Je naprosto jasné, že žádná hra nedokáže věrně nasimulovat neustálý strach ze smrti, bolest a utrpení vojáků, pro jejichž omrzliny i krvácející rány už nebyl dostatek obvazů. Po řadě hodin strávených v betaverzi Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad musím ovšem uznat, že se dosud ve hrách nikdy nepodařilo vytvořit tak strhující atrapu Stalingradu, ztvárnit tak děsivě boj v chaosu trosek města a donutit mozek, aby si myslel, že takto to skutečně mohlo ve Stalinově městě vypadat.
Trocha faktů
Red Orchestra je dítě hráčů a fandů. Dneska si tihle borci říkají Tripwire Interactive, ale ještě v roce 2005 byli „pouhými“ autory bezplatné modifikace Red Orchestra, která však vyhrála v soutěži Make Something Unreal první cenu – licenci na komerční využití Unreal Enginu. A tady to začalo. V roce 2006 vystřelili ven již placený titul, multiplayerovou střílečku Red Orchestra: Ostfront 41-45, v níž jste bojovali na východní frontě nejen jako pěšáci, ale i třeba v tanku nebo obrněném transportéru.
Nebyl to boj pro kňouraly a sólisty. Po jedné kulce jste si klidně mohli odstartovat kraula do temnot přes řeku Styx, měli jste omezenou výdrž na běh, chyběl pomocný zaměřovací kříž, přebíjení zásobníku trvalo bolestně dlouho a hlavně byla vyžadována kooperace s ostatními hráči. Přesně taková a zároveň hodně jiná bude Red Orchestra 2, která podle prvních dojmů ještě více ztvrdne, ještě více budete muset poslouchat velitele, a než se stanete dobrým hráčem/vojákem, budou se po Stalingradu válet stovky vašich virtuálních mrtvol.
Zapomeňte, co jste se naučili
Pokud se autorům podaří dodržet termín vydání, recenzi hry přineseme za zhruba 14 dnů. V ní se dozvíte všechna důležitá fakta i hodnocení, nyní se budu spíše soustředit na intenzivní pocity z betaverze. Považuji se za relativně zkušeného hráče Red Orchestra, ale po zahrání bety je mi jasné, že všechny své zkušenosti z jedničky můžu naházet na hnůj. Druhý díl je tak ukrutně jiný, že si v něm budeme na začátku všichni rovni.
První šok přineslo zpracování map. Jsou graficky parádní, doslova lahůdka, radost na tu hrůzu zkázy zvráceně pohledět. Sice jsem nezaznamenal moc vylepšení, co se týče destrukce prostředí a objektů, ale vzhled map je unikátní, však mrkněte na obrázky. Navíc lze grafiku v mnoha směrech přizpůsobit výkonu počítače, a tak bude Red Orchestra 2 hratelná na jakémkoli dnešním PC.
zdroj: Archiv
Jsi krysa
Je to všechno hezké na pohled, ale při hraní v tomto prostředí jsem si několik hodin připadal jako krysa v labyrintu, přesněji řečeno mrtvá krysa v labyrintu. Až poprvé skočíte do trosek na mapě továrny Rudý říjen (Red October Factory) nebo Nádraží (Station), pochopíte, o čem je řeč.
Nikdy jsem nehrál na tak členité mapě, v tak nepřehledném a realitě podobném, prostředí. Většina budov má díru skrz střechu přes všechna patra, všude se válejí menší či větší kusy sutin různých tvarů, starého nábytku, prkna, desky či vykopnuté dveře. Domy mají spousty otevřených místností, sklepení, schodišť, tunelů, děr i malých dírek, přes něž lehce prostrčíte samopal.
Chaosu nahrává na smeč i novinka – možnost proskakovat skrz okna nebo menší překážky. Ať se nacházíte kdekoli, nikdy si nemůžete být jisti, že za vámi nevykoukne Ivanova palice následovaná rojem včeliček ze Špaginu, což většinou znamená smrt, ojediněle jen silné krvácení, které lze zastavit obvazem (pokud ještě nějaký máte).
Nový systém krytí, pomocí něhož se lze přitisknout za překážku, vykukovat či střílet naslepo, prozatím působí nepohodlně, ale to bylo způsobeno právě roztříštěností map a jejich neznalostí, což by mělo eliminovat několik desítek hodin hraní finální verze.
Poznej každou skulinu
Neskutečně se těším, až budu v plné verzi mapy poznávat a zkoumat, a je zcela zřejmé, že průzkum prostředí bude skvělou a dlouhotrvající zábavou. Při počtu deseti map, které má obsahovat plná verze, to je porce zábavy na měsíce - je to jako si dát guláš s deseti knedlíky. Hlad zaručeně přejde.
Jsem samozřejmě zvědavý, jestli bude velká členitost prostředí nahrávat do karet „kempařům“, pro které nebude problém najít si zákeřnou skulinku, nebo to naopak podpoří týmové hraní. Podle prvních odehraných bitev to zatím vypadá na druhou variantu. Tým je základ, je dobré se v něm držet, jedině tak můžete například využit novou simulaci morálky i palby na slepo, kdy jen vystrčíte hlaveň a sypete olovo.
Jakmile vás někdo pokropí nebo poblíž bouchne granát, obraz zešedne a jaksi se zpomalí i vaše nebo nepřítelova reakce. Taktika postupu je tedy jasná - jeden z týmu střílí, drží esesáčka zblblého a druhý se snaží postoupit.
zdroj: Archiv
Kromě velitelů menších oddílů, bude na bojišti fungovat ještě jeden hlavní velitel, jenž má možnost urychlit oživování hráčů, zadávat dělostřelectvu cíle nebo použít průzkumný letoun a odhalit tím na mapě pozice nepřátel. Členitost map, závislost na týmu i třeba nově simulovaná průstřelnost některých materiálů ještě více zpomalila hraní a nutí k rozvážnosti. Právě teď není ještě zřejmé, jestli to bude dobrá nebo špatná změna, každopádně se zdá, že Red Orchestra 2 přitvrdila v simulaci a požadavku na kooperaci.
Čas ukáže jestli tím přivřela dveře příležitostným hráčům. Na druhou stranu, atmosféra a ten autentický zážitek, když běžíte, kolem vás sviští kulky a nevíte jestli vám energie vydrží na plný sprint až do nedalekého zákopu, je vynikající. Prostředí bere dech a bude vás navíc motivovat systém ocenění či vylepšování schopnosti – kdo by nechtěl rychleji zamířit, déle běžet nebo si odemknout novou speciální zbraň.
Achtung Panzer
Zatímco v jedničce byla za každou stranu dostupná spousta vozítek a tanků, tady jsou celkově jen dva. Němci se svezou v PzKpfw IV a Rusové nastartují motory legendární T-34. Vývoj jednoho tanku, jenž má nově plně animovanou posádku a realisticky modelovaný interiér, trvá několik měsíců a více než tyto dva kusy Tripwire Interactive nestihli. Očekávám však další panzer-nášup v datadiscích.
Tanky prošly ostrým testem v bitvě o letiště Gumrak na otevřených zasněžených pláních a je třeba napsat, že zážitek z něj je hodně podobný prvnímu dílu. Animace posádky spíše jen přidává na atmosféře. Uvítal jsem možnost pohybovat se s tankem pomocí kláves i z jiných pozic než je řidič, což usnadňuje kočírování pancéřáku pokud nemáte další lidské členy posádky. Jinak mé nadšení z novinek nebylo tak intenzivní, jak jsem čekal a jaké jsem zažil u pěchoty. Uvidíme v plné verzi a na dalších mapách.
Danzig versus Apartments
Veteráni budou mít přece jenom malinkou výhodu – mapa Apartments má jasný základ v oblíbeném Danzigu. Nová verze je však více členitá, najdete zde přidané místnosti, průchody i překážky, jimž musíte přizpůsobit taktiku. Zpracování mapy z RO2 a RO1 můžete porovnat najetím myší na obrázek.)
zdroj:
tisková zpráva
Recenze to rozsekne
První Red Orchestra bude druhým dílem rozstřílena na padrť. Dopadne na ní nejenom velký granát, ale rozcupuje ho také spousta malých kulek v podobě nového systému krytí, vylepšených modelů zbraní i jejich animací, nového uživatelského rozhraní, výjimečného ozvučení, a také nových herních módů.
Třeba Countdown bude jistě hitovka. Při něm máte jen jeden život, a pokud zemřete, jste oživení jen v případě, že spolubojovníci dobijí označenou kótu. Pak pokračujete v útoku na další opěrný bod. Tady si budete sakra dávat bacha na kejhák a týmově spolupracovat. Nesmím opomenout ani přítomnost singleplayerové kampaně, které sice moc nefandím a nevěřím, že umělá inteligence bude umět v tak složitých prostorách map bojovat, ale aspoň se v ní seznámíte se zbraněmi.
Celkově jsou první dojmy z hraní více než pozitivní, máme před sebou vydání ojedinělé multiplayerové střílečky, velmi osobité i sebevědomé, která od vás bude vyžadovat podobné vlastnosti. Těšte se na brzkou recenzi.
