Videoherní série Tom Clancy’s Splinter Cell začala v roce 2002, kdy šla jako žák proti svému o rok staršímu učiteli: Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty. A byť se jednalo o poměrně odlišné stealth hry, Sam Fisher jako nováček žánru obstál se ctí a dočkal se hned několika pokračování.

Při současné vlně remasterů a remaků je skoro až s podivem, že se Blizzard stále ještě nenechal přemluvit do předělání legendární dvojice WarCraft III a Diablo II. Srdcařské fanoušky obou titulů, mezi něž se hrdě řadí i autor tohoto článku, by určitě potěšil hezčí kabátek nebo lehce upravené ovládání (aspoň tedy u Diabla – je na WarCraftu vůbec co měnit?). Důvod, proč se do něčeho takového Blizzard nehrne, vás možná překvapí: prý stále ještě neskončil s prací na původních verzích.

Veleúspěšná knižní série o mladém kouzelníkovi Harry Potterovi nedávno oslavila dvacet let. Vydání prvního dílu s podtitulem Kámen mudrců spustilo potterománii, která vedle filmu zasáhla samozřejmě i hry. Jak se dozvíte v novém dílu našeho pořadu, některé měly rozhodně co do sebe, a vůbec nejlepší "potterovská" hra vás možná překvapí...

Když tvůrce kultovní hry oznámí, že pracuje na novém projektu, jsou z toho všichni na větvi a těší se. Jenže, uplyne první rok, druhý rok, třetí rok a zájem opadá. Vrší se pochybnosti, technologie se posouvá rapidním tempem dál, a projekt stále nikde. A když konečně vyjde, je na něm znát, že zaspal dobu, i když se mu určité kvality nedají upřít. A přesně tohle všechno sedí na hopsačku Heart of Darkness od tvůrce Another World Érica Chahiho, kterou si předvedeme v dnešním retru.

Zatímco ve světě filmů si skoro všichni spojují termín bullet time s prvním Matrixem nebo akčními krváky Johna Woo, ve světě her napadne každého okamžitě jeden jediný název – Max Payne. Akční thriller o pomstě poldy za vraždu rodiny katapultoval finské studio Remedy mezi světovou špičku, kde se drží zuby nehty dodnes. Navzdory jistým úspěchům s Alan Wake hrami se jim ale nikdy nepodařilo na kvality svých prvních dvou Max Pane her, ale zejména té první, nikdy navázat. Pojďme si tedy názorně předvést v retro gamesplayi, proč je vlastně Max Payne taková kultovka i po 14 letech vydání.

"Pro svou samotnou podstatu je digitální informaci možné jak velmi snadno zachránit, tak i o ni přijít navždy," říká pro web Ars Technica Jason Scott, zakladatel stránky Internet Archive, na které lze najít tisíce starých videoher, hratelných jednoduše skrze internetový prohlížeč. Málokdo učinil pro archivaci starých her více než on. I podle Scotta však ta pravá archivářská robota teprve přijde. Paradoxem současného multimiliardového herního průmyslu totiž je, že jen zřídkakdy myslí na zadní vrátka a znovuhratelnost her v budoucích dekádách. Bude přespříští generace moci okusit dnešní hry? A je to vlastně důležité?