Matrix Games představili Panzer Corps, označovaného za nepřímého nástupce slavné válečné strategie Panzer General. Společnou s ním má mít hloubku taktizování i bohaté hráčské možnosti, které by měly "vrátit éru zlatého herního věku" a zároveň navázat na dávno zapomenuté kořeny starých dobrých taktických strategií. To vše v šestadvacetí scénářích, odehrávajících se v jedenadvaceti různých lokacích inspirovaných skutečnými evropskými bitvami z 2. světové války. Ačkoliv v mnoha ohledech se má hra držet historických událostí, svými rozhodnutími a činy se prý budete moci dobrat i několika hypotetických scénářů na téma "co kdyby Hitler..." atd.

Letecké arkády nejsou nikterak nedostatkovým zbožím, přesto se německý vydavatel bitComposer rozhodl obohatit trh o další kousek zvaný Air Conflicts: Secret Wars (že by pokračování letecké arkády Air Conflicts - recenze - z roku 2006?). Specialitou hry má být široký tematický záběr, protože hra hodlá v 50 misích obsáhnout zajímavé bitvy a situace z 1. i 2. světové války naráz.

Herní vývojáři většinou touží po co největší realističnosti. Občas s ní pracují stylem „čím víc proužků, tím víc Adidas“, ale výjimečně nastanou situace, kdy vyděšeně stáhnou tvůrčí prstíky zpět. Většinou je to ve chvílích, kdy se až moc přiblíží nemilé realitě dneška.

Asi byste tomu nevěřili, ale třetí díl taktické střílečky Operace Flashpoint se dle nových dojmů ze zahraničí v první řadě pokusí zalíbit ještě širšímu hráčskému publiku. Díky vysoké míře přizpůsobení půjde hru sice pořád nastavit tak, aby se zalíbila i fanouškům orientovaným spíš na realistické střílečky, ale žánrová pestrost a volitelný posun k arkádovému stylu hry je u třetího dílu Red River jasnou snahou o nábor nových fanoušků.

Když jsme nedávno recenzovali Medal of Honor (singleplayer, multiplayer), řada čtenářů suše konstatovala, že si raději počkají na Black Ops, který bude tou letošní správnou volbou v žánru FPS. Soudě dle recenze singleplayeru od Martina Bacha, se nedočkali. Napraví online část nejprodávanější střílečky všech dob hráčům chuť ze singlu, nebo se také jedná o podprůměrný pokus navázat na předchozí úspěchy Infinity Ward?

Tato recenze si neklade ambice otevřít vám oči. Pokud patříte mezi milióny fanoušků série Call of Duty, pravděpodobně už totiž Black Ops hrajete a se zhruba stejnou pravděpodobností jste si vědomi toho, jaké limity a chyby herní systém tohoto válečného opusu dlouhodobě má. Vytýkat dnes některé hře v sérii CoD striktně lineární postup v misích, přehnaně megalomansky naskriptované scény nebo relativně krátkou herní dobu nemá valného smyslu. Z toho všeho se za ta léta staly standardní vlastnosti série, se kterými hráči počítají a v mnoha případech je dokonce vyhledávají.