Jeden z nejnovějších herních klientů sice láká na hry zdarma, slevy i na vyšší podíly z prodejů pro vývojáře, z hlediska funkcí je ale oproti zbytku party a především pak Steamu pozadu. Řeč je o Epic Games Store, kde stále ještě nemůžete sbírat achievementy, snadno si do her přidat mody nebo si je třeba jen dát do nákupního košíku. Od včerejška si můžete zapnout ukládání na server do cloudu – ale zatím jen u dvou titulů.

Studio Drawblack vám možná moc neřekne, ale jméno Tomáš Bachtík jste u nás už možná slyšeli. Tomáš je totiž autorem her pro virtuální realitu Golem VR a Arachnoid, o kterých se rozpovídal ve Fight Clubu #428. Nyní je zpátky, aby v živém přenosu odstartoval crowdfundingovou kampaň své nové počítačové hry Extinction Protocol.

Warframe patří mezi hry, o jejichž existenci víme od samotného začátku, ale kdokoliv z nás zkusil do hry skočit s odstupem pár let od startu, zděšeně se vrátil do reality. Komplexní systémy, a ne zrovna přívětivý vstup pro nováčky nás rychle vyhnaly. Konečně jsme ale dostali šanci hru prozkoumat a představit pomocí někoho, kdo už si ve Warframe odkroutil pár set hodin a výsledek si můžete prohlédnout v našem GamesPlayi.

Je zvláštní si uvědomit, že doba trvání celého mého života je jen o jeden rok delší než kariéra Tima Willitse ve studiu id Software. Level designér, šéf studia a bývalý spolumajitel studia se rozhodl, že po 24 letech na jednom místě je načase se posunout. Letošní QuakeCon bude jeho posledním. Tedy alespoň v roli zaměstnance firmy.

První Mirror’s Edge vyšlo v roce 2008 a bohužel nešlo o žádnou velkou prodejní pecku. Přesto si nás hra svého času získala. Nejen svým unikátním vizuálem, ale i dodnes neokoukanou hratelností. Moc velkých her založených na parkouru a s pohledem první osoby byste nenapočítali ani dnes.

Snad do konce života mi zůstane v paměti bezpečně usazená moje první zkušenost s německým RPG Gothic. Hra byla tehdy přiložená na dvou CD u Levelu, vypadala na svou dobu dostatečně zajímavě, rozjel jsem ji na archivním domácím notebooku a bylo to RPG, což bylo pro mě v onom věku kolem dvanácti let naprosto zásadní. Co mě ovšem čekalo ve hře, bylo šokující, počínaje ovládáním a konče prvním krysokrtem, neschopností otevřít truhlu a prvním nešťastným pádem znamenajícím jistou smrt. Nevydržel jsem u Gothicu snad ani půl hodiny, jen abych se k němu vrátil po několika měsících a hře propadl na několik dalších let.