tituly. Podcenit soundtrack hry totiž znamená podcenit jednu z klíčových složek, utvářejících nejenom celkovou náladu, ale přímo náboj konkrétních herních situací nebo scén. Komu se to loni povedlo nejlépe?

Stačí jeden pohled nejenom na Steam, ale i konzolové služby PSN, Xbox Live či Nintendo eShop a je zřejmé, jaký druh herní produkce má navrch, minimálně početně - dlouhá léta odstrkované (pfff, to je jen pro ouchyly a hipstry) nezávislé hry vytvořily hlasitou opozici rozmáchlým blockbusterům od velkých vydavatelských firem a studií, se kterou se nemusí počítat, nýbrž už přirozeně počítá. Mimo jiné tím hráče po celém světě a bez ohledu na využívané zařízení dostaly indie hry do velmi příjemné situace, kdy si nevybírají v jednu chvíli ze dvou či tří atraktivních her, nýbrž volí mezi stovkami a tisícovkami her, co by stály za hřích. Rok 2014 navíc v plné kráse předvedl, že i v počtu prodaných kusů se leckteré nezávislé hry začínají tzv. velkým hrám blížit, aniž by to jejich tvůrce nutně vedlo k překotné transformaci na velká studia. Kdepak, mají rádi svou tvůrčí volnost, což třeba loni dokázalo vydání her jako Legend of Grimrock II nebo Transistor. Ani jedna hra není pro tvůrce debutem, ale přesto se kvalit nezávislé tvorby drží a figurují tudíž obě i v naší TOP 5. A Jaké další indie hry nám loni padly do očí a škrábou tam naše rohovku dodnes?