Na úvod trocha upřímnosti. Mr. Bree+ není hra fotogenická, tudíž ani přímočaře atraktivní. Navíc ji provází stigma webové flashovky, jakých se na internetu válí miliony. Proto ji někteří z vás hned záměrně přehlédnou. Ano, pan Bree je roztomilé prasátko z webu, co se rádo napichuje na rožeň, a to kdovíjak exkluzivní dojem nedělá. Navíc se vrací v regulérní počítačové předělávce, za kterou už musíte platit.

Po delší době se zase připomíná pokračování Souls série s velmi neprozaickým názvem Dark Souls II. Nový trailer, trefně pojmenovaný Cursed, vás nejprve zahltí vyprávěním milá stařenka a následně se vám předvede pár potvor, které vás budou zas a znovu zabíjet. A že je to působivá exhibice monstrozity!

Před rokem všechny fanoušky „Souls“ série tak trochu vystrašila slova od nových šéfů vývoje, jimiž jsou Tomohiro Šibuja a Yui Tanimura. Těm se podařilo předhodit prohlášení, že Dark Souls II bude přístupnější a pochopitelnější hrou. Což musí u značky, která zabodovala svým nekompromisním přístupem „umírej a uč se“, působit jak červený hadr na býka.

To je na internetech pořád řečí o tom, jak by se měli výrobci konzolí inspirovat jinde, například u Applu. Má to něco do sebe. Žít pořád ve stejné videoherní bublině by se Microsoftu, Sony ani Nintendu dlouhodobě nevyplatilo a s tím, jak konzole stále častěji zastávají i jiné než herní funkce, to dává smysl. Jenže kvůli novým a zajímavým funkcím nemusíte zrovna opisovat jen od Applu nebo třeba Amazonu. Nemusíte vůbec koukat přes rameno jiným výrobcům hardwaru. Občas se stačí podívat na hry samotné. Tak jako to udělala Sony v případě série Souls.

Možná by se hodilo říct něco v tomto smyslu. Ale je fakt, že v rámci naší herní komunity si člověk nemusí dost dobře uvědomovat, jak moc se série Call of Duty dostala do povědomí i mimo skupinu lidí, která hrami „žije“. Když se na toto téma rozpovídá Eric Hirshberg z Activision, vyplatí se i přes notnou dávku sebechvalného PR zaposlouchat už jen kvůli tomu, že nabízí i pohled z jiné strany.

You died. You died. You died. Pocit nekonečné frustrace začíná paralyzovat prsty, krev ho unáší do srdce, které tuhne a z úst se dere agonický výkřik: „PROČ?!“ Protože hrajete Dark Souls a pokračování neustupuje z pozice ultra těžkého akčního RPG. Na E3 v Los Angeles jsem hru postavenou na pravidle učení se chybami testoval více jak jednu hodinu. Bylo to málo, ale celkový obrázek mám: zabijete mnoho nepřátel a zemřete tolikrát, že to přestanete počítat.