V momentě, kdy už všichni závodí v Project CARS, se s obličejem plným děsu i nadšení znovu a znovu vracím do rallye pekla. Ano, mohl bych si odpočinout v teple a klídku širokých asfaltových okruhů, ale něco mě táhne do noční erzety nad Monakem. Vím, že pravděpodobně skončím na střeše, s uraženým kolem a splasklým egem, ale nemůžu si pomoct. Codemasters po letech vyrobili skvělou rallye hru a já chci být u toho od začátku do konce.

Čekání na Project CARS bylo dlouhé, zejména kvůli několikanásobnému posunu vydání, které tvůrci zdůvodňovali snahou hru maximálně odladit. Jak jste se ale mohli dočíst už v recenzi od Honzy Olejníka nebo se v zásadě přesvědčit i na vlastní oči, čekání se vyplatilo. Project CARS je parádní závodní hra, která fanouškům okruhového závodění nabízí intenzivní zážitek z grafického zpracování i řízení všech možných myslitelných vozidel. A kdo nevěří, toho snad Honza přesvědčí v následujícím gamesplayi.

S ohledem na desítky hodin, které jsem utopil hraním prvního Audiosurfu, je ostudné, že jsme o pokračování psali naposledy v době, kdy se ještě nejmenovalo Audiosurf 2, nýbrž Audiosurf Air. Od té doby nic, přestože už od konce roku 2013 mám dvojku v knihovně svých her na Steamu. Kolikrát jsem early access verzi spustil? Jednou, možná dvakrát. Jak říkám, ostuda. Zkusím ji ale odčinit informací o tom, že Dylan Fitterer vydá hotovou verzi Audiosurf 2 už 26. května.

Microsoft má Forzu, Sony zase Gran Turismo. Na první pohled se může zdát, že Project CARS chce být třetím do party, a byť se jedná o multiplatformní titul, měl by být něčím jako Forzou pro PC. Ale zdání klame a trailery taktéž. Project CARS míří na velmi konkrétní skupinu hráčů a za „mainstreamový simulátor“ hru skutečně považovat nelze.

Konec světa skrze smečku krvežíznivých aut se blíží. Carmageddon: Reincarnation už ve svých early access boxech naplno túruje motory a důkazem budiž poslední update před definitivním vydáním. V jeho rámci se představí celá řada úprav a změn, přičemž prim hraje vyladění multiplayeru. Ten se nakonec ustálil na šesti hráčích, což rozhodně není mnoho, ale tvůrci se brání s tím, že šest je číslo, které zaručí největší plynulost a hlavně s tímto číslem počítali od začátku.

Je to pokaždé stejné. Na internety se vyvalí zajímavý projekt, jehož tvůrci se ohánějí inspirací v Micro Machines a Mashed, a v nás se najednou probudí naděje, že z toho náhodou vznikne hra, kterou pak budeme dalších padesát tisíc let používat v redakci Games i Levelu k zabíjení drahocenného času a šizení práce. Zatím se naděje nikdy neproměnila ve skutečnost, ale nepřestáváme doufat, tentokrát díky autíčkové arkádě Space Dust Racers, jejíž tvůrci se snaží finance potřebné na vývoj sehnat přes Kickstarter.