Hawke to měl od začátku těžké. Přichází s hlasem tam, kde býval němý hrdina, s osobností na místo, které zaplňovala hráčova představivost, s městem místo celého kontinentu. Vzal si velkou část stylu svého bratránka Sheparda z Mass Effectu a to dnešní staromilská společnost, stále v přítmí krčmy vzpomínající na časy, kdy existovala Baldurova brána, nemá ráda. A ještě ke všemu se Hawke prezentuje velmi nešťastným demem, které z něj ukazuje to nejhorší. Politik by z něj byl mizerný. Tedy v reálném světě, protože v Kirkwallu je poměrně... Ale to je na delší povídání. Hlavní je, že Hawke není takový přímočarý nekňuba, jak se mnozí báli a Dragon Age II není akčním znesvěcením svého tradičnějšího předchůdce.

Britské království konečně získalo Svatý grál a díky družině krále Artuše zažilo několik vzácných let míru. Nic ale netrvá věčně a až se letos ponoříte do hybridu RPG/strategie King Arthur II, na obzoru už se budou sbíhat temná mračna. Zlá čarodějná královna Morgawse z orkneyských ostrovů na severu vyráží na zteč a posílá do Británie svého šampiona, který má za cíl zabít samotného Artuše. Samotnému králi se vůbec nedaří a jak postupně chřadne jeho zdraví, pomalu umírá i Británie. Z hojných lesů zbývají jen vykácené, mrtvé mýtiny, slunce zašlo za mraky, družina Kulatého stolu se rozpadla a její členové vytáhli jeden proti druhému.