O Monacu se kdysi říkalo, že je to hra, ve které „Pacman potká Hitmana“. Ovšem během strastiplných deseti let vývoje z téhle kombinace vyprchalo mnoho atraktivity. Stihla ji totiž předvést spousta jiných her a Monacu uplavala první vlna rozkvětu nezávislé herní scény. Dnes bychom tedy paradoxně řekli, že hra vysála všechnu zábavu z Hotline Miami a Mark of the Ninja, přitom autoři těchto hitů byly v době prvotního zrodu Monaca ještě děti.

Kdysi dávno (ne nutně v předaleké galaxii) jsem o prvním Sanctum řekl, že je to spíše příslib nežli plnohodnotná hra a ono se nebylo čemu divit. Map nebylo mnoho, hratelnost a herní koncept byly tehdy do jisté míry experimentální a některé herní mechaniky potřebovaly doladit.

Akční hru bez kooperativního módu aby dnes člověk hledal lupou (zdravím Metro: Last Light). Ale nezlobím se, je to příjemný trend. Pokud není kooperativní obsah do hry implementován z donucení a dává koncepčně smysl, vždycky pro něj zvednu ruku. A v případě Splinter Cell: Blacklist mi kooperativní mód smysl dává, dokonce více než nedávno představený Spy vs Mercs multiplayer ve dvou variantách. Ale to už zacházím do oblasti osobních preferencí, místo abych vám jasně a stručně napsal, že v článku na vás čeká video, které kooperativní mód ve Splinter Cell: Blacklist prezentuje.

Upřímně řečeno, pokud si nepamatujete oznámení akční hry Alien Fear od polských City Interactive z dubna minulého roku, sotva vám to někdo může zazlívat. Nyní, o rok později, se hra připomíná znovu prvním - videem a změnou názvu. Emzáci se zjevně pochlapili, místo strachu budou běsnit a hra byla tudíž přejmenována na Alien Rage.

Dlouho spekulovaný, polo-ohlašovaný a matný, a v únoru konečně ohlášený port Diablo III pro PlayStation 3 a 4 se konečně vybarvuje v jasnějších obrysech. Po odhalení off-line režimu nyní producent John Hight spolu s designéry Joshuou Mosqueirou a Jasonem Benderem v novém videu představují klady konzolového pojetí hry – především aplikování touchpadu a inovovaného sdílení (v případě PS4 verze).

Série Monster Hunter je oblíbená především v Japonsku a v USA, u nás (čti v Evropě) ji moc lidí, alespoň dle mého dojmu, nezná. S každým dalším dílem se ale ukazuje, jaká to je škoda. Monster Hunter je totiž oslava hardcore RPG, které se dá hrát stovky hodin, dají se v něm vyrábět meče, brnění, pasti a hlavně tedy lovit obří monstra, která si nedají nic líbit. A když myslím nic, myslím tím nic ve stylu v poslední době populárního Dark Souls.