Všechno to začalo studiem Infinity Ward v roce 2003, kdy vyšlo první Call of Duty z prostředí druhé světové války. Dva roky na to vyšel jeden z nejpamátnějších dílů série, stále ze stáje Infinity Ward a stále z té samé války. O rok později vyšel na dlouhých 11 let poslední díl Call of Duty 3 zabývající se historií, o který se však postaralo studio Treyarch, jež se dodnes střídá s Infinity Ward a poměrně nedávno i se Sledgehammer Games ve vydávání Call of Duty her, vše pod hlavičkou Activision. A protože v tom může být docela zmatek, vznikl filmový dokument pokrývající celou historii jedné z nejslavnějších stříleček vůbec.

Veleúspěšná knižní série o mladém kouzelníkovi Harry Potterovi nedávno oslavila dvacet let. Vydání prvního dílu s podtitulem Kámen mudrců spustilo potterománii, která vedle filmu zasáhla samozřejmě i hry. Jak se dozvíte v novém dílu našeho pořadu, některé měly rozhodně co do sebe, a vůbec nejlepší "potterovská" hra vás možná překvapí...

Cenzurování nebo dokonce kompletní zákazy některých počítačových her nejsou ve světě žádnou raritou – jen se zeptejte třeba Němců nebo Australanů. Ovšem to, s čím včera přišla vláda Uzbekistánu, patří do úplně jiné kategorie. Vydala seznam 34 her, které budou od nynějška zakázané, a konkrétní objekty úřednické nelibosti vás možná docela překvapí. Jsou totiž… inu, absolutně namátkové.

Suda51, vlastním jménem Goichi Suda, je mezi japonskými vývojáři něco jako samorostlá superstar. Trojice her Killer7, The Silver Case a No More Heroes mu vysloužila označení japonského herního Tarantina a jeho hry přitahují neustále pozornost pro svou nekonvenčnost. Suda začal s hrami v devadesátých letech v Human Entertainment a většinu titulů vydával především v Japonsku. "Roku 1998 jsem šel na volnou nohu. O rok později jsem zkrachoval," uvádí přednášku na konferenci Reboot v chorvatském Dubrovníku. Oklepal se, založil studio Grasshopper Manufacture a šel dál. Celé povídání zaměřil na hry, které se mu nikdy nepovedlo vydat. Pojal tedy přednášku v momentálně oblíbeném stylu "fuckupů".

Nostalgický přeliv dokáže s přehledem vyhladit všechny textury, zpřehlednit šílený interface a zmodernizovat modely postav, když se člověk pustí do hraní původní verze některé své oblíbené hry, která vyšla před více než dekádou. Funguje to ale jenom někdy – mnohem častěji dojde na situaci, kdy s nadšením po řadě let spouštíte svou herní modlu, a už v první obrazovce se vám udělá šoufl z příšerného rozlišení, textur, modelů postav apod. Pak hru vypínáte a jste smutní. Resident Evil 4 není zas tak stará hra, takže stav totálního obrácení žaludku při hraní původní verze, nebo údajné HD verze od Capcomu z roku 2014 nehrozí. Přesto je skvělé, že se tým dvou lidí rozhodl už před více než dvěma lety, že si sežene podklady a ručně předělá všechny textury v RESI 4 do vysokého rozlišení. Úvodní část z vesnice už upravili a vydali před dvěma lety, nyní upozorňují, že v březnu vydají upravené textury, objekty, modely a někdy i nasvícení pro celou hradní část. Jak hra po faceliftu vypadá, se můžete podívat na záběrech videa. Napovím – je to paráda!

Ještě před rokem snad nikdo nevěřil, že vydání věčně odkládaného The Last Guardian je doslova za rohem. Asi jenom málokdo byl pesimistou kvůli tomu, že by si vydání nepřál - historie však mnohé fanoušky her pesimismu naučila. Snad díky charakteru her samotných existuje celá řada “věčně” vyvíjených či dokonce nikdy nedokončených titulů. Kdo drží v této smutné statistice prim? Realizace jakých famózních vizí se asi už nikdy nedočkáme? Proč dlouho vytvářené hry nedopadají většinou nejlépe?