Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?

Člověk nepotřebuje mozek génia a pozorovací talent špičkového špióna, aby na první pohled poznal, že se Far Cry 4 v mnohém podobá třetímu dílu. Někteří se dokonce nebojí označit čtyřku za přeskinovanou trojku! Názor je samozřejmě názor, ale podstatné je zjistit, jestli má případná podobnost čtyřky s trojkou vliv na zábavnost hry - pozitivní či negativní. Třeba Honza Olejník v textové recenzi Far Cry 4 naznal, že bez ohledu na okolnosti jde o navýsost zábavnou hru a použití konceptu z trojky je tedy vedlejší.  Jestli podobný názor sdílí, nebo se na Far Cry 4 naopak dívá jinak (bez ohledu na míru), všem zájemcům ukáže i Pavel v následujícím gamesplayi.

Jestli si někdo zaslouží na letošní Vánoce pořádnou oslavu s velkým dortem, jsou to vývojáři DayZ z Bohemia Interactive. Už v dubnu letošního roku hlásili, že na Steamu prodali 1,7 milionů kopií early access verze DayZ, kterou začali prodávat v polovině prosince 2013. V mezičase počet prodaných kopií hry nabobtnal na 2,7 milionů ale na tom nezáleží. Pro současné i budoucí majitele hry jsou důležitější informace o konkrétních herních prvcích, které tvůrci hodlají hráčům zpřístupnit v jednotlivých čtvrtletích roku 2015 a 2016, kdy by měla vyjít plná (= hotová) verze hry.

Dokázal jsem to! Úspěšně jsem se vyhnul téměř všem reklamám, trailerům, rozhovorům a dalším mediálním prostředkům, přes které se Ubisoft snažil o Far Cry 4 vyzradit první poslední. Do Kyratu jsem tedy přijel skoro stejně bezelstný a neznalý místních poměrů jako hlavní hrdina hry, mladý Ajay Ghale, jehož cílem je ve stínu majestátních hor rozprášit popel zesnulé matky. Jenže problémy na sebe nenechají dlouho čekat, přičemž ten zdaleka největší má blonďatý přeliv a růžové sako.

Ulice jsou plné a na náměstích se vedle sebe tísní bez nadsázky stovky lidí. Většina Pařížanů se jen tak prochází (pokud tedy zrovna neprotestují a nestávkují, jsme přeci ve Francii), ale tuhle pokřikuje obchodník, támhle fidlá houslista, občas zakopnete o nuzného žebráka a vyhlášená kavárna na břehu Seiny praská ve švech. O kousek dál huláká politický řečník, vedle si někdo přivydělává pucováním bot, sem tam se kolem vás dokonce mihne pes, popřípadě prchající kapsář. A ta architektura! Notre-Dame bere dech. Paříž na konci 18. století je úžasné prostředí a Ubisoft, ne náhodou francouzského původu, jej zpracoval neméně úžasným způsobem. Akorát do něj tvůrci zapomněli nacpat stejně úžasnou hru.

Far Cry 4 vychází 18. listopadu, kdy snad aktuální kanonáda videí konečně upadne. Následující osmiminutové video je však výjimečně opravdu užitečné, protože v kostce předvádí, co všechno můžete ve hře zažít. Segment o zápletce sice lehce spoileruje, naštěstí se ale zastaví u představení hlavních záporáků a vašich spojenců, což v případě Far Cry 4 není bůhvíjak strašlivé odhalení. Pokud se ale chcete nechat překvapit až od hry, vynechte záběry v časovém rozmezí 1:15 až 3:04.