Agenta 47 není nikdy dost. Jeho prozatím nepojmenovaný nejnovější díl se navíc hodlá vrátit k jádru své značky - nelinearitě a prostorným levelům. Od lednového oznámení byli vývojáři z IO Interactive potichu, až nyní přicházejí s hrstí novinek a jedním krásným artworkem. 

Zatímco první dva díly série Death to Spies, srovnatelné s hratelností Hitman her, byly zasazeny do éry druhé světové války, Death to Spies 3 přesedlá na válku studenou, což si sami můžete vyzkoušet v nečekaně vydané demoverzi! Ale moment, tohle přece více méně platilo už před třemi lety, kdy si ostatně Petr hratelnou demoverzi sám osahal. Poté však informační šum kolem hry utichl a všichni měli za to, že byla zrušena. 

V útulné bavorské vísce, jejíž jméno se mi z hlavy vyvařilo kilometr za ní, stojí rodinný dům a v tom rodinném domě bydlí studio, co se patrně stará o německou lokalizaci Sniper Elite 3. V informačním e-mailu bylo uvedeno, že si hru vyzkoušíme v „milém a neformálním prostředí“, a na místě to skutečně vypadalo, jako by si někdo do obýváku natahal čtveřici PS4 a nechal drzé herní novináře, ať si s nimi dělají, co je napadne.

Před pár dny vyšel Wolfenstein: The New Order a zdá se, že baví novináře i hráče. Při té příležitosti jsme se tedy další retro gamesplay video rozhodli věnovat vzpomínce na hry, které do určité míry stojí na začátku celé série Wolfenstein. Castle Wolfenstein a Beyond Castle Wolfenstein nejsou přímé předchůdkyně známé série first person stříleček, obě hry však tvůrce z id Softu k pozdějšímu vývoji Wolfenstein 3D a Spear of Destiny inspirovaly, což jim automaticky přisuzuje obrovské zásluhy. Castle Wolfenstein z roku 1981 i pokračování z roku 1984 jsou opravdu staré hry, které pamatuje málokdo. O to větší má ale smysl, aby je dneska Pavel představil. A kdyby vám skutečné retro nestačilo (tzn. jste ouchylové), můžete se v závěru mrknout, jak se Pavlovi dělá špatně z hraní Wolfenstein 3D...

Říkejme tomu distingovaný robotický hon se vším, co k tomu patří. Kulovnice, koně, lovečtí hafani a sluhové. Sir, You Are Being Hunted je vlastně simulátor honu, jen zde namísto bodrých chlapíků v kamizolách, co mají péro za kloboukem a jezevčíka u nohy, vystupují myslivci ze železa s červeně svítícíma očima, kteří baží po lidských trofejích! A kdyby jen myslivci. Koně s tryskovýma nohama asi také nebudou výtvorem matky přírody, stejně jako robo-hafani s hodně ostrým chrupem. Jak do toho všeho ale zapadáte vy – hráči? Jednoduše. Roboti vás loví a musíte jim zdrhnout buď s pomocí promyšlené stealth taktiky, nebo stylem Rambo. Oba dva přístupy se vám v dnešním hodinovém gamesplay videu pokusil představit Pavel.

Tohle malinko zabolelo. Ačkoliv se Enemy Front jeví jako každým coulem zajímavá akce z druhé světové, v následujícím videu poněkud klopýtá. Plíživé pasáže totiž, ve srovnání s konkurenčním Sniper Elite 3, působí spíše dojmem propagační akce na provedení doborovolné lobotomie, než jako parádní ukázka moderního sandboxu.