Každý se se smrtí blízkých vypořádává, jak nejlépe dovede. Mladá žena Halia z netradiční plošinovky Hollowed má to štěstí, že žije ve světě, kde má smysl pátrat po zesnulých. A protože taková cesta nepatří k těm nejjednodušším, vypomůže jí její vlastní duše. Hollowed je další z řady her, které narážejí na velice citlivé téma a jemně pracují s emocemi. Hra nemá za cíl urážet ani oslavovat zármutek spojený s přirozeným koloběhem života, chce vzbudit naději a vyvolat šťastné emoce z navázání kontaktu se ztracenými milovanými.

Žijeme si jako králové. Zvedneme se z gauče, uděláme deset kroků do kuchyně, otočíme kohoutkem a rázem máme sklenici plnou křišťálově čisté vody, kterou svlažíme narůstající žízeň. Ale ne každý na našem světě má takové štěstí. Na problém s nedostatkem pitné vody chce upozornit překrásná skákačka Ayo: A Rain Tale.

Ikonický Sonic se konečně vrací v novém díle s názvem Sonic Forces. Ten je mnohem temnější než kdy dříve, protože se hlavnímu záporákovi Eggmanovi nakonec podařilo podmanit si celý svět. Ten je pod jeho těžkopádným vedením trhán na kusy, a spásy se dočká jedině od Sonica a jeho kumpánů.

Pracovat pod vydavatelským gigantem Perfect World Entertainment asi nebude tak perfektní, jak by se z názvu mohlo zdát. Vydavatelství totiž během krátké doby oznámilo razantní omezení sesterského studia Motiga (Gigantic) a úplné zavření Runic Games (Torchlight, Hob). Co se týče her těchto studií, jejich příznivci nemusí zoufat, alespoň v případě Gigantic. A série Torchlight možná také není úplně mrtvá.

Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.

Poměrně unikátní počin Tokyo 42 nabídl již před půl rokem krásně stylizovanou japonskou metropoli z ne zas tak vzdálené budoucnosti. Jana Slavíka bavily stealth pasáže, svoboda a atmosféra města, na druhou stranu mu dost nepříjemně zatápěla chaotická kamera, jak píše ve své recenzi. Teď, šest měsíců od vydání, je k dispozici první DLC s náloží výzev, doprovázené patchem se zásadními změnami.